Punxlife – slasti a strasti bezdomovce.

Tak jak už asi víte, musel jsem se vystěhovat z domu, kde jsem posledních 5 let bydlel. Ano, nezastírám, že to nebyl dům jako z katalogu, ale pořád to byl prostor, kde se dalo bydlet, kde jsi měl televizi, gauč, postel, teplo a horkou sprchu. To už ale skoro 3 měsíce neplatí, a já jsem okusil, co je to opravdový bezdomovecký život. A neboť si myslím, že mám co říct, a zbořit ony romanticko/sociální klišé, něco vám o tom napíšu.

Tak předně, musím napsat, že jsem mimořádně čistotný jedinec, kterej potřebuje jednou denně sprchu – a to v podstatě bez výjimky. Dále musím napsat, že naštěstí vlastním poměrně velkou dodávku, kterou jsem si za poslední rok svépomocí přestavil na takového poloobytňáčka, dále bych měl zmínit, že mám mnoho dobrých známých, kteří mi ubytování na občasnou dobu nabídli. (moc děkuji všem za nabídky!) Moje volba, ve stylu „spoléhej jen na sebe“ ale padla na punkování v dodži.

Takže co takový bezdomovecký život obnáší za klady a zápory.  Každej, komu jsem o tom vyprávěl, mi řekl – je to je super. Ono to taky na jednu stranu super je.

Moje bezdomovecké zázemí :

Nejsem, i když jsem „bezdomovec“, tak úplně bez prostředků. Mám dodávku VW T5 – jejíž vybavení obsahuje : sklápěcí postel, peřinky, deky, skříňky s čistým prádlem, ponožkama, ručníkama, mikinama, záclonky, sluneční termofolie, vařič, nádobí, sezení, osvětlení, čelovky. Permanentně jsem v dodávce přestěhovaný s věcma na potápění, neopreny, ploutve, závaží, s věcma na lezení – sedák, lano 50m, karábky, věcma na bike. Kola parkuju v garáži, kterou mám pronajatou, neřeknu kde. Tamtéž mám i vystěhovanou část domu.

V případě zimy, jedu na nezávislý topení, na střeše je solární panel, mám tam notebook a tak dávám filmy, dobíjet baterky do foťáku, holícího strojku, čelovky, notebooku. Vzadu mám nainstalovanou sprchu s plynovým ohřevem vody, takže v případně nutnosti není problém si to dát. Ano, vím, začíná to znít naprosto dokonale, takové dlouhé prázdniny, což ?

Dobrá tedy, popíšeme si takový klasický den, aby jsme ještě podpořili sekci „Klady bydlení v dodži“

Ráno vstanu, kolem 7h, jak kdy, někdy dřív – většinou se snažím stihnou východ slunce. Nejvíce bydlím u nás na plovárně, neboť se tu dá s dodžem zajet až úplně k vodě, a je tam neskutečnej klid, na to že je to v centru města. Taky mě tam již všichni znají, a občas se zastaví i místní správci na pokec.
Udělám si snídani, čaj s medem. Koukám nad vodou na sluníčko, když prší, tak z auta na kapky deště. Po snídani si jdu zaplavat, ve vodě se dá vydržet už od dubna, nebo se aspoň smočit. Někdy přejedu již večer do blízkých lomů a pak se chodím ráno potápět, pěkně brzy, dlouhá rozcvička, hodinovej freediving.
Pak většinou jedu do města, oběhnu klasické kolečko, pošta dobírka – banka vložit money – úřady podplatit – účetního navštívit – a jdu si dát čajík. U toho skočím na internet, kouknu na emaily, případný dobírky vyřeším. Je 12h, přeparkuju auto na náměstí, a jdu do krámu.
Je 17:30 – končím v krámu. Vypadnu k autu, převleču se, a jdu třeba na kolo. Naplánuju si večer a podle toho se vrátím z kola. Na náměstí se převleču do civilu, koupím si pití, vezmu si ploutve, a kolem 20:30 jdeme do bazénu. Do 22h plavu a kopám pod vodou výkony. Dám si horkou sprchu, páru, a zjistím že jsem neobědval – asi mám hlad. Navštívím Žanett v Jámě (táborský bar v katakombách) a nebo jedu na plovku, z bazénu, kde zakempím. Knížka, čaj na pláži, někdy film a jdu spát kolem 1h ráno…

Další den takhle znova.

Do toho samozřejmě cestuji, po závodech, kamarádech, přátelích. Jezdím na 3 dny v týdnu po celé republice, všude jsem doma, vždy stačí jen přijít ka autu a jet – jsem permanentně sbalenej na cesty.

