Heinas – bike roadtripin po svěťácích část 3.

  Tak a máme tu další pokračování. Tentokrát pondělí a úterý, odpočinkové dny, Lochness, Whiskey trip, DH tobogan, fakt prdel, čtěte zde.. Tuna fotek ! 

 

Pondělí

Jelikoz trajekt zpet do Evropy jsme meli az na utery, chteli jsme tento den vyuzit na testovani prevodovky a par dalsich veci na zdejsi trati. Po probuzeni vsak tuto moznost zavrhuji. Kopec je cely v mlze ( vyjev jak z filmu Pes Baskerbilsky ), fouka, je zima, prsi. Při predstave, ze se
znova oblekam do spinavych a mokrych hader veškeré mozne jezdeni vzdavam, na jednu stranu je to skoda pac trat tady se mi fakt libi, ale nemusim mit zas vsechno. Nad mapou zkoumáme potenciální mozne turisticke cile. Nakonec vitezi varianta jezero Loch Ness, Edinburg, a pak podel pobrezi do New Castlu – hlavne z duvodu, ze je to idealne
po ceste k trajektu. K zacatku jezera je to slaba pulhodinka, projizdime prvni mesto u zacatku jezera ( coz jak posleze zjistujeme je zasadni chyba, pac je to jedine mesto u jezera na strane po ktere jedeme ) a valime podel jezera porad dal.

 

Je mi sice trosku s podivem, ze u tak zname turisticke atrakce neni dlouhou dobu zadne misto k zastaveni, mestecko, obcerstvovacka ci stanek nasich pratel se sadrovou lochneskou či tak. Po cca. dalsi pulhodince dorazime k nejakemu rozpadlemu hradu, davame pauzu, kochame se pohledem na jezero, ale o Lochnesce nikde ani zminka. Pokracujem dal, a konecne, zelena Lochneska se objevuje po naší levici, je sice betonova, ne moc pekna, ne moc velka, ale je to ona.

 

 

 A ještě jedna ?

 

Zastavujem, fotime, prohlizime suvenyry v mistnim obchode ( hosi mistni vubec netusi co lidi chteji, naprosto nedokazi vyuzit prilezitost, by se meli ucit u nasich pratel v pohranici ). Zkousime teplotu vody, ale na koupacku to rozhodne neni…

U kafe objevujeme letak se zajimavym nazvem Whisky trip – jedna se o letak lakajici turisty k navsteve jedne ci vice paliren prave skotske whisky. Jedna se o nevelkou oblast, ve ktere je cca. 10 paliren velmi blizko sebe. Da se to pry objet i vlakem – mno to musi vypadat. Koukame do mapy a zjistujeme, ze je to kousek a neni to ani moc zajizdka. Je to jasne, jedeme na pruzkum. Co se tyka jezera Loch Ness, tak tedy velke zklamani. Bych rek, ze je to obycejnej Orlik, ovšem s lepsim marketingem.Jezero je pekne, to ano, ale nicim zajimave, hlavne pri jeho velikosti nechapu, kde by se chudak Lochneska mohla tak dlouho schovavat ( cca. 30km dlouhe, 500m siroke, usazene mezi mirnymi kopecky ) navic projedete kolem a ani si nemusite vsimnout, ze jedete kolem Loch Ness, neni moc mist kde zastavit a prozkoumat ten fenomen.

 

Co se tyka navigace turistu, maji to ve Skotsku zvladnute vytecne,
kazda vetsi pamatka, pozoruhodnost je perfektne znacena, tudiz i palirnu nachazime na prvni pokus bez problemu, ikdyz je usazena za mestem hluboko v polich. Podle obsazenosti parkoviste usuzujeme, ze jsme tu sami a vydavame se na pruzkum, zdali je otevreno. V recepci se nas
ujima pruvodce, ocividne stastny ze ma prvni dnesni navstevniky.

 

 

Furt do nas neco huci, popisuje co a jak, dostavame naslouchadla a jdem po ťápotách namalovanych na zemi na exkurzi. Skoda jen, ze jsme si zrovna vybrali palirnu, ktera jiz neni v provozu, ale slouzi jako muzeum.

 

 

Prohlidka je paradni, je videt kazdy krok vyroby, podrobne popsany, jen kdyz
vidim z ceho se zacina v prvni fazi destilace, chut na alkohol me prechazi.

 

  

Na zaver degustace, instruktazni video o historii vyroby a jedeme dal.

 

 

Vecer dorazime k pobrezi, nalezame kemp hned u more, chvilku cucime na vlny a jdeme spat.

Utery – presun do New Castlu na trajekt, tady se musim zminit o jedne vcelku zajimave zalezitosti. Ve Skotsku, asi aby usetrili za premosteni, resi najezdy a prejezdy na dalnici zpusobem – dva dalnicni pruhy, obrovsky napis SLOW, kruhak, dva dalnicni pruhy – si v CR neumim predstavit.

 

 

Na parkoviste u trajektu dorazime celkem brzo a tak nastava otazka
co ted, do centra se nam nechce ( dle infa to je ca. 1h autobusem a metrem ) a tak se rozdelujem. Tata zevluje po okoli a ja vyrazim do aqvacentra trochu si zaplavat. Mno, jak zjistuji, zaplavat, si nezaplavu pac jim tu jaksi chybi bazen. Je to samej tobogan, skluzavka, reka, jeskyne, ale klasicka 25tka nikde. Chvili plavu rekou dokola jak trouba, jeste ze to ma ruzny proudy a neni to takova nuda a vyrazim prozkoumat tobogany. Zacinam na Medium Fast, pak Fast a nakonec du na Kamikadze s popisem Super Fast. Cekam nazelene svetlo a jako spravnej DH jezdec davam do startu samozrejme vsechno, rukama se odrazim co to da, pozadi registruji
zoufaly vykrik plavcika "NOoooo!" a jedu. Nabirám rychlost vcelku znacnou,
najednou se ocitam ve vzduchu a hlavou drhnu lehce strop, stale letim vzduchem a cuju zradu, po obstojne dlouhem letu vzduchem prichazi strasna rana a konecne dopadám zádama zpět na dno, dobrždovacka a zkoumam co to bylo. Hmmm, Kamikadze je vlastne rovna skluzavka bez zatacek, ktera se cca. v 1/3 prudce lomi dolu a v 2/3 zas narovnava, pri vetsi startovaci rychlosti vsak ono lomeni nedate po zadech ale vzduchem. Ne nadarmo maji asi nahore ty panacky s rukama přes prsa a nohama pres sebe, aby to tolik
nejelo. Stoupam vzhuru, abych dal opravku, plavcik na me kouka jak na vraha, cosi vysvetluje a jedem znovu, tentokrat bez chyb. Jeste k tem plavciku, nevim zda jsou v Anglii uz tak zblbli ci co, ale jejich posedlost bezpecosti je dost. Na bazenu byla co 2m cedule, pozor mokra podlaha, klouze, co 1m cedule, neskakat mala hloubka a neplavat velka hloubka, co 10m jeden plavcik a vrcholem pak system co skluzavka tak jeden plavcik s vysilackou co hlasil, ze nekdo jede a kontroloval zda dojel. Na to, ze k satnam se chodilo přes bazen v botach a hygiena tudiz nic moc, sprchy napr. spolecne otevrene smerem k detskemu brouzdalisti a ve vode vcelku dost ruznych papiru a plastu tomu moc nerozumim. Budiz. Cas kvapi, balim, najizdime na trajek a razime smer Evropa…

 

 

 

 

 

 

 

720stránky ti děkujou, PH  !