Tak 720 trip pořád jede, jsme v Livignu a já mám pro vás porcičku povídání o tom, co se dá dalšího dělat v tomhle resortu.
Takže po dvou dnech lítání z kopce dolů a poťahování nějakejch těch triků a nasazování vytuhláků, jsme se jednoho prosluněného odpoledne dohodli, že si tu dáme taky nějaký to XC…BigRoss už tu byl předloni, takže prej ví vše a tak se sbírá celá tlupa a jdeme na to.
XC trail začíná nahoře na horní stanici lanovky. Protože nikomu není uplně jasné kudy přesně , rozhodujeme si to ještě vyšlápnout vejš, a že tam dozajista bude nějaká stezka. Takže po nastoupání tak 200 výškovejch po šotolinový cestě směrem vlevo nad lanovku, zjišťujeme že tu žádná cestička nevede, jen obrovský pláně před náma a kdesi dole v dálce vidíme vesničku, kde se musíme napojit na trail kterej už Ross zná.
Okej, co teď.
FREERIDE, voe ! Opravdovej čistej freeride jak z Kranked 2, pláněma dolů mezi krávama a po horskejch loukách a mezích. Naprosto všem hořej brzdy, ale jsme z toho vystříkaný a všichni hulákaj jak hluchý.
Za smradu brzdy konečně doslaňujeme na trail a přes krátkej vejšlap se napojujeme na stezku vedoucí k jezeru. Máme před sebou tak 15 km trailu, říká ROss.
Je to pecička. Nahoru, dolu, pořád točky a pěkný vejšlapy. Máára hodně překvapuje, protože z Gianta neslezl skoro nikde, nakonec už jsme si dávali čelendž kdo co vyjede, jen my dva (já na Frantovi) a zbytek s integrálkama a sjezďákama jen v potocích potu záviděl. Jojo, ty univerzální kola…
Nádherným superrychlým trailem kolem potoka dojíždíme až k jezeru, který je nebývale prázdný – hladina vody je tak o 2O metrů níž, než by člověk čekal – zase je zajímavé vidět dole na dně zbytky silnic a mostíků z dob, kdy se tu ještě přehrada nevyskatovala…
_BCAA proteinová tyčka a už jen dojezd po áčku dom. Po 3 hodinách sjezdování další 3hodiny na XC ve vejškách kolem 23OO mnm nás celkem dost vyšťavuje…
Chodíme nakupovat do "bezcelní zóny", bohužel tu nejsou taky bezcelně levný potraviny, jen chlast, žvára, nafta. Teda ale naftička za 0,88 euro je už pěkný moc. Občas navštěvujeme kluky a nebo děláme chill outík u dodávek – prostě cikánskej život kemperů. Jo, tohle mám rád.
Den na to se necháváme opět zlákat na XC trail, tentorkát Schwarou – sůibuje totální pecku že prej budem uplně brečet dojetím jak je to tam krásný. Opět nahoru na nejvyšší bod lanovky, a nastoupat nad ní akorát směrem doprava. Jakýmsi family trailem se dostaneme na ubočí hory a pak už je to jen na každým, jak daleko se bude chtít vydat po „vrstevnici“ a kdy se spustí níž do údolí. My nakonec volíme tu nejdelší variantu, pořád jsi kolem 25OO mnm a furt to klesá, občas stoupá, traverzy střídaj výjezdy a super padáky, kde chybovat by bylo nelidské. Opravdu brečíme, ale bolestí z přísnejch vejšlapů…
Schwara to vesměs vede, za ním se sebevraždíme my. Po cca 2 hodinách traverzování jsme konečně na souběhu obou údolí a chybovat už se nedá, jediná cesta vede zpět do Livigna. A fakt super. Kolem potoka, divočina, roman tyčka, no pecka.
A největším a nejdelším driftem co jsem kdy jel – tak zatáčka o průměru 15 metrů o 18O stp a půlku z ní jsi plochodrážně plynule vytočil, konečně slítáváme dolů. Tentokrát to byl trochu vostřejší vejlet, už fakt spíš na XC kola, ale my jsme naprosto happy. Díky Schwaro za provedení !
A takhle, krom jednoho dne, kdy lehce pršelo, to děláme pořád dokola. Poslední den v pátek ještě objevujeme s Frantou a Bobem (jo, dorazil Bob Skulek s Miltuvanem, super, parta se rozrostla) novej trail, teda novej pro nás neznalé, a ten mě svou nepříliš velkou náročností baví asi nejvíc. Super točky a děsná střelba, pořád koleno, klacek, koleno, klacek…
Livigno prostě bylo fajn. Nabízí mnohé, ač se to zpočátku nezdálo, bavilo po celej ten tejden. Lidi byli fajn, parta super a takže příští rok, pokud kluci zase pojedou, bych se zase rád přidal. Už jen dojet si sem natankovat se snad vyplatí, hehe…
Takže je pátek, a my plánujeme co dál. Máára a Drzack s Lindou podléhaj jakési představě, že ve Francii bude strašně hnusně, protože viděli web kameru a na ní nebylo nic vidět a tak se rozhodujou že pojedou prej do Mariboru. No nenutím, jejich volba, my tedy pokračujeme v původním plánu – Francie. Z Livigna je to již jen 4OO km, nafta levná, permice za 13 e na den (6 dní 8Oe) a hlavně tam má namířeno Petr Heiníků, s vidinou že se potkáme – a já s tím klukem nejezdil ani nepamatuju – takže my Francie.
Loučíme se s Budějovickejma pepíkama a v pátek večer se rozhodujeme že si dáme krásnou vyjížďku přes hory do Francie. Přespíme na půl cesty a v sobotu to doťukneme. To je náš plán.
A jak dopadlo, se dočtete v nějakým další reportu. Balím káry, vypínám komp, a jedem. Ciao, Livigno !
Čárys, pátek 8 července 18:30
|
A punk vozejk stále nikde :(
přesně, kde je übervozejk? :D
boha, už brzy Zejtra. : )
Chtěl jsem se ráno taky zeptat, ale bylo mi to blbý :-D
hele, koukal jsem se do galerie na zejtřek a fakt tam je. Zkusím zavolat Frantovi aby nám poslal nějakej “přívěz ček” protože tohle je nečekanej zájem, haha… :)
rozhodně příspěvek :))) začínám stavět barák a kupuju vozejk, ať vím co z něj potom mužu vybudovat ;-)
Tady vidíš že o kempování je VELKÝ zájem :)