Menší Banshee

Jak už bylo psáno, dostal jsem otázku od Engramu, že jako na čem budu jezdit příští rok? Tak jsme si na chvíli s Jirkou Řeřábkem sedli a tu otázku rozlouskli. Banshee.

A jelikož je u nás zima a po velkejch kopcích se prohání různý druhy prken, je čas spíš na nějaký to brouzdání kolem, byla volba pro teď jasná – Rune. Přívlastky jako All-mountain a BC. Kolečko jsem si vyzvednul a po lehkym seštelování kokpitu a hodinovym ladění vidle a tlumiče (FOX Talas 32 / DHX air 5.0 – hejblátek miliarda, votvírátka na závírátka..) jsem mohl vyrazit. Počasí ideální, 5°C, studenej vítr, lehce bahno. Malá hlema, malej batoh, malý převody, velká chuť.

 

Nejlíp je nový kolo vytáhnout někde kde to super znáš a tak můžeš srovnávat. Vyrazil jsem do Prokopáku. Poznatek první: To kolo super sedí. Vzduchovky odváděj dobrou práci a zobou každou větvičku i do kopce, skoro si řikám, že to budu muset ještě dofouknout, protože na 16ti číslech zdvihu je to neskutečně citlivý. Vyjedu první kopec a předemnou  je polní cesta, co se mění v pěšinu podél pole. Už na tý polní cestě mě mělo dojít, že se to bahno fakt lepí a na pěšinu jsem neměl vůbec vjíždět. Rvu to jak Frky po startu, ale kolo pořád zpomaluje. Až zastaví úplně. Na gumách je lepivá sračka, že kola neprojdou vidlí ani rámem. První vyjížďka, kilák od baráku..

Slejzam.

Kolo nejde ani tlačit! Beru to na ramena a momentálně kolo nemá lákavých patnáct, ale aspoň třicet kilo. Jdu zpátky. Lehce bahno se změnilo v těžce bahno a pod jeho tíhou se mi začínaj zouvat i boty. No to víš, že jsem si jednou šlápnul ponožkou.Ty vole, to je testing!

 

Dostávám se zpátky, nasedám a ono se to nechce rozjet ani z kopce! V záchvatu šílenství to čistim rukama. Konečně se to točí. Celý kolo relativně čistý, jen ty kola vypadaj jak z baheních lázní v Bohdalči. Nasedám a jedu zpátky. Ještě párkrát jí dostávám hroubou bahna do brady, až jsem na asfaltu. (A já Jirkovi sliboval jak na kolo budu hodnej..)

Jedu na benzinku vovapovat kola. Skoro se mi dál ani nikam nechce, ale chuť vítězí nad rozumem a jedu. Dál už nuda, vlastně, teprv zábava. Jiný cesty, bahno opravdu jen lehce a já znám z Vidoule jednu epesní cestičku, na tohle kolo jak dělanou. Užívám si to moc. Sedlovka o trochu níž, s kolem se dá perfektně manipulovat. Slítnu dolu a chci znova! Sedlovka nahoru a už jí tam šlapu. Projíždim kolem kolejí na Strahově, vidim ukradený/nalezený Tomaassovo auto, chci mu dát vzkaz, ale nikde se neválí žádnej šutr, co by mu passatoval do okna.

 

Další kopec dolu. Ze Strahova sice na kole nesmíš, ale na zákazy je to moc pěknej kopec v centru Prahy, kde bys pomalu i lehčí 3DHáčko natáhnul. Kolo si pěkně papá kořeny i sem tam skok. Je fain, že i přes BC geometrii, kolo nemá dlouhou zadní kyvku, takže je to fakt hračka. Dole sem hned. Chvíli motání mezi autama a zas jedu nahoru. Baví mě to. Když pod kopcem nezastavíš a můžeš hned jet, je to prostě o něčem jinym.

Do kopce po asfaltu – ladim vidli, zdvih na deset, změní se geometrie a zamknu to, na tlumiči přehodit páčku od prodepalu – teď se hejblátka vyplatí. Kolo fakt jede.

 

Jsem opět na Strahově a čeká mě ještě jeden sjezd. Víc lesem, víc rychlost. Překlikat páčky, přeladit geometrii, všecko za jízdy a ze sedla – to mě baví. Bez zastávky. Nechávam sedlovku nahoře a ani mi to nijak nevadí, můžu pěkně přišlapávat, zdvihy si to vypapaj. Levá, pravá, malej drop, o stoosumde kolem skály – noha ven, kamený schody, stromky kličkovačka a dlouhej dojezd pravá zatáčka na citovku. Boží. Mám za sebou parádní pojezd a chci víc. Tma a hlad na mě ale začínaj padat a tak to musim pro dnešek zakončit.

Finále – spokojenej. Na takovýhle ježdění je Rune boží.

-a-