Pól na slopestylu FFT

Osud tomu tak asi chtěl a po dlouhé době jsem se zase jel podívat na závody. Sice jsem měl předepsáno ještě týden klidu po operaci slepáku, ale jelikož na sobotu 19.6.2010 byla v kalendáři poznámka s názvem FFT slopestyle, nemohl jsem odolat.

Na kole jsem se byl projet ve čtvrtek a bolesti žádné, takže v podstatě nic nebránilo tomu, abychom se v půl 7 sobotního rána vydali směr Ústí nad Orlicí. Čáslav, Chrudim, Choceň a chvilku před devátou dorážíme ve složení já, Nika a poprvé na závodech se mnou se objevivší duncon na místo určení. Na kopci se pohybuje zatím jen pár organizátorů plus několik ranních ptáčat, mezi kterýma je třeba Žena, kterýžto dorazil z Ostravy drážním expresem, jelikož se dle svých slov bojí řídit. A beztak nemá ještě řidičák, protože vždycky zrovna potřebuje penízky na kolo. :) (a jelikož je to tady z určité části i bulvární web, že, tak nemůžu nenapsat, že sbalit 2 holky na baru a poctít je svojí nejbližší přítomností v kamarádově swingers klubu, to se však, s následnou pomocí dalšího náhodného příchozího, vůbec nebojí! muhahaaaaa). No, myslím, že jsem mrtvej…

Zakládáme tedy řadu na parkovišti a jdeme okouknout, jak vypadá stav tratě (respektive 4 tratí). Pár kroků mezi dvěma spodními dirty a už nám začínají těžknout botky pod nalepivším se bahínkem, které způsobil noční déšť. To samo o sobě nevěští nic dobrého, avšak při pohledu na oblohu a zvednutí oslintnutého ukazováčku docházíme k závěru, že poměrně slušný větřík by mohl ty pošedlé větší mráčky rozehnat a dát tak prostor mozolu, aby ukázal svou sílu, překážky pěkně vysušil a učinil je tak řádně jezditelnými. Během několika desítek minut, kdy začínají postupně dorážet i další milovníci našeho krásného sportu, se tak naštěstí i děje. Neuplynulo mnoho vody a někteří už zaskakují nejsušší lajnu. Postupně tedy přijíždějí a i na zaskakování všech 4 lajn se podílejí další a další. Koho zajímá, jaké lajny to jsou, nechť se podívá na stránky ústeckého parku (fftbikepark.com). Mezi těmi zvučnějšími co přijeli se pak našli třeba Leader, Netro, klucí z polska Marek Lebek a Pawel Turno, pozvaní Viliam Križan a Martin Sitáš a samozřejmě další :) Přijeli i pánové Vencl, Loleq a Příba, ale ti pak zase, nevím proč, aniž by vyndali kola, odjeli.

Kvalda naplánovaná původně na 13:00 se kvůli vysychání opozdila zhruba o hodinku, takže asi tak ve 2 se spustil první závodník. Do závodu se nás přihlásilo asi 13, s tím že se jeli 2 jízdy a hodnocení se sčítalo (snad se nemýlím, protože se to pořád měnilo, jestli to bude tak nebo tak). K vidění byli už v kvaldě všelijaký pekla, kdy nejvíc dávali asi polští bratři (samozřejmě nejen oni), takže třeba o barspiny, tailwhipy, spousta tříšvestek, cancany, ani backflipy nebyla nouze. Pokud jde o mě, tak já když jsem před začátkem kvalifikace zjistil že zbývá asi 15 minut, tak jsem si to šel ještě jednou proskákat. Tak skáču skáču až je přede mnou krásnej poslední 5m dirt s lahodným dřevěným odpalem, na kterým jsem při prvním pokusu chytil takovou hranu že jsem znova odskočil :)