Ano, takhle vypadá můj den, mé dny, většinou. Je to super, co, ti bezdomovci mají ale život, nechtěli by jste být jako oni ? Jako já ? Zatím asi jo. Inu dobrá tedy, přejděme k nevýhodám tohoto..vstupme do sekce „nevýhody bydlení bez domova.“

Sekce první, únava, zima. Emh, takže čím bych začal. Asi tímhle. Přijdeš z práce, unavenej, zmrzlej, venku leje, je tak 7 stp, hnus. Tak rád by sis sednul k bedně, a natahnul si na chvíli, dal si šlofíka. Ne, nemůžeš. Auto ti stojí na námku a jít si sednou do auta, je takový trochu…dementní. Než k němu nakrásně dorazíš, jsi promočenej, zmrzlej. Sedneš si do káry, pustíš nezávislý topení, snažíš se zahřát. Moc to nejde. Jelikož leje už 3 dny, tak ti baterka od topení řekne za hodinku WUUUUMMMMmmm a ty začneš klepat kosu.

Sekce druhá, Noční bordel. Dotkněme se sekce spaní. Ne každá den to zvládneš a nebo se ti prostě nechce někam přejíždět a proto jdeš spát na náměstí. Nevěřili byste, jakej bordel dělaj lidi v noci. Řev, opilecký hádky, několikrát brali za kliku auta a kdokoliv parkující vedle tebe ti tak min 1x za noc dveřma flákne do tvýho miláčka. Občas je v autě vedro, ale otevřít si okýnko nemůžeš – lidi pak chtěj dovnitř. Taky se ti někdy chce třeba v noci jít chcát, že jo. No, to se v centru města realizuje dost blbě. Mám tudíž vyzkoušenej osvědčenej systém – chcaní do flašky od ledovejch čajů – má širší hrdlo, a je to akorát půl litrovka. Jen si to ráno nechce splést s ledovým čajem. (ne, není to nechutné, je to lidský, močej všický, a holky taky prděj !)

Sekce třetí – psychedelický aspekt. Nu, je tu jedna věc nezanedbatelného rázu. Pokusím se polopatě přiblížit situaci neznalým, neboť kdo na tohle nepomyslel, nebo nezkusil, ten nebude vůbec tušit. Jedná se o přesuny v časoprostoru a ranní zmatenost.
Takže každej už asi někam cestoval, že ano, na dva tři dny, tejden, 10 dní, whatever. Nicméně pokaždé, předpokládám, jsi se nakonec vrátil domů, vyspal se, šel do práce, školy, atd. Teď si ale představ, že se vzbudíš doma, v posteli, otevřeš dveře z bytu ven, a jsi…JINDE. A tak to u spaní v dodávce je. Kupříkladu. Odjedu z Lago di garda (ale nemusí to být tak daleko, to je jen případ, platí to obecně) a za 6 hodin jsem doma, v Čechách. Jedu spát na plovku. Večer usínám, koukám do toho samého stropu, čtu si stejnou knížku, jsem ve stejném prostředí. Ráno se vzbudíš, otevřeš dveře, a jsi trochu zmatený – nevíš kde jsi. Aha, čechy, plovka. Další noc, jedeš do lomu, usneš, ráno se vzbudíš, otevřeš dveře, a jsi zase jinde. Stejný vnitřek, jiný venek. Zmatenost pokračuje. Dosáhne po 3 měsících takového stadia, že se občas ráno vzbudíš, a přemýšlíš, kde jsi, ještě než otevřeš dveře. Zdá se to jako nepodstatné, ale upozorňuju, že je to fakt dost. Cestuji hodně, a defakto každej den spím jinde, o víkendech nemluvě – leze to na mozek.

Sekce čtvrtá – auto stávkuje. A jejda. Něco na tvém mobilním domě stávkuje, nebo jsi třeba objednanej na garančku, jako já kupříkladu minulej tejden. Co budeš dělat ? Než vyklidíš celý to auto, a přestěhuješ se k někomu, tak ti z toho mrdne, a v servisu na tebe koukaj dost divně, když řekneš, že bys tam potřeboval večer přespat :) Takže auto necháš v servisu i s celým vybaveným vnitřkem, vezmeš si z garáže spacák a jdeš sockovat ke známým s modlením se, aby v autě bylo vše, až si ho vyzvedneš, a aby to stihli max do druhého dne.

 

Sekce pátá. Vaření, praní. No, ještě pořád by to všechno mohlo vypadat jako procházka růžovým krajem, jenže je tu taky problém – kde si vypereš věci. Ono je totiž třeba si občas ty hadry taky vyprat, i když to většina mladých a třeba Maňas Tomek nikdy nedělali, je to prostě tak. Takže bys měl najít veřejnou prádelnu, nebo si to u někoho přemáchnout – podotýkám že je třeba to taky usušit, a pro to si někam zase dojít, zabírá to obrovsky času, nevěřili by jste. Doma je to zívačka, ale tady ti jaksi chybí prostor. Další věcí je vaření. Ne vždycky máš možnost si někam dojít a někdy to prostě nestíháš – nehledě na to, že městská policie jaksi nepochopitelně není příznivcem kempování na náměstí starého města, čištění zubů, věšení prádla, umejvání nádobí, souložení.

