Skotsko cestopis

Tak jsme dlouho přemýšleli, jak to celý shrnout, a asi vám to teda nasolím ve dvou reportech. První bude tak trošku cestopis, hehe, a ten druhej…ž se vrátím. Takže nyní aktuálně ze Skotska.

No tak jsme s Petrem vyrazili, v neděli večer. Celej náš trip začal tím, že sme jeli nakoupit žrádlo do Tesca. Jezdíme s košíkem sem a tam, hážeme tam přiměřeně od všeho, a košík se neskutečně kupí. Padaj hlášky typu – to tam budeme celou dobu jen žrát, já to završuju nezdravým, leč velice výživným salámkem, a fakt našlapáni s trojkou na účtence mizíme pryč, a rveme to do karavanu.

Jedééém, odjezd z Prahy, Směr Teplice, navigaci mám, cesta vypadá až do Amstru na nějakejch cca 880 km. Za hranicema to otáčíme, páč nám dochází nafta, a tak se vracíme asi 15 km, na benzínku do čech. Což se pak ukazuje jako správná volba, neboť dalších 100km prostě pumpa není.

Zdá se mi to jako fenomén čech, mít pumpu v každý vesnici, a na každým 10km dálnice. V německu máš třeba ceduli Nechste tankstelle 104km. Zlo. Zastavujeme na odpočívadle kolem půlnoci, páč jsme unavený, a trajekt nám jede v pondělí v 18h, a máme tak dost času se v klídku vyspati…

Ráno snídaně, a Petr skáče za volant, a už jí mažem. Držíme to pořád tak 120 – 130kmh, cesta příjemně ubíhá. Hranice s Holandskem ani nepoznáš, a Mio 720 nás perfektně navádí až do přístavu, přesně na místo, kde se máme nalodit.

Loď už je tu, a je velká jak velká kráva. Má to asi 13 pater, a těch kár a trucků co se do toho vejde, nepochopím nic. Myslím že to mseli druhou stranou házet zase ven, jnak to není možný… Vjíždíme tam i my, do patra, nakonec celá patro za náma klesá a vytváří tak výjezdovou rampu pro další auta – pocit zvláštní, když nad tebou začne klesat strop, až do výšky tak 2,5m, na jehož konci se dotkne země…a ty pod tím jdeš…stroje hučí a kov skřípe…huf.

Kajutu máme spíše miniaturní, dvě klaustrofobická lůžka a okýnko nikde – ale zase to byl výrazně levnější, než s výhledem…Sprcha tu je, hajzl tu je. Otázka. Co udělá správný Čech, když se nalodí, nasedne do busu, přijede na hotel ? Ano vybalí ŽRÁDLO !  Tož i my se ládujeme chleby, hehe, a spokojeně napapaný to jde prolézt.

Loď, kluci a holky, je město na vodě. Je tu všechno. Kasina, bary, hadrnický obchody, bižuterie, kavárny, kino, strašný všechno. Ceny tak nějak vyšší, hrací bedny na strašný úrovni, a celkem fešná obsluha. Ach, ta jedna Japonečka…

Je nádherný počasí, stejně jako celou cestu, tak jdem na horní paluby, kde probíhá velká párty slušně naskillenejch indů a indek, tancujou, řvou, fakt to neřeší. Krademe židličky, a koukáme na přístav, seroucí racky, a mocnej offshore, kterej tu oprvdu vládne všemu. Nádor.

Loď se různě klepe, dává tomu pokouřit, a Petr mi vypráví historku, jak se před pár lety jeden takovejhle trajekt potopil, protože mu nezavřely přední vrata. No ty krávo !

