Schladming – 720 roadtrip 2011

Ahoj kluci a holky, po dvou odmlčenejch dnech, aby jste si odpočinuli od kontinua vydávanejch tripovejch report, jsem zpět s novou náloží našeho dvouměsíčního putování. Jedem na Schladming ! Více pod více…

Takže po vydařené multikulti párty, o níž jste se mohli dočíst tady , jsmese sRossíkem ráno sbalili a odfrčeli směr Schladming. Je to opět jen kousek, takovýhe přejezdy do 50 ti km mám rád. První co je kámen úrazu je totálně rozsekanej Schladming, kterej se připravuje na MS 2013 nebo co, a staví snad kompletně novou infrastrukturu. Milimálně je tu nová lanovka, podzemně-nadzemní parkoviště a ve městě totální chaos a tuna semafórů. Jedou tu takový peklo, že u nás by to bylo nejméně na dvě pětiletky, a oni to zvládaj za půl roku (byl jsem tu v březnu a bylo tu nic)…

Takže se tankujem do podzemních garáží a tam si děláme moc pěkný depo, haha. Plán vytáhnout markízu nerealizujeme, ale natlemili jsme se u toho dost. Venku je poněkud ošklivo, sychravo, nevlídno, leč se to každou minutu zlepšuje a tak my se rveme do zadělanejch MX hadrů s tím, že se zaděláme.

Ono je to fakt zvláštní. Venku jsou sračky, tak se ti na kolo nechce. Jsi čisťounkej, vypranej, kolo máš umyťoučký a s vidinou toho hnusu na to kašleš. Několikatýdení roadtrip ti ovšem pohled na toto radikálně změní. Pochopíš, že je to jen voda a hlína, a že MX kalhoy jsou stejně víc hnědý než černý a že je to…vlastně…uplně jedno – a ještě ke všemu děsná prdel. Jdeš prostě lítat, protože chceš lítat. A protože jsi stejně jak prase. Prostě tak…

Takže my jedem do mezistanice a odtud dolů. Ve Schladmingu jsem nebyl 2 roky, ale vzpomínky na závodění tady mám nesmazatelně vrytý do palice. Jediný co jsem zapoměl je to, jak moc je to tu z kopce. Fakt to jede neskutečně, neskutečně. A další věc – je tu kompletně novej trail, samo se křížící se starým, ale hladkej a zatáčkovatej. Stejně ale dole brečíme, protože ručky bolí a brzdy hoří…

Jedeme tedy až nahoru, páč v brožuře říkají, že vršek je ouplně novej. Jsme nahoře. Je to 6 stp a fouká vítr, mlha že by se dala krájet a na trati rybníček brčálník. Takže ideální podmínky pro přidání pár koláčů bláta na naše záda, prdele, kola, dresy. 

tratě jsou tu vlastně dvě. Jedna jakoby easy a druhá Dh, a hlavně teď pozor – obě jsou super. Je teda mortální povrch, a klouže to spíš víc než míň, ale koho to zajímá, když jezdíme i na suchu jak důchodci, ne ? Moc pěkné klopenky střídají hezký táhlý skoky a chvilkama i úseky, kde máš pocit, že na tom umíš… Prostě paráda.

Bohužel pro nějakou razantnější jízdu to není skrz mojí totálně nefungující vidlici. Střílí, zamyká se, tvrdne, a hlavně mi cáká volej na brejle. Ten se tam rozmazává s bahení lázní do interesantní kašičkyjíž nepomůže ani častý kapesníčkování. Takže to jedeme tak nějak rozumě…

A kolem 14h toho máme až kam. Dali jsme asi 7 jízd, nakonec jsme jezdili všecho jen nahoře, protože nás to bavilo a bylo to nový a dobrý. Za mě dávám Schladmingu dvojku (protože na jednočku bych musel umět na kole jezdit) a taky skrz tobahno, ale třeba takovej PH by si tu dle mě chrochtak, prostě chrochtal blahem. Však on se sem jednou, až děti odrostou a RB doladí DH kolo, taky podívá, muhahaáááá. (Jéžiš, já to schytám, když mě to přišlo vtipný, no a co…)

a jedno vidko, krátká upoutávka…

A interesantní koupačkou a totálně cigánským depem v podzemních garážích končíme spokojený tenhle mokrej den. Naše cesty se dělí, protože Ross jede prcat do Budějic, ale jen co to vodmrdá, přijede za mnou na Lipínko. Jak znám jeho prcání (z doslechu) bude tam tak dvě minuty po mě.

Muhahaá. Tak aloha zatím, jdu zaklapnout komp a jedu na cestu.

Čárys, čtvrtek, 14.července, 15h.