Last summer weekend

Pravděpodobně jsme měli poslední víkend, kdy se slunce vrátilo na skok od vysmažování jižní polokoule, sem k nám na sever…bylo léto, a my jezdili a lezli jako zvířátka v očekávání dlouhé zimy…

Sbalil jsem se tentokrát kompletně. Kompletní lezení, kompletní kola, DHčko i 4xsáka. Předpověď lákala a zvala ke koupání, lezení, léto se na chvíli vrátilo a já musel bejt u toho. V pátek jsem se teda dobalil vykoupal se kolem 22h v bazéně a noční střelbou si dovrkal Dodže na louku ve Velký.

Hvězdy, teplota, tma jako v pytli, tak jsem se šel projít do lesa, v rámci psychického zocelování…a popravdě mě tlačil bobek. Když se vrátím za hodinu zpátky, rozdělávám si ubytko v dodži a lezu do postele. Nestačím ještě ani otevřít knihu, přijíždí auto.

"ťuk ťuk ťuk."

"Koho to sem čerti nesou?" táži se směle, ale neodmykám, páč příběhů o vykradenejch obytkách a zmlácenejch kemperech už sem slyšel hodně a radši hledám přežíváka/dranžíráka…

"Policie ! " zvolání z venku mě malinko od mého nápadu – vyřítít se ven ozbrojen a kotrmelcem, jak mě Ross tolikrát učil, odrazuje. 

"Ok, jdu ven s rukama nad hlavou " ! Hahahah…humor mi nechybí

Tak otvírám, a že prej kontrola, že místní chalupáři tu viděli přijíždět dodávku a že volali policii, že se tu občas vykrádaj chaty tak mě museli přijet zkontrolovat. Hážeme řeč, říkám že jsem tu na skály a že kdyby to vadilo (ač je tahle louka s místníma domluvená) tak že odfrčím. Prej ne, v pohodě, jim šlo jen o to, jestli to není zloděj.

Hledám doklady, abych se identifikoval a v tom dorazí ten druhej cajt, a prej…" Ty si Čárys, že jo." Tak valím bulvy, ale prej seznáme přes MX a že nás čtou a tak podobně. Takže prej tím by byla identifikace uskutečněna, takže si říkáme pápá a oni odjíždí podat zprávu do vesnice, že jsem čistej a neloupím. Jdu teda spát. 

 

Ráno doráží Petr Heiníků a Andy…a později i Duchna. Na dnešek jsme si totiž naplánovali lezení na Velký (pro Marcito). Sjíždíme z kopce klasicky po prdeli a už koukáme na ten skvost. Slunce paří, ptáci řvou, všichni jdeme do triček a jen Petr je opět nabalenej v craftu, triku, mikině, dvojitejch kalhotech, občas nandá i kulich.

 

Já tu mám pro dnešek jasnej ukol. Všechno klukům vytahat. Takže lítám jak fretka, nahoru a dolu, já táhnu, Petr to dá po mě, pak to necháme klukům a jdeme na další stěnky. Největší komedie je Andy, kterej má prostě neuvěřitelnej příběh. Ano, podělím se. 

Tak tenhle kluk, jo, nejen že jezdí dobře na kole, na všech kolech, že naskáče zlý gapy , a umí, ale on je kompletně vylízanej i třeba takhle, kdy skočí dvojitý salto z mostu přes zábradlí, na laně, s odrazem přes bedničku s nářadím…a tenhle kluk, jo, vyleze 3metry nad zem na skále, cvakne jednu presku…a končí. Prostě se prej, a teď pozor, BOJÍ VEJŠEK. To si ze mě snad děláš prdel, ne ? Ty ? Vejšek ? Kamaráde, tohle prostě nechápu. 

Takže ten den už jen fotí, a krásný fotky jsou od něj. Děkujeme, a příště…třeba…k druhý presce ? 

