720 roadtrip2010 – část 4. (S partou z ETbikez)

Andy si ještě nevylosoval na další tři dny psaní reportu, takže ho dostal befelem, ja. Tudíž o tom, jak jsme západočechy potkali, jak jsme vyrazili do Chámpery, jak bylo ve Švajcu a další tuna fotek je vevnitř…

Tak máme za sebou už několik dní ježdění a jelikož se za kopcem v Les Gets dnes ubytovala další banda bikerů pod vedením Ovara (Radek B., Carlos, Bob paní Šárka atd.) jedem je navečer navštívit. 

Chvíli bloudíme po městě, ale nakonec se dostáváme až před jejich hotel, kde musíme obsadit strategicky všechny východy a čekat, protože po esemeskách ani po hulákání do všech oken nikdo nevylejzá. Nakonec se ale naštěstí objevujem a tak večerní veselí může začít. No veselí.. Veselí začalo až po půl hodině, protože nám nejprve Ovar musel dát najevo, jak to tu má všude zmáknutý a proč že jsem si platitl tak drahý ubytování atd. Upřímně, uvítání to bylo divný.. Nicméně s postupujícím večerem se přešlo i na příjemnější témata a hlavně na domluvu ježdění na následující den, slyšeli jsme jak se Radek zlepšil tak ho chceme všichni vidět v akci.

Domluva zněla na desátou hodinu na laně směr Avoriaz a že trochu pojezdíme tohle údolí, protože nám zatím spíš přišlo jako přestupní stanice do Chatelu. Z vedlejšího údolí teda doráží Carlos, Bob a Radek a naše bandička v plným složení. Sraz je dole na Morzinu. Na zahřátí musíme stejně jak vždy dát lehký traverz z vršku Morzine na stranu do Avoriaz. Někoho to bolí, ale my s Čárysem už to drtíme hrozně. (poznatek Čárys : Andy má teda vysunovací sedlovku, ale já mu většinou uvidís, a občas ho i do kopce zákeřně předjedu…za řevu : "PREDJEL JSEM KINGA !!"aby mi to po chvili vrátil…)

Tam pak projíždíme obě strany údolí a shodujem se na tom, že jedna strana je dost prudká a prakticky pouze s jedním trailem, který má pouze dva alternativní začátky a druhá strana je sice lepší, ale poměrně víc na šutrech a dost zatáček je ještě trochu pod bahnem. Projíždíme teda traily který se nám zdaj i z lanovky pohodový a všichni po kupě si to užíváme.

Žádný závodění a pěkně ve vlaku, kterej tvrdošíjně vždy uzavírá Radek asi abychom neokoukali jeho nově nabitou techniku jízdy, dáváme trail za trailem. Na konec nás stejně jako vždy čeká sjezd k nám do Morzine lesem po trailu, který dle mě je tu jeden z nejlepších. Dáváme si pápá a večerní klasika plovka-jídlo-film-spát.

Na další den sice píšeme klukům, že jedeme do Chatelu – snad tam už bude sušejc, ale ráno pouze doráží smska od Ovara: Nedorazíme.

Dáváme si teda další den v klasikým tripovým složení Čárys, Mára, BC-Zack, Rossa a já. Začátek musíme stejně jako den minulý přes Avoriaz a pak nás už čeká směsice tratí v Chatelu.

Chatel má trailů asi nejvíc, ale taky se tam asi díky lesům a severnímu svahu nejdýl drží voda. Jsou tam taky pojízdný pouze dva vleky na sebe navazující, ale pokud se vůbec vytvoří fronta, je pouze minimální. Jedem několikrát trail People, který má asi největší flow, je to klopka za klpokou – širokej trail a sem tam menší, nebo střední skok. Jediná větší věc je přeskok vyústění potoku – prostě gapík s dobrou šestkou dírou, který ale snad všichni směle přestřelujou, protože hrana na něm ti opravdu vystaví stopku. (Já, Čárys bych chtěl poděkovat Máárovi že mě na něj rovnou navedl – nešel jsem si ho radši ani prohlídnout, abych se nelekl, muhahaáá…pěkně na oči…poznatek čárys)

