Illegal Enduro race – Nejdecká pomsta.

Že se na západě jezdí Endůro ve velkym se ví už dlouho, ale že se klucí vrhnou do závodního nasazení je pořád ještě novinka. A v jak šílenym progresu tahle novinka pokračuje se dočtete uvnitř.

Tak nad tím tak přemýšlím a zdá se, že rok od roku se zúčatňuju míň a míň závodů. Kde jsou ty časy, kdy jsem dal za sezónu kolem 40ti závodů. Možná lenost, možná nechuť krmit SVAZ a možná víc a víc chuti do volnýho ježdění s kámošema. Tenhle rok to došlo dokonce tak daleko, že jsem všechny závody mohl spočítat na palci jedný ruky.. Teda pokud se o tom pekle Illegálního západu dá hovořit jako o závodu. Domluva zněla: přijeďte v sobotu, projedem si všichni trať, večer hospoda a v neděli každej co svede. A tak jsme v sobotu ráno vyrazili. Já, Ája, pan Tobiáš a abychom to měli o něco levnější berem ještě Filipa. Tomu se nakonec moje dodávka stává i domovem a my jdeme do hotelu Kukačka, kde je naplánovanej sraz. Dorážíme s velkým časovým předstihem, to aby se na pražáky nemuselo čekat.

Jsou dvě a lidí je tu jak o jarmarku, všichni poladěný, vytuněný a ani já nenechávám nic náhodě a nasazuju hned goučko a začínám s filmingem ať mám pak v noci na co koukat a studovat kde, jak objet jakej kořen. Sešlo se tu tak 30kousků a pohodově vyrážíme na start prvního trailu. Teda pohodově, někdo si ten tlumič a vidli zamkne, ale takovej Bambus s Glorynou a sjezdovýma gumama po třista metrech slejzá, je rudej jak rak a chce jet domu. Hodní kamarádi Rob a Márty mu poradili evidentně správný výběr kola. Tak se po cca hodince scházíme všichni na startu prvního trailu, který má mít cca15min jízdy. No paráda. A taky že to paráda je. 200kláda jede první a já se mu snažim viset, ale nemám šanci. Ten kluk letí dolu trailem a při jeho dvou metrech nejsou boule, či padlý stromy žádnej problém. Já jedu totální hranu, oči na štopkách a nepamatuju si vůbec nic. Teda vim, že se někde jelo přes koleje a několikrát přes potok a jednou se potok přenášel po kládě, která pode mnou rupla, ale jinak bych to definoval jako neskutečně zábavnej trail v lese, kde levá střídá pravou, občas si musíš přišlápnout a dá se letět strašná kudla. S 200kládou to jedem celý v kuse a v půlce potkáváme Radka, jak nás povzbuzuje. Dolítáváme na konec a hned si musíme jeden přes druhýho říct, jak ho ta a ta zatáčka vynesla a ten bunyhop přes šutry a pak ta klopka tam atd. Sedáme, dáváme oraz a čekáme na zbytek. Čekáme ale tak dlouho, že radši berem zas kola a jedem jim naproti.

Po hezký půl hodince se zas všichni scházíme a můžem vyrazit na další trail. Ten ale samozřejmě čeká nahoře na hoře a tak si dáváme další dnešní výšlap. Odměnou nám je pak trialovej trail z kopce co se dá letět po vrškách šutrů (v podání místních), nebo letět of bike mezi šutry (v podání ostatních). Žádný velký újmy na zdraví se ale nekonaj a tak jedinou otřesenou duší je Radek, kterýho si strašně dáváme na konci výjezdovýho trailu, kterej mimochodem nebude žádná hračka – potůček a mokrý šutry a pořád do kopce. Radka dokonce přešly všechny vtipný hlášky, ale ostatní se bavili královsky. Dost bylo srandy, další trail je tu. Z kopce a s novou pasáží, neb lesácí kácí vše co se jmenuje strom a tak o alternativní trasy není nouze. Dojíždíme trail a mě se blokuje zadní kolo. Páka tvrdá jak loňskej Boxxer a čelisti zakouslý. Chvíli čekám až to celý schladne a já mohl aspoň vyndat kolo a roztáhnout pístky.

Je to boj, ale daří se.

Do dalšího sjezdu, což je pouze přesun k dalšímu sjezdovýmu trailu, se pouštim jen s přední brzdou, což není úplně nejlepší kombinace s vysunutou sedlovkou a slizkýma kořenama. Ty kokso, to sa fakt ňedá toto! No holt si ten poslední trail projedu až zítra na oči – ano je tam několik skoků (sice mám matnou představu z RB campu) a dle slov místních je to všecko v pohodě, ale na druhou stranu je teď trochu pošejpovali, tak z toho mám rozporuplné pocity. Sem unavenej jak pes, nebrzdí mi zadní brzda, zdvih 120 je málo a 3atmosféry v gumách moc.. a panu Tobiášovi rostou zuby – to bude noc !

Večer se postupně slejzáme v hospodě a probíráme módní trendy u těhotných a budoucích maminek – přijel PH a přivez sebou Zuz. Ale samozřejmě se taky chlastá a kecá o nesmyslech. Já to zalamuju brzo – to abch mohl studovat trasu co jsem dneska nahrál na goučko a udělal si v těch točkách kolem strumů ještě větší bordel než teď.

Neděle ráno. Sraz na jedenáctou nám lehce kazí pouze Kraslice neb to maj děsně daleko a v jedenáct teprv lezou z pelechu. Dáváme teda přesunu na start volný průběh a postupně se škrábem hore kopcom. Nálada je uvolněná a největší strach maj akorát všichni z toho, že se ztratí a nikdo je už nikdy nenajde.

Místňáci jdou na start samozřejmě první, aby za sebou stihli nastražit pasti a dávaj si mezi jezdci dvouminutový rozestupy, ale já jedu hned za Radkem, kterej z toho nemá dobrej pocit. Nakonec ale naprosto neoprávněně, protože trailem letí jak zvíře. Já mám celej závod pocit, že tudy jsem nikdy nejel a vždycky, když už někde něco poznávám, tak ta další zatáčka, je na druhou stranu, než si to pamatuju. Hned v prvnim trailu házim strašnýho tygra, ale podle ostatních jsem ten šťastnější, protože jsem slyšel i číslo 22x off bike – tomu říkám letecký den! I přes všechny nástrahy, jsme to ale všichni přežili, nikdo se neztratil, jen pár odřenin, modřin a škrábanců (někdy i hlubších) a zas si odvážíme spoustu zážitků ze super bikování. Skalp nám všem bere 100kláda, kterej i s obrovskym batohem na zádech jede naprosto super a tak po zásluze vyhrává. Rob, 200kláda, Márty a já to máme na dalších místech, každej s pěknym odstupem.

Zas nelituju že jsem sem přijel a mohl si bikovat po místních lesích, ty klucí tu prostě znaj a věděj jak se bavit. Díky za organizaci a za nový peckový traily a za uplacený počasí!

-a-

A moc pěkné fotky jsou na eťěbikezu severočechů :)