 

Já říkám Petrovi, že je třeba to udělat, že dáme ty tři dlouhý cesty. Je nadšenej. Lezu teda první, onu 6stku, (Voko bere?) a jsem nahoře celkem hned. Petr jde na druhýho, a dává to směle…leč nahoře mi řiká, že je mu od 1Om blbě. S dotazem – copak, břicho ? odpovídá : "Ne, strach z vejšky" Muhahaáá. Dolu ale slaňuje, převazuje se, vše pod dohledem, exscelentně. Vidím posun, dobře ty bro ! 

Doráží i Franta a Teta, jdou na oblast vpravo a my se realizujeme dál. Když mám vylezenou 8 cestu, řikám Petrovi, že bych chtěl tu 7+ (žabí vřesk) a že je super a že jsme jí lezli minule. Takže jako jo.

 

Všechno jde skvěle až do chvíle, kdy jsem cca 3m nad jištěním v převísku a Petr na mě volá zdola :

"Počkej chvíli, teď nelez !"

No děkuju, protože teď prostě čekat nemůžu,  tak dělám ještě asi 3 kroky a když se konečně vmačkávám do místa kde jsou super nohy, čekám…minutu, dvě…tři…a klucí dole zatím rozmotávaj lano jak fretky. Muhahaááá, to je vono ! Když na ně párkrát zavolám, že už bych rád dál, že eště ne. 

Nakonec tahle silová cesta byla opravdo SILOVÁ. Ale klaplo to. Moc fajn zážitek, hehe. 

 

Stmívá se, Andy s Duchnou to balej, Petr si vytahuje ještě další jednu, dvě cesty (dobře on) a šero je tu dřív, než bys řekl dober. Tak k autům, sprcha, Petr jede dom a my všichni s Frantou, tetou, andym a duchnou odcházíme na louku nad skály dělat oheň. Je neskutečný vedro, popíjíme vínko, buřtíky, hermelínek, a poslední letní kempování s válením se v trávě, spaním venku a tak, je zřejmě dnes.

Ráno se naše party rozdělují.

My s Andym a Duchnou jedem na celej den na kola. Do soběslavského lomu, kde přibyla lajnička super boulí a nějaký ten skok, je to slabá hoďka. Zde již čeká první motokrosová vložka s autama dne – bahno na cestě vol.1.

V lomu už je Cruzo a Ross, oba jsem je dlouho neviděl, tak shledání jak po letech. Koukám na to co je tu nového. Dirt dostal pěknou motivační hranku, a za ním váže lavici a ještě takovej bočáček. Vše je luksusně tvrdý a evidentně to pojede. Hranku trochu kypřím, protože vím že bude má, a moc se nerozmejšlím a jdu to tam naklikovat. 

Rozjezd, sestupák, a hrana je tu ! Muhahahá. Hrozná sranda. 

 

Duchna je z místního skoku spíše rozpačitý, tak si tam mačká blouličky a skáče lavici na konci, Ross si nepochopitelně vzal jen Htčko a tak nekecám, nakládá tenhle celkem pěknej dirt na HT. Velice dobře on..až do chvíle, kdy mu těsně před sestupákem přeskočí řetěz a on jí po hlavě háže dolů do díry.

Smějeme se mocně, Duchna je z toho trochu vykulen, až do chvíle kdy se s Andym připravujeme, že si natočíme dirta. Takže kdo se směje naposled, ten se směje nejvíc. Rozmetáváme to, andy je trochu kratší, a pak už je to jasný…JE TŘEBA TY LIDI ROZJÍŽDĚT ! 

Ross se válí smíchy a Duchna opět o stupěň pobledl. 

Jedem o dům dál – Dráchov. Dráchov poslední rok děsně chcípal na úbytě, jenže to by tu nesměl bejt Cruzo – opět vzal lopatu, smontoval skoky, a Dráchov po děsný dřině hodné partičky UKček opět oživá. Respektive žije.

 

Andy naskákává celou velkou lajnu, malá je dost skrz první rozřazovák a já mám hodně velký problémy s HT na dirtech, páč sem na to neseděl, cca rok. No paráda. Nakonec s dopomocí první velkej zaskakuju, ale tam i končím. :) cruzo tu samozřejmě lítá neskutečně, vejšky, triky, no on je gumídek. 

