iLegal Enduro race – 2010

Už snad někdy v lednu mi na mail přistála pozvánka od Roba Trnky na druhej ročník enduro race a od tý doby jsem se těšil. A dočkal jsem se..

Naplánovat enduro race v tý pravý podobě (tzn. měřený erzety – limity na přesun mezi nima a pro každýho jezdce prověrka jak velký fyzičky tak velký techniky) měl Rob už bůhvíkdy, ale loni se to poprvé podařilo zrealizovat. A protože jsem na tenhle závod měl dobrý vzpomínky, nebyl důvod proč nevyrazit znova.

V pátek jsem to zalomil po poledni v práci, naložil Áju, pana Tobiáše a kolo do káry a upaloval do Kraslic, kde bylo naplánovaný páteční projetí trati s instruktorem Mártym. Ať jsem to držel jak jsme chtěl, dřív než v pět jsem to nestih, takže bandička musela na pražáka počkat – děkuji! Nicméně všichni byli v klidu a tak jsme vyrazili na inspekci trati, co na nás letos čeká.

 

Parkujem auta, ladíme posedy a vyráží nás kolem 12ti kousků. A na začátek hned trochu techniky, prostě trial, ve kterym, když ztratíš speed zaručeně jdeš ven nejen z kola, ale i z trati a pěkně natvrdo vo šutry – Monkey trail. Potom přesun po asfaltu do kopce na čistý DH – Bambus trail, namotanej v lese s jedním menším přescesťákem, malejma klopkama nebo lesní hrabankou, volný šutry a lesní anakondy – všicni chrochtáme balhem. Pak přesun a do kopce a do velkýho a do dlouhýho a k další erzetě. Všichni začínáme bejt lehce jetý, ale seriózně čekáme v půlce kopce na posledního Bambuse a teprv když doráží a dvakrát lapne po dechu, velíme ihned odjezd – jsme holt kamarádi. Márty nás vede, kecáme, je pohoda. Akorát vyshockovanej Kubajsz jede pořád před náma a je strašně naspeedovanej. Vypráví nám jak se jednou překofeinoval, ale že je to vlastně v pohodě, ale nějak zvláštně rychle u toho mrká a pořád ukusuje z eneretický tyčinky..

A jsme na začátku dalšího trailu – UFO. A ten bude zítra velmi zrádný – na začátek sjezd v lese, motačka mezi stromcema, lesní hrabanka, pár zatáček ve speedu s nohou venku a hup na cestu, ale tady měření nekončí ale pokračujeme po lesní cestě nahoru asi 1,5km stoupání – to bude něco. Vyjíždíme nahoru, kde končí měřenej úsek, všichni se samozřejmě těšíme z kopce, nicméně Márty velí stále vzhůru. A tak pokračujeme přesunem až na jeden z nejkrásnějších výhledů nad Kraslicema.

Nádherná louka – kochačka, cvak do paměti a do foťáku a sedlovky dolu. Následuje konečně sjezd a to měřenej do Bublavy. Začátek palba po louce, pak průlet dvěma klopkama, který vypadaj jak z MX a dál po úzký lesní pěšině, občas přišlápnout a držet co to de. A jsme v Bublavě. Čtvrtej měřenej úsek máme za sebou a tak nás čeká poslední přesun na poslední trail – XC. Všichni na sebe čekáme a pak se pouštíme do hodně technickýho trailu, kterej vede ve svahu  po vrstevnici a prověřuje, jestli umíme nejen občas poskočit, ale i přišlápnout a zařadit. Já osobně jsem z tohodle trailu úplně nadšenej. Skoro na konci potkáváme pěšmo Roba, kterej jde ještě něco doznačit a vypadá skoro nervózně, když mu líčíme jak se nám to líbí. Doťukáváme teda XC trail a pak už jen přesun pro auta a každej se pak někam ztrácí. Dávám sprchu a v hlavě se mi motaj všechny ty traily dohromady a pomalu ani nemám chuť zejtra závodit, protože ta dnešní projížďka s bandičkou neměla chybu.

 

Je ráno. Dávám pohodovou snídani na chatě kde jsme s Ájou a panem Tobiášem (kterej vstával naštěstí až v 6hod – takže jsem se vyspal) ubytovaný a dole na terase se už scházej všichni, co by to dneska jako jeli na čas. Dává se dobrovolný startovný a hned je vidět, jak si kdo věří na vítězství. V závodnim duchu, nebo v obavách snad o svoje zdraví, ale pak všichni skáčou do aut a na místo staru nejednou po ose, jak bylo domluveno, ale vezou se. Zůstávám jen já, Rob, Marián a čtvrtej statečnej. Jedem pohodu ale na kopce vyjedem ještě dřív než se tam všíchni těma autama doplazej. Trochu mě překvapuje start prvního trailu, kterej je oproti původnímu trialu prodlouženej o startovací rovinku (dlouhou asi 3,5km!) – zas jsme nedával na breefingu pozor, takže totálně vyšťavenej vlítnout do toho trialu na Monkey – to bude něco! Nicméně dorážej všichni a tak to těsně po 11hod spouštíme. Rob jede první a pak už se to sáčkuje po dvou minutách.

Samotnej závod vám popisovat nebudu. Napíšu jen, že to bylo výživný, ale kupodivu to uteklo rychlejc, než by člověk čekal (Terka Votavová to možná viděla jinak). Nicméně všem se to líbilo. Nikdo si nic neudělal a všichni kroutili hlavama nad Fíkem, že to objel na singlspeedu a Lepo na sjezďáku.

Rob vyhrál, 100kláda druhej, já třetí.

Večerní opékačka buřtů, probírání trendů a crashů na trati a interní info – snad se dočkáme pokračování na podzim od kluků z Nejdku – já už se nemůžu dočkat!

-a-

Ale Petr Heiníků to loni viděl jinak : ) 

TADY muhahaááá

A za výborný fotky děkujeme : Ivě, HONZA TRNKA, HONZA DUDA, MARTIN KANTNER

A hlavně ROBOVI