trip na Dachstein – zima je tu

Jandy, šárka, Míša a Jiří vyrazili na trip na Dachstein. Teda, nedá se nic dělat, zima klepe na dveře, a tak tu máme první sněžnej report, ty jo.

Tak sme vyrazili 15.-17.11. na Dachstein. Celá věc se zrodila ve chvíli, kdy byla největší krize touhy po lyžování a v Čechách po mrazech ani památky. Základ sem tvořil já a Šárka, ta to všechno nafotila.

Auto vzala Míša, která většinou pár dní v tejdnu prodává v 720shopu (aby si sám velký majitel mohl užívat prodlouženejch víkendů, který mu všichni závidíme. Ale spadla klec a musel v sobotu do práce:))  A jel i její přítel, takže sme byli plný.

 

Cesta docela hardcore. První potíž nastala hned v pátek. Míša sehnala zahrádku na auto, kterou dostala se slovy: „ Radši nejezdi víc jak 120, pár lidem už to ulítlo“, takže lyže šly do auta. To bylo úplně narvaný a to to byl kombík, teda z mýho pohledu napodobenina kombíku od škodovky.

Odjezd sme naplánovali asi na 4 ráno, radši dřív než dýl. Za Veselím potíž number 2, obracečka a zpátky do Tábora pro nějaký věci. Takže se odjezd posunul na pátou. Pak už cesta v klidu až na parkáč pod kopec. Je krásně, snídáme a kocháme se modrou oblohou. Jen aut přibejvá. Převlíkačka, pro permice a hurá nahoru.

 

Nahoře nejvíc počasí, lidí ale mraky. Hlavní park obrovskej a luxusní a pak ještě kinder park. Tak dem na to. Nestáli sme na tom od zimy, je to znát, začínáme vlažně. Ono celý 3 dny sou tak nějak v zevlu, žádný hrocení. Na skokách dávam převážně rovňáky na nejmenší lajně ve velkym parku.

 

Je to vcelku ledový a lidí fakt dost. Ještě nikdy sem neviděl tolik freeskierů, bylo jich podle mě víc jak snowboarďáků. A ten diktát? Neskutečný. Já se nenechávam unést a první ježdění nepřehánim, max nějaký 360 a 180, i na switch, 0 styl, ale to se podá.

No a jelikož je to ledový jak na rybníce, tak je občas vidět nějakej ten úraz. Jednou přiletěl i vrtulník, nezávidim týpkovi, snad se z toho dostane. Raily mi tam ale docela padaj, hlavně ty v kinder parku sou good, nějaký komba, něco novýho, mam z toho radost.

Kolem třetí začínam schánět Migiho, u kterýho mám domluvený spaní za příjemný peníze. Je to u nich v apartmánu, kde bydlí normálně asi 4 šejpři. Tak tam frčíme a tušíme, že to bude v punku, jelikož sme si měli vzít spacáky. První noc je to jěště v pohodě, je nás tam asi 8, protože někteří spí nahoře na ledovci, aby mohli ráno fotit při východu slunce. Druhej den je v podstatě stejnej jak ten první až na to, že už nikdo nespí nahoře. Takže se nás v apartmánu 2+kk schází poctivejch 14 kusů. Nechápu jak sme se tam mohli vyspat, někdo se vyspal líp někdo hůř…

 

Při snídani koukáme jak je nahoře a nevidíme nic než mlíko a -11 stupňů. My ale máme permice, tak to jedem stejně vyzkoušet. Nahoře v jenom místě trochu fouká, je něco málo napadáno, takže to krásně práší a horší viditelnost. Pomalu se začíná vyjasňovat, nádhera. Je pracovní den, lidí pomálu.

 

Strašně nás to se Šárkou baví, lítame sem a tam, bez zastavení. To se ale nedá říct o naší celý výpravě a v tomto případě neplatí, že menšina se podřizuje většině. K tomu se nebudu ale vyjadřovat, páč je škoda slov. A my to tak při nejlepším ježdění z těch tří dnů už v půl 1 balíme a jedem směr Tábor…

Byl to stejně super výlet, až na ten brzkej odjezd. Co se dá dělat, byli sme přeci jen s někym, tak sme museli poslouchat :)

To je vše ze zahájení sezóny a doufám, že se na Dach letos ještě podíváme. Jo a umyl sem si krásně kalhoty od bláta z těch letních jibbingů.

Jandy