Kolem 14h volám Vlčákovi, co u něj. Prej "přijeďte ! "

Takže skáčeme do aut, který se díky další MX vložce obalily slušnejma baheníma protektorama a po výborným Dráchovským pojezdu jí valíme 20km směr Bechyně. Dneska byly dirty, byl písek a teď ještě trocha těch dřevěnejch sviní. 

V Bechyni, co dodat. Tvrdo, zameteno, lehce vlhko – nic ultimátního. Vlčák s Márou tu budují další kus tratě, tak my to jdeme rychle pojezdit, a jdem makat taky.

 

To co následuje, je největší infarktový ježdění letos. Vlčák předělal pár věcí, odstranil nějaký dopady a vše je to teď opticky hezčí, ale fakt těžší. Na akci Gap do centrifug budu dlouho vzpomínat. Shrnu rychlej příběh. 

Náskok na šimona, stejnej. Ale seskok, delší, takže rychlost…vyšší…jedeš na lávku do zatáčky, gap do centrifugy s odstraněnou půlkou dopadu…macatější. Na lávce při jízdě č.2 zjišťujem, že máme příliš velkou rychlost. Brzdíme just. Při jízdě č.3 jedeme radši pomalejc…kurva, moc pomalu !!! Strašnej křivej banán, do bočáku do prava, řítím se na wallride, moc vpravo dole, to bude rána, Andy křivýho banána z gapu, moc doprava, řítí se na wollo, moc vlevo nahoře, to bude rána, nakonec se tam zázrakem nějak vejdeme. Zastavujeme. Stojíme, koukáme na sebe a mlčíme. 

bam BAM, bam BAM, bam B.A.M….konečně mi na skočilo srdce. Krve by se ve mě nedořezal. Uplně sem viděl, jak jsem letěl na ten kůl hrudníčekm…

Tak povídám : "Asi bysme to měli udělat ještě jednou, ne?"

Vyjeveně kouká: "Cože?" přemýšlí chvilku…"tak jo, jdem na to."

Jízda číslo 4 je přesně to, jak to mělo vypadat. Sice na druhým wallu (Petře, takhle se najíždí na wollo kolmo, ukáři na videu pozítří, muhahahááá) se mi dost žvejká zadek, až si myslím že pujdu, ale zase to doháním velkým speedem, kterej tě na wallu dycky podrží…a celou trať až do konce, s novým "mr.Přesnotka" gapem, kterej má skejtovej radiusovej dopad a konec.

Nadechujeme se až na konci, stříkáme jak švestkový knedlíky, a shodujeme se, že tohle bylo to nejvíc, co jsme letos udělali. Celá nová Bechyně je za náma, pěkně na podzim, hurá ! 

A pak už jen hodinka a půl pěkné brigádky v pohodovém složení, při níž jsme zničili celou jednu starou 15m lávku přes potok, rozřezali stojiny, a materiálu je teď na nové stavby až kam. Vlčák buduje fest, a vy se můžete těšit na příští rok na poježdění – bude zbrusu nová lajna ! 

Tak a to byl můj víkend.

 

Co bych napsal závěrem. Opět bych nepochopil, jak jinej sport je lezení od ježdění na kole. Můžu lézt na skále ty moje čísla celej den, nic mě nebolí. Nenateče. Večer jsem jakoby UTAHANEJ. Při lezení se rozhoduji v poklidu, na vše je relativně dost času. 

Naproti tomu kolo, je totální soustředění v setinách sekundy, kdy každá chyba bude děsně bolet, a uděláš jí prostě hned. Rozhoduješ se ve zlomcích vteřiny, náprava chyb většinou již nemožná. Večer jsi neuvěřitelně UMLÁCENEJ.

Oba tyhle sporty miluju. Každej má svý a každýmu něco chybí. Sem rád, že je dělám oba a díky lidem, který mě k tomu přivedli. Díky Petrovi za super jištění a že je ochotnej dělat všechno, Tetě za to že me k lezení přivedla, Andymu za nej hecovačky a omluva že jsem tě přejel a poděkování žes mě nepřejel ty, a všem co jsem s váma byl tenhle víkend za super společnost.

Bylo to maňifik ! 

čárys.

Foto Andy, já, Cruzo.