Obyčejný dvoudenní víkend

Ahoj kluci a holky, tak i já jsem se přesunul do množiny lidí, která má víkend jen dva dny, čistě z nutnosti přizpůsobit se ostatním – tudíž jsem se rozhodl vyzloušt, kolik toho dám když málo času mám.

Jih vládne, bych chtěl napsat především. Vždy když se rozhodnu nejet za svejma kamarádama na sever (rozuměj Prahé) a zůstanu tady na jihu, zjistím pokaždé to samé – že prostě tady na jihu si zajezdím prostě nejlíp, naskáču největší kurvičky a utratím za naftu pakatel. Tak tomu bylo i tyhle dva dny.

Pátek večer hned z práce to mastím do Sobíku do lomu, kde jsem ještě za světla. Nicméně místní slušivej dirt kterej mi na podzim chutnal, je v dopadově-poměklém stavu a není to ono. Takže jí držím dál do Budějíc, vykoupat se do bazénu. 

No vykoupat, jedu si HC freedive tréning, protože léto se blíží a je třeba pod tou vodou uplně neumírat. Takže 18x 50 m pod vodou, s minutovejma pauzama na hladině, a na závěr ještě zatopení pod skokanskejma můstkama kde se bez problému realizuju na dně kolem 2:3O, takže asi dobrý. Celou dobu jsem hlídán plavčíkem, great. 

V 21h už kempuju ve Vráži u Dubného, navařuju kávu a krájím sejra a chladím víno na dodávkovou teplotu, páč má dorazit na kemping ROSS. Vše klape, vínko vypito a kvalitní večer končí. A kalup do peřin, protože zítra mě čeká celodenní bikingna těch nejlepších jihočeskejch perlách.

Ráno se klube slunce a teplota se šplhá vysoko nad bod mikina, takže triko a padat na desítku do lomu. Po příjezdu sem hoblujeme klasickou trať s klopenkama, v jejíž půlce stojí monštrozně zvětšená lavice s pěknou "protihranou" (nedoletět bude výstřel z kola) – nevím jestli je tohle ještě ku prospěchu věci, spíš ne – ale to je vaše věc. 

Hoblujem to zde asi hodinku, natáčíme nějaký ten záběr a pak se přesouváme na novej transfer, co tam kllucí pokopli. Po počátečních problémech s rychlostí (méně je někdy více !) to tam pak už padá pěkně. Inu, až to bude jednou protažené dál, myslím že to bude krásná trat…

A co je třeba udělat ještě na rozloučení ? Ano, kalsická třešnička na dortíček v podobě SWAMPgapu. No jenže ten je nějakej předělanej, jako asi trochu vyšší a má asi plytší odraz. Tak ti nevím, Václace,rozendat se na počátek sezonky se mi nechce, kor když stromy na tebe čekají po stranách dopadu…

Okej Máťo, ty to přece ale chceš udělat, říkám si a mažu jí k tomu. Nějak to docela zrychluje, ale na 3/6 gapu nechceš bejt kratší, tak tomu nechávám volnej průběh a na brzdičky nesahám. 

Sem delší o pěknej kus. A ty kráávo :) No nic, dopad dobrej, landing taky, kolo podrželo a tak je splněno. 

Ross měkne, nějak nám asi stárne, ten kluk nebo co. "Přesunem se na další lokaci, co ?" "Jasně, Máťo." a berem čáru na secret spot kterej budují kucí kolem Hluboký. Za 15 minut a 15 km jsme tam a jdem na věc.

Ty krááávo ! Tohle je MEGAKORYTO ! Neuvěřitelnej potenciál týhle lokality mě dostává na kolena. Gap je tady, skok je tam, všude kam se podívám, utu tů du, utu tů du…a v podobném rytmu je i lítání tohodle skvostu. Mačkanice, padání dolů kolem hlavy, ostatně včerejší video vám asik napovědělo víc. Prostě top, a ještě bude Top. 

Okej, začíná se dělat tak nádherný počasí a my ten mocnej kopec vyšli mnohokrát, že je na čase dát si pauzičku – bohužel před ní se vyndavá Jiřík a láme si kličku – což odhaluju hned na pohmat,i když mi nevěří. Takže radši tuhle akci zakončíme a jdem si dát pauzičku. Chytám první klíště v životě a jsem z toho špatnej, aby mě tak ještě nezabilo…

A po hodince na sluníčku je 15h a my jsme ready na další přesun – Bechyně. Tam máme spicha s Vlčákem v 16ha tak když dorážíme v 15:3O, je čas si ještě dát šlofíka :) Jsme děsně ubitý a svorně to zalamujeme u bechynskýho gapu a na 3O minut chrápeme.

