Tomaass, Tlustej, DDD, PH, a Mamut

Tak tyhle všichni, a já, jsem byli v další lokaci na lezení. Byli jsme u Mamuta. U Mamuta bylo spousta neandrtálců. A vy chcete určitě vidět fotky, a tak.

Takže, v sobotu jsme byli v Localu, v neděli jsme se rozhodli, že půjdeme na další stěnu, a to do Mamuta. Sice se na to lidi tvářili unaveně už v sobotu po stěně, ale byl jsem tvrdý a nedal jsem jim prostor vyměknout.

Takže je neděle, a my s Andym jdem do bazíku. Neboť jsem ve vodě nebyl už 2 dny, a chybí mi vodiškáá. Tímto zdravím tetu :) V radlicích maj nějaký závody, tož to votáčíme do Podolí. 

V Podolí, i přes strašné příběhy, co jsem slyšel, je to dobrý. Na jedná straně je to 5 m hluboký, a je to 5Otka – to už se dá plavat celkem vejlet, pod vodou, samozřejmě. Tak tu chvíli blbneme, tam a zpátky, a pořád dokola, cestou dole koukáš na ten bordel, co tu leží na zemi, a občas si prohlídneš lidi, co plavou nad tebou. Je to super zábava. 

Hodina a půl utekla jako voda, hehe, a my skáčeme do dodávky, a mažeme jí směrem stěna Mamut. Troubíme u brány, otvírá nám vrátnej, a pouští nás dovnitř. Koukáme, Petr už je tady, inštalujeme mu prkýnko od hajzlu na střechu, čímž mu děláme krásné střešní okno, a jdeme dovnitř, do stěny. 

Už jsem tu jednou byl, a tak povídám holce u vstupu : "vrátil jsem se, a to jsem myslel, že už se nikdy neuvidíme" Moc mi nerozumí, a když se na ní smějeme, a po vyslechnití zprávy v rádiu "zdivočelý kanec napadl myslivce" dostáváme záchvat, holka povídá : "Ale já vás tam po vlivem pyschotropních látek nemůžu vpustit ! " 

Tak už jsme radši hodní. A dostáváme vstupenky. Cena 80kč.

takhle to vypadá, když uhniješ…

 

Stěna u mamuta je opravdu mamutí ! Měkolik větších místostí týhle tovární haly je předělanejch na lezbení s lanem, ale my míříme jasně do oddělení boulderingu – neboť s lanem by to bylo moc na dlouho – a my si chceme užít moc a hned a rychle. Bouldrovka je tu spíše menší, ale zase jak ní neznáme, tak se dá vymejšlet mnoho novej komb. 

 

Moc neleníme a určujem si zase cesty. Na rozlezení něco lehčího, a pak už to začíná. Dnešek bude ve znamení lištiček, rozhoduju se. A už tu máme první lištovací sviňstvo, a pak další, a další.

Doráží Tomaass ! Konečně to stihnul, a půjčuje si lezačky, a jde na to s náma. Je to kluk šikovná, nevím ani jestli někdy už lezl, ale jde mu to – a co nezvládne technicky, to vydrtí fyzičkou. A má krásný zelený triko, ty jo :)

Vymejšlíme barevný cesty – např cesta jn po červenejch. Sem tam to někdo nedá, spadne, rozplácne se k všeobecnému veselí ostatních. Jsme celkem brzy středem pozornosti. Nicméně k nám do oddělení boulderingu se nikdo neodváží, až do konce tu lezem v podstatě sami. Všicí lezou se špagátama…

 

No a přišel čas lámání chleba. Sviňská lištičková cesta s nohama na prd. Kouzlem všech cest "koleček" je to, že když už ho přelezeš jedním směrem, lezeš ho ještě zpět. Takže to je takové 2 v jednom. Kolikrát se to zpátky třeba prostě nedá, obzvláště když jsi předtím padal dolů, a teď to musíš vyškrábnout nahoru.

Jedno kolečno je třeba tady. 

No a třeba další cesta začíná výskokem asi 30 cm nad žíněnku. ha, kámen úrazu. Že to nejde Maňasoj, bych se nedivil – je tlustej. Ale že to nedá známý sokan a slopestylově – dirtová hvězda Tomáš Showrace, to bych si netipnul. Nakonec jsme ho tam museli vysadit, maličkýho…

No a po 2 hodinách jsme to pomalu zabalili. Mamut není vůbec pšatnej, a mít víc času – třeba celej den, tak by jsme sem vyrazili určitě na velkou s lanem. I když Petr Heiník se bojí vejšek. To bude ještě komedie…

U odchodu mi holka u vstupu střihá pásku na ruce, a povídám "takže jsme definitivně rozvedený" a myslím že už příště si nás bude pamatovat. 

Petr Heiníků si odinstalovává střešní okénko ze suzuki, a rozjíždíme se k domovu. My teda jedem jště na Juggling, ale o tom třeba až zejtra. 

Fotil Andy, sepsal to čárys.