Servus piss lejdys

Náš víkendový výlet směřoval do dalšího tirolského střediska. Tentokrát jsme jeli objevovat Serfaus Fiss Ladis.

Cesta tam je daleká a proto si jí děláme ještě delší a bereme to z Tábora přes Prahu, kde nabíráme lyžníka Dušana Ballu.Nákup v Tescu na Zličíně a naše tří člená posádka nabírá kurz Plzeň, Mnichov, GaPa a Fiss Ladis. Z Prahy vyrážíme někdy před desátou večerní a plán je přiblížit se středisku a noc dospat v autě. Tachometr odkroutil 650km z Tábora a my v krásnou čtvrtou ranní parkujeme několik výškových metrů pod Fissem, konkrétně v městečku Ried. 

Jediné co zvládáme je vyčurat a spát. V sedě toho naspávám minimum a v 7 ráno to definitivně vzdávám a už jen zírám na zírající lidi. V půl8 mi to už nedá a vyrážíme nahoru na parkoviště Ladisu. Se slovy, že máme dobrej čas, tak strašně pomalu snídáme a převlíkáme se, že z dobrýho času už je spíš pozdě. 2 lanovky a jsme nahoře nad parkem. Je to jeden ze 2 parků ve středisku. Park je rozdělen na 2 části a překážek mraky, to samé se dá říct i o lidech, holt je hlavní sezona.

Park se malinko liší od plánku na internetu, je tu méně skoků. Jsme ve 2000 metrech a se sněhem je to bída. Je pěkně a snažíme se o nějaký ten progress a něco i natočit na gopro. Něco se daří něco ne. Každopádně jezdíme až do 4 hodin a pak následuje nekonečný sjezd na parkoviště, sjezdovka dostala zabrat a je to spíš hra o přežití, chce to ale pořád držet bomby. Les voní, pole je čerstvě pohnojeno a nebýt zasněžování, tak jdeme po sjezdovce pěšky. Převlíkačka a klasické hledání nejlevnějšího ubytka. V infocentrech nám je sděleno, že je všude plno a nabídky na Zimmer za 30e/osoba/noc nejsou lákavé. Jedeme to objet sami a nakonec nacházíme apartmán za poloviční cenu, není co řešit.

Pořádně se na noc najíst po celodenní hladovce a u freeski filmu vytuháváme. Druhý den ráno je opět sluníčko, ale v dáli je vidět jak přibývají mraky Dnes volíme druhý park, jedeme na parkoviště do Fissu, je sobota a miliony lidí, autobusů, aut, všeho mnoho. 2 lanovky a už sjíždíme k parku. V ničem větším jsem v životě nejezdil. Park je zase rozdělen na 2 části mezi kterýma se musí přejet kus po sjezdovce. Jediný problém je ve frontě, ale park to vynahrazuje. Horní část je spíše o trubkách všech možných tvarů a obtížností. Je možno dát si snad 12 překážek za sebou. Přejezd sjezdovkou a druhá část, zde jsou 2 velké platformy, 4 odpaly, wallride a opět mnoho želez. Naskákáváme menší odpaly a začíná brutálně fičet, tudíž zbytek dne je o železech. Opět něco natáčíme, ale jak je zvykem, tak když se vyndá kamera, tak to prostě přestane padat. Každopádně je sranda a baví nás to. Nakonec padám na nejzrezlejší trubce v parku a má bunda mění barvu z fialové na rezavě tygrovanou fialovou. Je na čase to dneska zabalit a hledat cestu k autu. V půl4 jsme u auta a rozhodujeme se pro výlet do Švýcarska do bezcelní zóny, je to cca 30km.

Zajížďka se vyplatí, protože ceny nevídané. Litr nafty za 26,5Kč a podobné libovky. O alkoholu ani nemluvím. Skupujeme co můžeme, litrovka kvalitního alkoholu kolem 200kč. Samozřejmě toho kupujeme víc než je možno a stávají se z nás pašeráci, kontrola se nekoná a my tak spokojení valíme zpět na ubytko. Obrovský kotel těstovin, film a brzo spát. Ráno se balíme a jedeme na kopec, začínáme v parku jako včera, ale opět hrozně fičí a už jsou mraky, na jednu jízdu bereme foťák a cvakáme pár fotek do reportu. Po obědě přejíždíme do druhého parku, kde skáčeme do nafukovacího bagu. Po pár poletech na hlavu a na bok začínám ještě více respektovat profi jezdce a jejich rošamba přes palici.

Přeci jen to chce více jezdit.

Den se chýlí ke konci a my se odebíráme k autu. Zde vaříme polívku, svačíme a kolem jdoucí netuší. Ještě bych dodal, že všechny 3 dny bylo teplo. + 9 stupňů žádný problém, parádní jarní ježdění. Pakujeme věci do auta a výlet končí. 6hodin přes Insbruk, Salzburg, Linz, ČB a jsme zpět na sídláku v paneláku. Přeházet Dušanovi věci k tátovi do auta, slzy, loučení, plány na další výlet, dát si pět. Šárku vyložit doma. A jako třešnička na dortu je policie a já 400m od domova foukám do krabičky. Mám to za nula promile, nula korun a pár minut zpoždění. Ještě boj o místo na sídlišti a v 1 ráno ulehám. Náročné dny to byly. To je vše, vlak mi staví v Plzni a já končím s psaním.

Opět škola volá.

Jandy