Freediving – u moře v české republice

Takže jelikož jsem po operaci v klidovém režimu, v němž nesmím jezdit na kole, lézt, ani provozovat POIky, vrhnul jsem se pod vodu – neboť tady je klid, relax a to přesně mi lékaři doporučili… :)

Takže jsem se ani moc nevztekal, když mi řekli 3 týdny klid a nezatěžovat tu ruku. Věděl jsem, že si to můžu užít i když se defakto nehejbu. A naplánoval jsem si vejlet do jinýho světa. 

Jelikož jsem se před nedávnem dočetl na stranách potápěčských o neuvěřitelné viditelnosti v jednom lomu na české sibiři, kde hlásili něco o 15 ti metrech a pocity jak v moři, dal jsem hned echo svým unterwassermanským přátelům a plán byl na světě – sejít se v pátek večer a v sobotu v Trhové kamenici , což je název toho moře v ČR.

Já jsem samozřejmě neměl stání a tak jsem hned po čtvrtečním bazénu jež končil v 22h vyrazil směrem Horní Cerekev , neboť tohle mám po cestě, za vidinou přespání a ranních a dopoledních ponorů. Jak jsem řekl, tak jsem učinil. Spaní na útesu přímo nad lomem, půlnoční koupačka (na 3O sekund, na víc to nebylo) a šup do postele.

Ráno mě budí slunce v 5h. To léto ti prostě udělá dlouhej den. Tak si čtu, ladím čajíky a přemýšlím, jestli si mám fouknout olynth, abych mohl dolů rychle. Nakonec to dělám a balím si cajky do vody, soukám se do pryže a jdu na věc. Do vody lezu hned pod útesem na němž parkuju, neboť takhle je to na pěknou okružní jízdu celým lomem, jež je fakt velkej. 

Zanořuju a koukám po místech, kde jsem už byl. Celej lom je zhruba v hloubce 12 – 13 metrů, jeho západní část asi v 8mi, ale v prostředku zhruba o rozměrech 7O na 5O metrů je hlubší část – 18 – 22m. Je to fakt užasný, prostě takovej zlom do "hloubek" takže to dává pocit další dimenze…

Zanořuju to většinou tak na 1:3O, občas na 2 minutky, fakt se snažím neblbnout. Nasázel jsem na sebe 6 kg závaží a dělám si super projížďky lomem. Na hladině při rozdejchávání teda moc nedržím, ale šnorchel mi nasaje vodu jen občas. Co je ale naprostej úlet, je jízda pod vodou, takhle převáženej. Většinou se zanořím, v cca 5 ti metrech vyrovnám a natáhnu se co nejvíc, ruce před sebe – a nevěřili by jste co je to za fofr dolů, kolem hrany toho zlomu už se mihnu celkem slušnou rychlostí, vyrovnám let jak letadlo, vodfouknu uši a znova jí zalomím dolů pod úhlem třeba 5O – 60 stp. Děsně to jede, a nade dnem máš rychlost jak když běžíš osmistovku. Hrozná pecka. A kdo říkal, že člověk nemůže lítat ? Já lítám ! 

Bohužel je dole celkem blbá viditelnost, skoro bych až řekl že je vidět zelený hovno. Takže jezdím vlaky jen tam, kde to znám a když jeden z ponorů vybírám let fakt těsně před stěnou tak na to už kašlu. Nutno podotknout, že takhle ověšenej olovem máš před sebou obvykle celkem dřinu nahoru. Občas, když jsem unaven a hlavně línej, přestanu kopat třeba v 1O m…a už to zase jede dolů…takže honem zase vlnit. No komedie. 

Na díru teda už kašlu a jedu si dál, kolem celýho lomu, tak si tak nějak kochám v hloubkách do 10ti metrů, takový podvodní kochací dynamiky – jinak bych to asi nemohl nazvat. Tím se přesouvám do části s výcvikovejma platama a jedinou bójkou. V tomhle místě je tady pár atrakci, jež jsem navštívil naposledy loni – a prej je tu i něco novýho, slyšel jsem. 

Potápím k platům, prolejzám si sud, a sedám si na něj a chvíli relaxuju. Když mi začne docházet, vodpíchnu se a vlním šikmo nahoru, hlavu mezi ramenama, pohodka…a najednou…RANA ! Dal sem si do škeble, koukám co co, a vidím děsnou bestii – tak 6 metrovýho žraloka. 

Tak to je ta nová atrakce, našel jsem jí ! 

No co říct, malinko jsem se lekl, o tom žádná, hehe. Klasická čárysovina, já nemůžu mít normální ponor, nikdy :) žralok se jim nicméně povedl, je to pěknej kus opracovanýho kmene, zoubky, ploutve, všechno…

 

Blbnu tu ještě asi 2O minut, a pak značně zmrzlej padám na druhou stranu lomu, kde mám auto. Opět jsem si uvědomil, jak je tenhle lom velkej – občas je to fakt dálka doplavat do zpět. Ke konci mě i nožky bolely…

Cerekev prostě super – a na hodinkách mám 25 ponorů, což je spíš víc než míň, za tu hodinu a 30 minut… 

Dělám si jídlo, protože je poledne a já ještě nepapkal – freediving je hladovkovej sport – do vody prostě najedenej nemůžu. Takže jabko, banán a přesnídávka s cereáliema – jdu do sebe :) Čajík a co s načatým odpolednem ? Je to jasný – odjezd do Trhový kamenice, na sraz s přáteli.

