Freediving – jeskyně na mysu Kameňák

Letos jsem si chtěl splnit ještě jeden plán, než sezona řekne pápá a odchýlí se do oddělení historie, po níž ani pes neštěkne…a to jet se zapotápět k moři, do nějakých těch jeskyní, jež tam prej sou. Na nádech, samozřejmě.

Dal jsem nakonec do kupy celkem zajímavou partičku – v T5 jsem jel já, Veronika, a Ross, a v druhém moravském autě Axi, VTCH a nezbedný zvídavý synek Pepa. Moravská sešlost vyrazila již v neděli odpoledne, zajistili ubytko a s náma se shledali v pondělí.

Něco o poloostrovu.
UTFG – Use The Fucking Google a dočteš se vše z brožurek. Co mohu dodat já. Poloostrov Pula je asi jedním z nejbližších míst od ČR, kde najdeš spoustu hodně zajímavých míst na topení. My jakožto naprosto lokace neznalí, jsme (bůh žehnej Google Earth) získali pár informací o jakýchsi podvodních jeskyních a prostě plán byl objevit tam toho co nejvíc a kompletně to tam  propotápět.

Po příjezdu do Chorvatska, proběhl lehkej cenovej SHOCK. VTCH s Axi a Pepou nám hlásí ceny jako 5O e osoba apartman/noc, kemp za 4OE  na noc atp. Nakonec jsou u děsně punkovýho chlapíka, kterej vlastně celou dobu neví, jestli je tam chce, nebo ne. No komedie. My nakonec nacházíme kemp, kde to je na osobu za 1O euro a tak tam nechávám Verču a Rosse, s tím že já hodlám přepunkovat co se dá a kde se dá v Dodži.

Něco o punkování.

Dodávku mám polepenou a myslím že i nepřehlednutelnou, což je svým způsobem malinko problém. Prvotní plán byl přespat na jihu poloostrova. Jih je totiž bývalý vojenský prostor, který je ohraničen závorou a při vjezdu na něj (cca 6 km na 1 km rozloha) platíš 25 kuna a nebo 4O kuna, dle toho, jak máš velký auto. Na den. Bohužel večer musíš do 21h vypadnout. Zkouším to vymyslet, ale nejde to – objížděj to večer s Rangerem policajti a všechny bez slitování střílej. Co se dá, je přespat tam se spacákem a karimatnou – to se dá. Na tajňáka, v křoví. Nemůžou tě nikdy najít, fakt jen jezděj autama a koukaj po autech..

Já nakonec kempuju hned ve městě, 3O metrů od hlavní cesty z vojenského prostoru, skrytý za hradbou stromů a nikdo o mě neví. Bohužel již druhý den koukáme na jedno, dvě…tři auta s vymlácenýma bočníma a zadníma sklama, a vyčorovaným vnitřkem, a od té doby se trochu bojím, nechávat tam auto přes den zcela sám. Přejíždím tedy ráno dycky do města, a večer zpět na toto místo. Pohoda.

Až poslední den, kdy už na shovávání za hradbu stromů kašlu, mě objevjej policajti a bez milosti (v 23: 30 ) mě lifrujou do kempu. Dělaj mi doprovodný vozidlo, a až těsně před branou kempu mě propouštěj. Bohužel viděli jak v autě svítím, jinak bych i přes jejich bušení na dveře dělal mrtvýho brouka… Skáču hned jak odjedou do dodávky, a spím před kempem na silnici.

Shrnuto – bydlení. Chorvatsko je drahý jako prase. Viděl jsem teď nějakou reportáž na Nově, jak je to levný, a ani hovno, soudruzi. Punkovat v dodži se dá, ale je třeba bejt zavřenej a nesvítit, potažmo bejt někde zašitej a moc o sobě nedávat vědět. Spacáky a celkově punx fuckt in natura jde bez problemu. Kempy od 1O do 4O E, ubytko od 2O vejš. V restauracích ceny jako u nás (byli jsme jen jednou) a melouny a broskve na tržišti maj sladký a levný. Kor když řekneš že nemáš prachy, daj až poloviční slevu, a přidaj i banány jako výslužku. Stejně tak chlapík roznášející pizzu, z 25 kun slevil na 12, za Rossovu koblihu za 1E chtěl nakonec 3O centů. Myslím že fajn. Vodu jsme pili z vodovodu, nechutnala právě nejlíp ale nikdo jsme se z ní neposrali. Jo a ráno doporučuju chodit položit kabel a vyhodit odpadky do kempu do kontejnerů. Občas sem si tam dal i sprchu, vrátnicí projdeš na suveréna, a nikdo tě nezastaví. Jinak já nejraději seru v přírodě, dycky vykopám jámu a zahážu – jak mě naučili bratři Stokládové na RB kempu v roce 2003.

Punx !

Tak a teď to hlavní, což je potápění. Na potápění jsme se byli přeptat přímo v Premantuře (kde jsme i bydleli, kempovali a punkovali) a pán nám dal mnoho informaci. Hlavně bych navštívil místo jež se jmenuje Velká a Malá Kolombarica. První den jsme to sice trochu hledali, ale další dny už bylo vše jasné – i díky retro fotkám od Davida Čaniho – ten reef se prostě nemění :)

Na Velké Kolombarice je soustava jeskyní, který nejsou vůbec hluboko, a jsou velice jednoduché proplavat. Nejlepší jsou dycky ty první, objevitelský ponory. Zalezeš do díry, a plaveš a koukáš furt dál, až dokud neuvidíš světlo na konci tunelu. Mnoho těch věci je vidět i z hladiny, leč zrovna na téhle Velké K je většina jeskyněk schovaná v pobřežním útesu.