Konečně vyjíždíme, manévruje s tím zkušeně, a přístav pomalu mizí v mlze a kouři z továren…

Loď je klidná, neboť moře je klidné, což je dobře, neboť já jsem blicí typ. Pytlíky na blitky jsou nicméně všude… Teplota jde dolů, a s tím jdem dolů i my, kajuta, čtení, a jít si posedět k okýnkům, pohoda, ještě naposledy kouknout ven na stmívající se den, a pak spát…

Úterý ráno vstáváme a jdeme na snídani, kafíčko a kroasántík, a čumíme jak venku….LEJE.  Anglie nás vítá počasím, jaké bylo avizováno každým, s kým jsem mluvil. Paráda, no jsem na to zvědavej. Balíme se a vyjíždíme, odbavení jde hned, a už jí mažem na Edinburg.

Řízení vlevo není až takovej problém, jak se zdá, jen při předjíždění (a to my pořád) nevidí pilot vlastně nic, hehe. Míjíme Edinburg, jsme ve Skotsku, počasí se progresivně…vylepšuje ! To jsem nečekat. Neskutečná krajina, všude vřesoviště a tuna ovcí, čekám kdy na mě vyskočí Wiliam Wolis, woe s mečem a s koulema pod sukní..

A už jsme skoro ve Fort William. Ještě se ale stáčíme na sever, a jedem se podívat na jezero Loch ness, že jo, protože chci vyfocením Nessie vydělat strašnou vatu, a bejt v balíku. Petr bere kameru, a tak jsme kompletně připravený na to zvíře. Jsme u vody, jdem jí ulovit.

Hážu jí kamínky.
Volám.
Puťa puťa puťa.
Strkám do vody prstík.

Nic.

Tím bych chtěl vyvrátit všechny spekulace a mýty točící se kolem jezera Loch ness. Žádná Nessí není, neboť na chobotí prstíky by se určitě chytla… Tak.

Jdem se ještě podívat na zdymadla, kterejch je tu asi 6 za sebou a propouštěj lodě z horního jezera do loch ness. Je to vymakaný, v podstatě se dá loděma proplout skrz celou pevninu, systémem kanálů a zdymydel. Je to panečku technika, a jak asi musí vypadat zdymadla na Temži…Občas tu propluje fakt vrak…nechápu že se to drží na vodě, ty jo :)

A ještě musíme zkusit Fish and Chips, když už se máme totálně zprůjovat, tak radši na začátku, než na konci. Jdem si tu koupit……a….je to dobrý, ani ne mastný, a je to čerstvý, a fakt jsem překvapenej.

Po pomlaskání to konečně votáčíme, a jedem toťuknout těch pár zbývajících kilometrů do Fort William. Tam to v pohodě nacházíme, THX 2 Mio, a na obrovským parkovišti, kde jsme jako jedni z prvních se ubytováváme.

Strach z hnusného počasí se prozatím rozplývá, neboť je tu nádherně. Sprchy, wifi free, hajzly, zázemí gut, slunce….jdem se podívat kus na trať – vypadá to RYCHLE, a XC okruh naprosto božsky.

Nakonec doráží Kamil s Adamem, který sem jeli rovnou z Andory, Kamil 5tej, páč mu nevyšel boj o postup do fajnlu, (Lopka to přebrzdil a Kamil musel na brzdy a pak už nešlo skočit ty dably…) a Adam s pádem 50 (ukradený přední kolo v koleji..) což je stejně velká střelba. Jasně, oni to vidí jinak…. :)

A my dáváme film, strašný kombo „chipsy, kornflaky, víno a salám“ a koukáme na film Vetřelec versus Predátor 2 kde ano, můžu to potvrdit, skoro všichni strašně zemřou. Poslední čím bych se v našem cestopisu rozloučil, je zmínka o světle.

Je 12h, půlnoc, a je tu světlo. Nahoře na kopcích svítí slunce. Nechápeme nic, a jdem radši spát. Jo ta točna, Jára Cimrman věděl…

Jo, a vy jste chtěli něco o ježdění ? Cože ? Fakt ? Tak to nemám. My jsme vyrazili na vejlet. Kola jsme nechali doma. A nebo ne? Co na to Hateclub? A funny club ? A Jan Tleskač ? A David Takač ?