Trhová kamenice  je asi 40 km za Havlíčkovým brodem a lom je schovanej v nádherným lese s dost punkovou cestou – skoro jsem měl problém dojet tam s dodžem. Je to fakt kus od civilizace a už příjezdovka se mi tam líbí – sluníčko prosvítá hustou lesní flórou a očekávání roste. 

Přijíždím k chalupě, doslova vrostlé do lesa, s malým místem na parking tak na 15 aut. Je tu celkem hodně lidí, dělají se tu bublifukový kurzy, jak posléze zjišťuju. Všichni jsou v přátelské atmosféře, za lom se neplatí prej nic a kdybych chtěl sprchu a ubytko není problém. Great, ale já chci vidět hlavně tu vodu.

Lom je odsud asi 50 metrů. Dorážím k němu a nevěřím vlastním očím. Nechápu, jak jsem do temnýho lesa dokázali nacpat kousek moře – ta voda snad nemá takovouhle barvu normálně, to přece není možný. Vidím lidi jak plavou (nebo se spíš vznášej, oni bubláci neplavou totiž) hodně hluboko a vypouštěj mraky bublin z bublifuků. Nechápu to ale musím to mít.

 

Takhle rychle jsem se snad do neoprenu nikdy neoblíknul. Závažíčka ploutve a šup do vody….brrr. Tak tohle je dost studený ! Koukám na hodinky : 1OC hladina. Hm, tak to v mokrý pětce a děravejch ponožkách nevidím na dlouho. Ale nadšení vyhrává. Jdu na to. 

To co následuje, je droga – spouštím se hned na poprvý až na dno – protože chci vidět, kde přestane bejt vidět. A nepřestane nikde, i v 18 metrech, kousek nade dnem (níž nechodím abych nevířil sedimenty), vidíš jak u hladiny, akorát je trochu víc šero – ale voda čisťounká že by se dala pít. Objíždím celej lom pořád dokola, pořád nahodu dolů jak šílenej, protože tohodle se nemůžu nabažit. Zjišťuju, že bejt někde u moře, v hloubkách, asi bych je využíval – v ČR se válíme většinou do 15 metrů nebo 1O metrů i proto, že níž je prrrt vidět a to tě na FReedivingu nebaví. Proto si to užívám děsně moc, vlaky jezdí nahoru dolů, skoro hodinu a půl.

 

Jsem totálně zmrzlej. Dávám si ještě dvakrát dynamiku přes celej lom, napříč a na šíř abych se zahřál aspon trošku a beru jí ke břehu. Jen co vykoukávám, vidím AXI a VTCH. Přátelé dorazili ! 

Zmrzlej jdu k autu, dávám si sprchu a VTCH a AXI ladí posléze oblečky a jdou na to. Vylejzaj skoro po hodině, a nadšený stejně jako já. VTCH je starej hrabač v bahně, takže má samozřejmě na hodinkách o půl metru víc než já – klasika :) Ten večer ještě přijíždí Vlkoun a J.enny a ubytovávají se v chýši v zapadlé části lesa. Dlouhá debata do noci, naplánování roadtripu a kecačka o všem možným zakončuje tenhle super den. 

Ráno se budím brzy – asi ve 4 hodiny. Abstinuju hypnotika už asi 4 měsíce a tak spím v průměru 4 hodiny denně. Stíhám se teda projít po lese, přečíst knížku a udělat si snídani, než se první ranní ptáče rozezpívá. V 1O hodin doráží Andy s Alicí a malým Tobiášem a parta na dnešní ponor je teda kompletní.

Andy si bere mokrou trojku na plavání, do který mu teče jako kráva a sklízí obdivné pohledy všech okolních potápěčů, soukajících se do těch suchejch obleků s teploučkým spodním prádlem uvnitř. Je to démon. Topíme se statečně asi 20 minut, když vidím Andyho jak sebou cuká zimou na břehu – máš můj obdiv, kamaráde. Příště musíme k moři, protože tohle je na tu tvou šlupku už fakt moc :)

My děláme klasickou zábavu, prolejzáme všechno, natáčíme se s panem VTCH a překážíme nepohyblivým Bublákům – omlouváme se, když my nemáme čas řešit, my musíme topit – vzduch nám dochází rychlejc než vám :) Po hodině to vzdává zbytek party, leč my s panem VTCH jsme neunavitelní. Až když už zmrzlejma prstama nemůžu ani vypnout kameru a i dávat Frenzla mi dělá problém, páč je necítím, shodujeme se, že končíme. 

Osazenstvo ještě zůstává, leč Andy s Aly a Tob musí dom a já chci ještě zpět do Cerekve – mám tam večer spicha s dalšíma lidma. Takže se po obídku loučíme a za opět slunečného odpoledne odjíždím zpátky do Cerekve. Trhová Kamenice mě naprosto uchvátila. Nádherný prostředí, na krosáka jak dělaný, potápění prostě best a lidi víc než příjemný. A když se k tomu přičte skvělá společnost, v níž jsem byl…tak mi snad ani nevadí, že nemužu na kolo.

Jen kdyby měl ten lom ještě o 10 metrů větší hloubku, tak to už by bylo uplně nejvíc. Ale to je rouhání, vím.

A jak to zakončit ?

Aby všechno nebylo jen skvělý, tak jsem cestou do Cerekve opět píchnul přední kolo, to samý. Vykašlal jsem se na to a šel se topit. Holt když je jeden svět nelítostnej a krutej, dycky můžeš utéct do jinýho. Tichýho, klidnýho, kde nic nevážíš ani ty, ani tvoje starosti.

A ten mám fakt rád.

Tak zase někdy, někde, ALOHA.

Čárys.