První asi největší jeskyně má hodně lehkej přístup, a hezkej výlez druhou stranou – tady už musíš zhruba 1O metrů tunýlkem naplavat. Jeskyně vevnitř je obrovská (nadechnout se můžeš všude a uplně v pohodě).  Hned první ponor se v téhle poněkud užší cestě (na výlezu) srazím s partičkou bublinkářů. Nevěřícně třeští oči, tak jim jako ukazuju (ještě do toho nenalezli úplně a jen mi vadí u výstupu) že bych možná rád ven. Strašná panika, začínaj zběsile couvat, tak ukazuju že není kam chvátat, pohoda. Uhejbaj, a já se na ně zubím až se mi maska plní vodou.

Bubláků je tu vůbec plno a jsou v děsný křeči. Jsou to evidentně kurzanti, na některejch vidíš že jsou pod vodou fakt v prdeli – stres, trhané pohyby, křeč…tohle je fakt sport o život. My si to vesměs užíváme, a když i VTCH synek Pepa dá celou jeskyni, jdeme dál.

Hned o kousek za „zadním“ výlezem je po levé straně (když se díváš směrem na moře) další jeskyně – jež už tak jednoduchej vlez nemá. Pepa chvíli váhá než nasadí, my tam samo lezeme hned. V jeskyni jsou dokonce jedny prolejzací hodiny, který pokořujeme.

Dál koukáme kde  je co je, koupeme se a skáčeme do vody. Tůristi, ty tůristi. Těch tu je, ty brďo. Samej řev, drzý Němci, neuvěřitelně hlasitý Češi, ještě že trávíme většinu času pod vodou. Samozřejmě choděj celkem velký vlny, ale takový ty roztříštěný, takže tě to mrdá sem a tam, no prostě fakt zážitek. Mě se kupodivu už nedělá blbě, byl jsem dva dny na malý plachentici a i jsem tam spal a evidentně mi kinetóza z velké části kamsi zmizela…

Dál se přesuneme k Malé Kolombarici. Tuhle lokaci jsme si vybrali 2 dny po sobě, protože nás fakt nadchla. Mnoho prolejzaček, malejch jeskyněk i větších výzev, v podstatě po celé délce od M. k V. K. Nejlepším hledačem jeskyní se ukázal Ross. Našel, oznámil, my jsme to prolezli, ona taky, nakonec i malej Pepa. Mnoho podemletejch skal, mnoho průrev, jen hledat. Vše kousíček od břehu. Bohužel jsme si tenhle den vybrali obvzláště rozbouřený moře takže po hodině a půl v roztříštěnejch vlnách nám bylo skoro všem šoufl. Po vyzkoušení myslím, že největší zlo je Bojka. Na bojce, držku ve vodě, houpe to dost a blbě ti prostě začne bejt. Nejvíc obětavej je pan  VTCH, kterej sebou vláčel všechny ponory svůj obří podvodní foťák, kterej váží odhadem tak 7 kilo. Respect !

Pokud nemáš za ten celej den dost moře a vody celkem, doporučujeme s panem VTCH chodit ještě na večerní statiky. Pro ty je nejlepší kašna hned u vjezdu do Premantury, v parku. Za prvé se v ní umeješ a bohatě chlorovaná čistá aqua ti i tělo odsolí a vydesinfikuje tě, a za druhé si pohoníš klučíky v plicích (soukromý žertík pro absolventy FII). Takže den využiješ na 1OO procent. David by z nás měl radost. Pan VTCH, známý to prolejzač všech možných temných zákoutí prostě ale nemohl nechat své nenechavé prstíky v klidu, takže v rámci psychického zocelení a podvodní ruské rulety rozebral, sedíce v bazéně, jedno světýlko. Elektrizující nápad, jen co je pravda.

Já osobně jsem ještě chodil ráno běhat, pak plavat, a na 1Oh obvykle probíhal sraz s Panem VTCH, Axi, Pepou, Verčou a Rossem, kdy jsme se nakydali do jednoho auta, a jeli jsme se topit. Jeden člověk jel dycky na kole, a 5 lidí v autě i s cajkama. Večer byly většinou ještě srazy u mě u dodávky v přírodě a čajíky a noční, nebo podvečerní koupačky.

Samozřejmě jsme nezapoměli ani na modeling – však by nás David hnal, kdyby jsme nectili jeho nejvíce připomínanou zásadu – dycky jde hlavně o to dobře vypadat. Takže modeling, až tůristi kvičeli hrůzou, neboť pohleďte na výsledky…

 

Co napsat závěrem. Pula nezklamala, Poslední den, kdy dopoledne pršelo, jsme dali asi nejlepší, tedy já určitě, ponory týdne. Ležení na dně, kolem tebe tisíce malejch rybiček, dlouhý jeskynní statiky na dně s kocháním se hrou kapek na mořské hladině, jež propadávajíce stropem vytváří nádherné efekty, vzpomínek mnoho a nadšení vrátit se sem je veliké. Kór když jsme zjistili, že zde leží nějaký vraky lodí, jež jsme ve svém nadšení pro pobřežní jeskynní freediving úplně vynechali.

 

Jeskyně jsou všechny ouplně easy, pro člověka co zadrží max 3O sekund to možná není, ale jinak pro všechny, skoro až bych řekl, že nějakou větší čelendž jsem tu postrádal. Třeba jindy, jinde – uvidíme.

Parta byla jako dycky výborná. Děkuju všem, a snad příště pojedete s náma. Protože cestovní kancelář VTCHarys dělá jen peckovní vejlety !

STay tuned. Den dobrý všem.

PS: Ted mi tatík přinesl triko z nemocnice, od firmy dodávající dýchací přístroje. Na triku je obrovský nápis. Breathing never goes out of style.

A tak to je.

Aloha.

Čárys.

A jedno video od Axi , jojo, je to jinej svět…