S Rossem dáváme ještě jeden trail kdesi v lese, kterej nemá daleko od stylu jízdy – zablokuj zadní kolo a modli se – svah jak sviňa a v něm půlmetrový schody z kořenů – výživné. Cekově je tu na spodní části Chatelu spoustu lehčích, ale velice zábavných tralů, s perfektní flow, včetně několika lávkových sekcí. Vrchní část má potom jeden hlavní širší trail, který se pořád motá svahem a má pár skočíků a jeden přescesťák a vedle pár prudších singlů a to vše na louce s občasným křovím.

Unavený zakončujeme opět další den trailem z Avoriaz do Morzine pěkně v DH stylu i rychlosti.

 

Večer, plovka, jídlo, film a spát – člověk si na tohle rychle zvykne.. (Opět se hlásím já, čárys. Ono si na to lehce zvykne, ale my dva s Máárou jsme museli dycky ještě kilometřík po silnici k autům po ose. 2x denně. Taky jsme si zvykli :) )

Another sunny day nás vítá a to tentokrát naprosto dokonale. Na obloze není ani jeden mráček a my máme naplánovanej pěknej výlet až do Švýcarska do Champery na legendární DH trať. Scházíme se opět v deset s Carlosem a Bobem a vyrážíme na výlet za nejprudší DH tratí.

Je to paráda v tomhle počasí cestovat přes několik údolí a takhle si teprv člověk uvědomí rozlehlost a propojení všech lanovek tady. Není to jen jedno údolí a pár lanovek, ale šest ůdolí vedle sebe spojujících dvě země se spustou trailů a možností.

 

Když tedy dorážíme až na vrchol Champery (i přes varování, že místní DH trať je zavřená) máme za sebou už pěknej výlet a to nejlepší, nebo nejhorší, nás má teprve čekat. Chvíli ale marně bloudíme na vrcholu kopce a na žádnou trať nemůžeme narazit. Nakonec se dolů pouštíme nějakým trailem, který ani není značenej a trochu nakysle nakonec na trať narážíme. A – opravdu je zavřená a to ostanatym drátem a výhružnýma cedulkama. :)

Koukáme aspoň na začátek a vypadá to opravdu z kopce. Poslušně se tedy otáčíme a mydlíme to dolu nějakou cestou, z který jsme nakonec tak otrávený, že uhýbáme někam do lesa a chvíli šlapem vrstevnici, jen abychom nejeli tupě asfalt dolů. Odměnou nám ale je napojení na DH trať. Zátarasy nikde, cedule žádný a tak nezbývá než to po ní poslat dolů a že to opravdu dolů je!

Jet to na oči bylo fakt něco. Lesní úseky, kde není vidět kudy vlastně trať vede a zda po těch třiceti metrech v šílenym padáku s kořenama  je zatáčka vpravo či vlevo. Zážitek slušnej a závodit na tom za sucha – skoro bych váhal – za mokra bych rovnou balil věci a nebo sebe do molitanu. Dokončujeme s respektem tuhle trať a rovnou lezem do kabiny, která nás vynese zase na cestu k domovu. Cestou zpět ještě dvakrát dáváme trať v Les Crosets, která je stylem hodně podobná jako tratě v Les Gets, jen o dost míň vybržděná a pak už jen singl kolem jezera a klasický DH trail do Morzine.

Bike emergency dodge : ceny : dolití brzdovky : 5 euro. Duše 15 euro. Brigáda na léto snů.

 

To byly další tři vydařený dny na našem tripu ve Francii.

Utíká to jako voda, ač skoro se zdá, že je to nekonečný, ale není – všechno jednou skončí. Z půlky tripu se loučí – Andy -