Würsteland mit Uwe, Manfred, Bernie, Günter und Herbert

Wir werden in Schnitzeland, im interesanten Geiskopf bikepark. S pár přáteli, jež jsme promptně překřtili kóovými jmény, aby jsme do party zapadli. Víc vevnitř.

Už douho jsem se chtěl někam podívat, nejlépe někam jinam, než na Monínec – neboť tam už to znám jak svý botičky od Fivetenu. Padlo slovo a s Rossem, Joem a Jimim jsme vyrazili nach wůrsteland. Sraz proběhl již v pátek na Monínci, neboť tu bylo třeba předělat lajnu dirtů a vymyslet kam přijde hlína – což jsme zvládli a šli si i zajezdit. Joe z Písku nás vozil nahoru a my lítali. Rossovi jsem se pokusil předat některé ze svých bohatých teoretických zkušeností a zasvětit ho do tajů jízdy na kole…ale moc se mi to nedařilo. 

Ross je voják, jede tam, kam mu trať ukáže, ne tam, kam je to dobré. Ale to třeba jednou přijde a nebo zdomestikuješ. Uvidíš. 

Jezdíme tu asi do 14h, a pak se chceme přesunout na Samoty na dirty. Cestou nás napadá, že by jsme se mohli vykoupat v Horažďovicích v bazíku, což činíme a nakládáme se do výřivky na hodinku a smejváme ze sebe ten humus z dnešního bahnitého Monínce.

Na Samoty dorážíme už hodně pozdě a protože chceme večer ještě udělat ohen a taky je to tu trochu opršené, kašleme na to – i když popravdě by to šlo, myslím… No nic, jedeme dál. Sázka o to, koho zastavěj v Německu jako prvního naštěstí vyšumí do ztracena, neboť nedostávaj nikoho. 

Po příjezdu na parking do Geiskopu (ten poslední kopec je fakt dost, řadil jsem na 3) si hledáme místo na kemping, a jen co vypínám motor, slyším tssssssssss a koukám – voe, já píchnul ! Tak to jsem fakt štastnej. Rezervu mám, o tom žádná, ale s touhle chromou rukou se mi to bude skvěle dělat, to zase jo. 

Naštěstí mi pomáhá Ross, jenž je fakt silnej voják a má síly jako bejček. Za 3o minut to máme (povolit ten zarezlej šroub na rezervě bylo prostě peklo, nechápu proč jsou 1O cm douhý, fakt nechápu) a kluci mě uklidňujou hláškama " třeba píchneš znova, až budeš odjíždět, muhahaááá, máš další rezervu, atp..) Díky za pomoc !  

Načínáme lahvinky a přichází k nám cizí týpek, prej jestli umíme německy a nebo anglicky. Všichni mlčí, já z Němčiny maturoval a francouzštinu a anglinu dávám rozumně ale nechávám v tom kluky vykoupat. Když stále mlčí, slitovávám se a dobře dělám. Z týpka se vyklubává super chlapík, student, jménem Bernie. A začínaj neskutečný hlody, ostatně hned po jeho dotazu na naše jména představuju kluky : "Ich bin Uwe, er ist Günter ja, Manfred, und Herbert. Wir sind aus Bohemia !" Kouká jak puk a pak se začne řezat. A jedem celej večer. (Mimochodem, v Nemecku si koupíš celosezoni permici, a platí ti pro celý rakousko a nemecko – 300 euro. to de, ty voe ! )

Například (diskuze probíhá pouze v Angličtině) mu říkám, že mě cestou sem zastavili policajti, a jestli Sprechen Sie Deutsch ? Tak mu povídám že jsem jim řekl že jo, ale že znám jen pár slov z filmů. Prej a jaký. Tak povídám : "Ficken, Rachuen, Arschloch, Schvanz, schpritzen, fotografieren, und wie kostet daine schwester. " Chláme se hrozně. A takhle to pokračuje celejv večer – škoda jen že do toho kluci zasahují jen občas s pár nigga hláškama.

Politika, ženy, kola, vietnamský obchody, vše o píče Merkelový a krachu Řecka, fakt máme žánrovej rozptyl..do toho si Ross brouká písničku " já chci být homosexuálem…"

No nic, jdeme slušně navátý spát. 

Ráno lehce poprchávalo, ale po chvilce se obloha roztrhává a je to tu na triko. Takže kupujem celodení permice, a jdem to tu vojet. Berine jede s náma, Joe a Jimi mizej na 4xsky, což nechápu, ale budiž. :)

Jedem na rozehřátí sjezd, což mě doslova rozpaluje. Je to furt super, trochu počištěný a s nelogickejma zatáčkama, který jsou příliš votevřený. Je to na bahínku, takže paráda. Párkrát to zle krmím, neboť mám vzadu slick a když mě ouplně nepodrží, tak třeba ještě kousek před skokem pěkně driftuju, ale když už držím, tak nasadím. DH trať je tu fakt celkem pěkná, některý skoky na placku, ale dá se to jet celkem plynule a když napálíš spodek tratě f plný hulbě pyčo tak si to užiješ velice.

 

Cestou nahoru (asi 4 jízdu) koukáme na ty nový lávky (Ovar sice psal že tu žádný nový nejsou, ale pro někoho, kdo je tu jedou za rok, jsou kompletně nový) a i když je to lehce slizký, vypadá to hodně hravě. A já tyhle nový ještě nejel.Takže to další jízdu zasíláme a mužu říct, že je to jasně jízda po dřevě, ale hodně zábavná. Pár naskoků a wallridy, dokonce i nějaký lehký gapík a dole mikrodirtíky, ale mě to na oddych bavilo – a taky, Bernie to tak krásně každou jízdu zahazoval. (do it again, do it again !…thanks !) Muahhaááá.

Nakonec jedeme i Freeride a velký lávky, který sou ale tak moc pod bahnem a slizem, že se to prostě nedá. Nicméně paráda aspoň sledovat jak Ross a Bernie krměj ty trailsy dole :) No dobře, taky jsem mu jednu dal.

A cca v 15 : 30 padáme na držku, mě bolí ruka tak, že jí už neudržím a tak to pomalu balíme. Bernie definitivně ztrácí iluze, že jsme normální, když nás vidí na toaletách, Ross vleze do kabinky, já vlezu vedle, a povídám, "…ohhh, it looks like shit…it smell like shit. Wait…it taste like a shit - a Ross odvedle se ozve – So its not chocolate, its definitely shit."

No prostě nejvíc. 

Tak a co následovalo ? Následoval přesun pryč. Rozlučka s lidma tady a skočit do kcháry a jet. Bikepark v Geisku je super, není uplně drahej, ale je prostě na jeden den. Jedině ve spojení s železnou rudou, jinak je to moc. Zaježdění ovšem super, a kdyby mě nebolela ta ruka, tak bych byl uplně blahem bez sebe. 

Cestou zpět opět vířivka a sauna v Horažďovicích (4Okč na hodinu, bazík 25m, sauna nádherná, vířivka, všude čisto a dokonce s lezecou stěnou vevnitř a pohoda) a pak už jen přesun na Moníne. Cestou děsivej slejvák…a na Monínu sucho. Tak to má být. 

 

Ciaos, Bambinos ! Auf wiedersehen, Berine !

UWE.