Takže šlapu šlapu, abych měl větší rychlost, ale nájezd z větších kamenů, který nebyl zrovna v tu mojí chvíli moc srovnanej, mě dost zpomalil, takže hop… letím, letím, koukám, sakra, budu krátkej, to nedoletím ani předkem za hranu říkám si, tak se na poslední chvíli rozhoduju pro únik. Zahazuju kolo doprava pod sebe, ale jsem už až moc nízko, takže kolo se odráží a nejspíš představec mi dává mi pořádnou ránu do palce. Sice odbíhám bez spadnutí, ale palec ukrutně bolí. Takže pauza, přemýšlím, mám se na to vysrat nebo ne? Ale jsem tady přece od toho abych si zajezdil, takže překonávám bolest a jdu nahoru to zkusit. První jízda tragéd. Nedaří se nic, zachraňuju to snad jen cancanem na poslední lavici. Druhou jízdu se ještě trochu víc vzpírám proti bolesti, a hned je to lepší. Vychází mi manuál přes lávku, cancan a condor na lavicích, potom snaha o condor z lávky, kterej vyšel a dole ještě něco. Palec sice bolí, ale dobrý, dojel jsem to.

 

Nechápu jak, ale při vyhlašování 7 postupujících zaznělo i moje jméno. Přemýšlím teda, jestli jim neříct, aby tam dali místo mě někoho jinýho, pač stejně nic pořádnýho nemůžu dát, ale nakonec to jdu zase zkusit. Obě jízdy jsem teda tak nějak teda zajel, poprvé na pevňáku zkusil supermana a dozvěděl se, že heelclicker se jmenuje „tyyy vole…to byl hustej trik“. Odjeli se 2 finálový jízdy, ze kterých se dělal zase součet bodů a ve kterých bylo hodně k vidění. Nebudu to popisovat, ale musím dát klobouček dolů před Leadrem, páč jeho 360 z největšího dropu bylo asi největší peklo v závodě.

Takže finále odjeto. Teď jen vzít kofolu a párek v rohlíku a následuje ještě best trick contest, kterýho se účastní drtivej počet riderů, a to konkrétně dva. Jmenovitě Netro a Turno, o jehož záměru otočit se kolama vzhůru 2x během jednoho skoku se mluvilo už od začátku závodu… A pak to přišlo. Turno se postavil na spinu, rozjel se a za velké podpory všech přítomných za to vzal. Jedna, dvě, dopad, a je to tam! Double backflip landed!!! Dopad sice s maličkýma problémama, ale odjel to. Čumim jak tele na nový vrata a nechápu nic. Největší Z.L.O. No, a aby toho nebylo málo, tak Netro, ač předtim avizoval, že jestli to Turno dá, tak on už se pokoušet nebude, ale i tak se i on spustil naposled na dirt a otočil tam 720 (.cz) Odjeto s jednou nohou, ale uplně s klidem. MASAKR MOC.

No nic, tak zavřít hubu, hodit kolo do auta, a jít kouknout na vyhlášení. Tak tam stojíme a posloucháme. Šestý místo, Filip „swinger“ Kamidra. Dobře ty kluku. „Pátý místo, za dvě pohodový jízdy…“ a pak sem myslel, že špatně slyším, prej: „Pavel Hospodka“ Říkám cože??? To jako já?? Za co? Nechápu, čumim, rozhlížím se kolem sebe, ale nikdo jinej se tam nehrne, takže to bylo asi fakt na mě. No, tak teda lezu nahoru ke spině, dostávám pusu od hostesky a igelitku s věcičkama od Horsefeathers plus gripy. Hustý voe. Nechápu fakt nic:) Díky… tož pak tedy 4.flek Marek Lebek, 3. Pawel Turno, 2. Netro a vítězem se stává?? Ano, je to Leader. Sic jen o 3 bodíky, ale je to on. Vítězem best tricku pak nemohl být nikdo jiný než doubleflipper Turno.

 

No a takhle tedy dopadl 3.ročník FFT slopestylu v Ústí nad Orlicí. Já za sebe, ale myslím že i jménem ostatních riderů, bych chtěl poděkovat všem organizátorům za parádní akci, které se rád zase příští rok zúčastním. Počasí nakonec vyšlo parádně, zranění snad taky moc nebylo, a prostě to byla super sobota. A mě spadl v Chrudimské nemocnici kámen ze srdce, když mi řekli, že to mám jenom naražený a ne zlomený, uff. (Ale i tak zase asi 14 dní rehabilitace, pač je to mocně nateklý a bolí jak mrcha, ach jo…)

Jo a natáčeli se mnou rozhovor (2 otázky) do nějaký regionální televize, takže doufám, že to nikdy neuvidím…

Konec vysílání. Pá, Pól…