Hele, vyspat se před ježděním je to nej co muže bejt. Vstávám, leju do sebe kávu a jsem plný energie a natěšen na tu strašný kvanta možností, co Bechyně nabízí. Skáču do trenek a už jdem na to. 

Bechyně te´d obsahuje jakési 3 lajny. Jedna je pravá – šimon a gap s toboganama, druhá je prostředek – šimon a gap s wallridama a třetí je nová levá se step upem a novým přescesťákem. Jsou všechny prostě moc, a já vám je tu ukážu. Samo se dá vše kombinovat, ale prostě takhle : 

Každá lokace si žádá svou oběť a tou je dneska Vlčák – po gapu z levý do toboganu se rozstřeluje tak šeredně, že láme stojinu, držkou vyzobává plaňky wallridu a vypadá jak kdyby přišel z Tří sester. Voválenej. Tak ho necháváme ležet a jdem jezdit, jak jinak, že. 

No a večer ? Když konečně v 18:3O končíme – já bych ještě jezdil, ona je Bechyně neuvěřitelně návyková, je to jak kdysi v Cihelně – jak si to najedeš, už nad tím vůbec nepřemýšlíš a nestresuješ se a jen lítáš a myslíš třeba na to, co budeš dělat zítra, prostě automatika – jedeme k Vlčákovi na grilovačku. 

Ta začíná v 19h. Parkuju hned u potoka, k ohni to mám 1Om a kemping snů. Slivovice teče proudem, pak teče i Rum, víno a basy piv a kolem půlnoci padaj všichni na držky, jen co vstanou ze židle. tohle byl neskutečně dlouhej den, kdy jsem toho najezdil víc, než jindy za celej tejden a hlavně jsem v káře najel asi 5Okm. To je great. Celej den byl. 

V neděli se budíme…já v pohodě…Vlčák a Eva hůř, Ross si vzal službu a v sobotu večer mrdal, takže ten nevím. Vlčák sice nemuže moc hejbati zápěstím, ale stejně plán je jasnej – jedem na Mamuta na skály. Já tu nikdy nebyl, takže jsem zvědav velice. 

Skály jsou tu tak do 17ti metrů odhadem, ale některý cesty jsou po vlastním – aha, to nemám. Vyzobávám teda to, co jde, a pak mi Vlčák navrhuje, at si to dám tadydle z boku. Tak si to hážu zeshora a nalejzám do celkem odkloněných cest. Spára a pěkný chyty, celý odkloněný. Prej Yosemita. Něco jsem o tom slyšel od Franty, ale nakonec to tam padá aniž bych spadl já, takže fajn. Dávám ještě tu vedle, a taky to jde, tak fajn. Určitě sem zase někdy zajedu, je tu krásnej přístup a skály zajímavý. 

A u Vlčáka se tak dobře griluje… :)

Kolem 12h odjíždím na Monínec, protože je tam dneska poslední den ježdění, teda jako oficiálního ježdění – a omluvil jsem se s Andym a Aly že přijedou i s panem Tobiášem, takže probíhá sraz a za neskutečkýho počasí  lítáme svah doplů a nahoru. Triko, ani rukavice, nic. Prostě TOP, TOP !

Andy tahá Tobiáše nahoru s kočárkem na lyžích a dolů celkem bomby. Slunce vaří a svah mizí před vočima. Snad to do závodů vydrží…

Pivečko na balkónu a pak už Andy a Aly mizí do Prahy, a já…já co ? Já už vím – já chci bejt ten poslední, kdo si letos sjede na Monínci. Takže v 16h jedu poslední lnovkou a nahoře chvíli zevlím. Koukám do dálky na letní louky a horkej vítr mě plácá přes předloktí. Je to boží, tak nádherný že nechápu nic. Před tebou ještě svah pnej sněhu a lano…bzzzz…stojí. A jsem tu sám. 

Nejvíc. 

A tak tu bylo tak nádherně, že proč odjet do města. Ano, zůstal jsem tam. V noci vítr, tuna hvězd a vedle ledovec, kterej jsem letos podříznul fakt mnohokrát. Te´d už jen upravit trať na kola a do měsíce zase stát nahoře, s řídítkama v ruce a zas to vodpálit. 

Už se fakt těším. 

A takhle skončily moje 2 dny. Nezlobte se na mě, ale prostě jih je fakt hodně, nabízí ještě víc a žije se tu skvěle. A tak vám o něm asi sestřihám video, který…vyjde…zřeba zítra ? Tak jo, jdu na to.

Zatím aloha, a den světlý všem. 

-Čárys-

upoutávka na video :