720 roadtrip2010 – část 5. (Dr.Zacks story – Francie končí)

Ok ladies, mám tu pokračování vyprávění o našem skromném výletu za poznáním jedné z nejkrásnějších bikefriendly lokalit v Evropě. Dr.Zack inside !

Prvním týdnem a začátkem druhého Vás jistě velice uspokojivě provedli skrze své reporty pánové Čárys, Andy, Ross a Mára a tak nezbývá než přidat ruku k dílu a pokračovat ve vyprávění. Mám pro Vás nachystanou porci zážitků ze čtvrtku, pátku a soboty převedenou do písmenkový podoby. Here we go:

Je čtvrtek a budíme se v opět v našem bunkru. Klasika – vyčistit zuby, kabel, snídaně, odjezd na lano. Pořadí jednotlivých aktivit může  být zaměněno. Jelikož dnes jedeme směr Chatel dáváme spicha s Čárysem a Maarou u lanovky SuperMorzine, která má docela děsivej nástup přes hluboký údolí. Přejezd do Avoriaz a další lanovkou na hřeben údolí Chatel. Dámy a pánové tohle středisko je naprosto geniální. Je mi jasný, že to už muselo padnout v nějakym z předchozích reportů, ale nedá mi to. Koukáš na nádherný údolí, který je skrz naskrz protkáno nejzábavnějšíma trailama, který sem kdy svýma gumama okusil. Je tu všechno. Rychlý narovnaný pasáže, klopenky, který nejsou ani moc vybrzděný, skoky který krásně vážou a nemusíš ani šlápnout a celkově traily s neuvěřitelnou porcí flow, kdy si jen těžko u spodní stanice lanovky vymazáváš z ksichtu debilní úsměv. A když tě přestanou bavit klopenky, tak popojedeš do lesa vedle a čeká tě zabavně/hardcorovej kořenovej mordor. No škoda psát, okuste sami. Je to best…

 

Andyho na zádech už pálí jeho Canon a tak ho tasí a fotí obrázky do reportů, pro Vás, mediální zmlsance. Fotky sem neviděl, ale myslím, že se máte na co těšit. Jsou tu s námi i kluci z druhý český bandy a tak vznikaj zajímavý fotografický komba. La Bobá (Bob) a van futá Carlosá (Karlos z Nejdku) jsou velice fotogeničtí. Fotíme na skočkách, v lese, na lávkách a ja se najednou ztrácim. Jedu nahoru sám a dávám celej Chatel na jeden zátah a stíhám kluky u lanovky. V pohodovým stylu pokračujeme do odpoledních hodin.

Schyluje se ke třetí a rozhodujeme se, že se pomalu budeme přesouvat k domovu. Vyjíždíme na kopec směrem Avoriaz, když v tom to uvidíme. Atrakce, z který se mi na první pohled dělá lehce nevolno. Zajímalo by mě, kterýho člověka tohle napadlo.

Vem ocelový lano, ok? Z jedný strany údolí ho natáhni na druhou, ok? A pak za 30 é posílej z jedný strany na druhou lidi přivázaný v postroji po tomhle laně. Letí to tak 8 pětek  minimálně ve 200 metrech. Debilita…ale…co se nestane?

 

Voják hlásí, že do toho de. Nevěříme. Za chvíli se ale vrací v postroji. Vypadá jak řezník zkříženej s robokopem. De do tuhýho, malej chlapeček ne nepodobnej prasátku nakonec vysrabí a na řadu de Ross. Dělá hroznej bordel, řve, drží se zábradlí. Nenecháváme ho v tom a řveme na něj že chcípne a pouštíme mu muziku z Happy Tree Friends. Snažíme se obsluze nakecat, že má Ross jenom 60 kilo, to nám nevěří a Ross nakonec fasuje brzdící padáček na pětadevade. Ross dostává od obsluhy poslední pokyny, na který odpovídá: „Co řikala?“, salutuje a letí přes údolí. Zpívá si I Belive I can fly,  pitomec…řev je slyšet až z protější strany údolí, komedie, DAMU hadr :D

 

K domovu se přibližujeme klasicky po silnici ve stylu Follow me (viz. poslední segment Gee + Steve), všude stojí mraky karavanů s fandama tour nachystaných sledovat etapu, která tudy v neděli povede. Podél SuperMorzinu letíme božím lesním trailem. EDIT:fakt je boží. Večer už jenom chill out.

Na pátek (poslední den naší francouzské části tripu) jsme domluvený s klukama, že za nima dorazíme do LesGets. Tady je (byla) jedna moc hezká trať. Kompletní bobová dráha, tobogány, sem tam skok. Od naší poslední návštěvy před cca 5ti dny se ale z téhle trati stala turistická roleta. Po jedný jízdě máme ruce jak po hodině se zbíječkou a tak se přesouváme na protější kopec do Jumpparku. Několik tratí klopenkovýho charakteru, s vysokým koeficientem zábavy. Něco natáčíme, ale vesměs si užíváme poslední den ježdění tady ve Francii. Nikdo nic nehrotí až na občasné výlety mimo trať, že Andy.:) Po ježdění dáváme koupačku uprostřed svahu v jezírku, který je nádherně čistý a vyhřátý. Potom už zase silniční štýlo zpět do Morzine.

 kluci to maj hozený jinak… :)

 

Večer se vracíme zpět do LesGets na závěrečný večírek. Pijeme vínečko, konzumujeme sýry a jiné pochutiny a kolem dvanácté návrat na apartmán do Morzine. Trocha spánku před dalším přesunem. Máára a Čárys zůstávaj v Les Getz s obytňákama, spěj u jezera a je jim fajn. Hipíci zasraný.

V sobotu vstáváme, balíme a po checkoutu v 10:30 mizíme. Dáváme libový serpentiny směrem na Chatel, který Čárysovi trochu reorganizujou věci v dodávce :) (poznatek čárys : Zle sem to vyšejkoval, ale jak bouchnou saze ve starým závodníkovi, na značku auta se nehledí, a na model už vůbec ne :)

Pak jí začínáme valit směr Švýcarsko. Cesta poměrně utíká, pouštím pecky v Mp3, poslouchám, když v tom mě začne předjíždět Maarova dodávka. Naskýtá se mi děsivý pohled. Ross má nalepenou svojí chlupatou prdel na okně spolujezdce a mrká čokovokem. Šok jako svině, málem du ven. To sem vidět nemusel.

S pláčem se probouzím ještě dnes.

Díky vojáku :).

Jezero Bodensee je na dohled a to pro mě znamená jediné – konec tripu. Práce a povinnosti mě nutí otčit směr Německo > ČR.

Blikám, mávám a nechávám kluky svýmu osudu. Projíždim Lindau, šmelim tím rakouskou dálnici a hned za německýma hranicema dávám plnej a držim to až do Prahy. (Průměrná rychlost 165 kmh/7,2 l/100km – Ja ja Das Auto :))

Musím říct, že tenhle trip byl zatím nejlepší bajkovej vejlet, jakej sem doposud zažil. Bez přehánění můžu říct, že sem si to ani takhle dobrý nepředstavoval. Nenuceně a v naprostý pohodě sem za 14 dní nesjezdoval snad víc než za dvě předešlý sezóny. Takže doporučení všem: vyndejte z držky knedlík se zelím, pár dní nelijte, našetřete patnáct táců a jeďte si to taky užít!, protože oblast Portes du Soleil je malej Whistler.
 

- Dr.Zack - 

 

a zbytek crew – ANDY, Carys, Ross A Máára jeli dál. Leogang, Saalbach, Wagrain…atd atd…chcete vědět víc ? Klik zítra na 72O…