Lezení místo makání

Místo abych šel minulou středu do práce, zařídil jsem si sem Šárku (God bless U) a vyrazil na skály na Roviště, na Kamýk. Vzal jsem sebou Tet, která taky nepracuje, když nemusí. A že bylo krásně !

"Lezení, proč radši nebikuje ? "řekli by jste si, jenže ono to není s tím bikingem jen tak. Je středa a kdo může jít jezdit ? Nikdo. Andy je v Práci, Petr je v práci, Tomaas bydlí 25O km ode mne, všechno na pytel. Takže já prostě, když můžu, jdu tvořit cokoliv. A když mě to lezení baví…

Skočili jsme s Tetou ke mě do dodže, a vyrazili směrem Sedlčany. Za necelou hodinku jsme na místě, pak už jen pěknou procházkou po břehu Vltavy na místo akce…a jsme tu. Přijdu si jak v jiným světě – před 2 dny jsem snowboardoval ve Schladmingu, teď je léto a já si v pantoflích a triku ťapkám kolem skal. Nádhera.

Na Rovišti jsem ještě nikdy nebyl a tak je tu pro mě všechno nové, zcela nové. Cesty jsou tu tak kolem 2O metrů, a obtížností mnoho. Místo který jsme si s tetou vybrali, je od 6 do 9, a těch 6 a 7 je tu mnoho, takže ideál. Nástupy jsou teda s prvním jištěním občas pěkně vysoko, ale no, musím být ofafrný, říkám si. 

S náma jsou tu ještě asi 4 lidi, který taky podlehli volání jara a vyrazili ven. Dáváme asi 4 cesty, jednu pěknou 7 s názvem "Česká" která má fakt chyty jak na stěně, nádhera. Ani jednou ani jeden neletíme dolů, takže já osobně jsem happy (pro krotitele oba dycky na prvního, stáhnout, na prvního).

Nakonec nás opouští i ty zbylí lidi, my tu zůstáváme sami. Lezu si jednu cestu takovou Čárysovo variantou – začíná 6, ale já tak v 1Om přelezu do 5+ a ještě pozdějí do 7. Jsem prostě takový stěnový cestovatel, a Teta se vyloženě baví :)

Nakonec ještě nahoru na útes, a povečeřet jablko a vodu, a při západu slunce probrat nepublikovatelné. Nádhernej den.

Už se teším, až na skály vytáhnu Petra Heiníků, kterej má strach z vejšek, hehe :) 

Tak a zítra zase něco o kole, jen se nebojte. 

Čárys a Teta.