Sekce šestá – sociální aspekt. I když je kolem mě mnoho přátel, kteří jsou hodně outdoorový, ne vždycky se setkám s pochopením, když řeknu, že bydlím v autě. Snažím se úspěšně nic si z toho nedělat, ale přeci jen, už jsem se setkal i s negativníma postojema – ty si se snad zbláznil, proč nejdeš do penzionu (jaksi za 500,- na noc to není úplně levné, že), proč si nepronajmeš byt (stěhovat se na půl roku jim přijde normální) atd atd. Nicméně tyto ohlasy bych zařadil do sekce se kterou mám díky svojí vnitřní vyrovnanosti nejmenší problémy.

Sekce sedmá – udržení čistoty. Doma uklízíte, že ano, pokud ne vy, tak vaše přítelkyně/mamka/táta/přítel. To samé bohužel platí kupodivu pro žití na omezeném prostoru, jakým je vnitřek dodávky, neboť auto, co se samo uklízelo, měl tuším jen Michael Knight. Je třeba auto větrat, dávat si sušit peřiny (ano, navlhnou, kór v prostoru nevětraném a malém) a tak minimálně jednou za týden vyluxovat a vyklepat koberce, a to se do auta zouvám. Bufík jako nezávislé topení neuvěřitelně rozfoukává prach díky svým horkovzdušným vývodům při podlaze nákladového prostoru, takže je třeba, pokud si nechceš vypracovat pěkné astma, udržovat v autě pokud možno bezprašný prostředí. Že každý luxování auta na benzínovejch pumpách vyžaduje vyklizení celýho mobilhausu, už asi netřeba psát, o přitahování pohledů lidí nemluvě.

Sekce osmá – nemoc. Tak tohle je teprve peklo. Naštěstí jsem za celou tu dobu co bydlím v autě neměl ani rýmu a opravdu se snažím aby to tak zůstalo – především častým otužováním při hodinovejch ponorech. Neboť zalehnout do postele – s výše uvedeným zázemím – je jaksi nereálné. Jednou jsem chytil břichabol a strávil jsem na benzínce skoro celou noc. Tamtéž si většinou chodím taky odložit náklad. Ano, to taky dělaj všichni, že jo. Nic nechutného.

Sekce devátá, zázemí. Jedeš třeba na závody, potřebuješ si přezout kolo. Neřešitelný problém hoši. Kde to uděláš ? Nemáš kde. Venku prší. Vzdáváš to, bereš si gumy, jdeš na náměstí, vyndáš cajky z auta, kolo a uděláš to tam. U toho zmokneš. Převlečeš se v autě do suchýho. Umeješ si ruce, došla voda. Kde doplnit ? Musíš na benzínku. Nestíháš. Máš hlad. Na to není čas. Spolkneš teplou přesnídávku. Chceš večer na kolo. Převlíkneš se na náměstí. Přijedeš z kola, šel bys do kina, sprchu si nedáš, nemáš kde, do bazíku to nestíháš, máš hlad, věci neuschly….áááááááá…. Bohnice jasný.

 

————————————

Tak. To je asi tak zhruba v bodech dost, abych vám udělal představu o tom, co to obnáší žít v autě, tedy ve smyslu ne žít, ale spíš bydlet. Neboť já žiju především venku a snažím se, pokud tedy není vyloženě hnusný a deštivý den, strávit různejma činnostma co nejvíc času (což není problém) abych do auta chodil opravdu jen spát. Co k tomuhle systému mohu napsat je, že je neuvěřitelně vysilující. Opravdu se někdy těším, až budu zase bydlet, že se natáhnu, lehnu, a nebudu dělat vlastně nic, třeba aspoň hodinu….

Shrnuli jsme si tu v pár bodech klady a zápory „bezdomoveckého“ života. Bezdomoveckého píšu v uvozovkách, neboť naštěstí mám zázemí, o jakém se většině těch chudáků co musej žít opravdu na ulici, ani nezdá. Já naštěstí mám před sebou vidinu, že to do studené zimy skončí.

Když to mám ale shrnout a vzít to objektivně, tak já si to užívám. Společně s kamarádkou jsme už opravdový cikáni, (ve smyslu kočování za 30tých let 20 století, ne ve smyslu dnešní ghettorap kultury)  žijeme venku, děláme si ohníčky, koupeme se v přírodě, plaveme, grilujem, cestujeme…a já už teď vím, že až se jednou přestěhuju mezi čtyři zdi, tak na tuhle dobu  budu ještě vzpomínat jako na období který jsem rád žil.

Do té doby se loučím, je 1h15 ráno středa, jdu si vypít čaj do neuvěřitelně hvězdné oblohy, která je nad Miličínem a zalezu do postele.

Cikánskej
Život.
Je.
Skvělej.