Trocha zimy na Vánoce

Já tuším, že bikeři chtějí určitě další várku sněhu, kterého je kolem nás málo. Tak se vám pokusím napsat pár řádku o této bílé radosti…

Můj sloh není zrovna dobrý to já vím, ale co bych pro bikery neudělal. Tak kde začít. Asi výletem na Obertauern. Každý rok se zúčastňujeme v půlce prosince zájezdu na Obertauern. Zde bývá zahájení sezony a v rámci této akce vyjde celodenní skipass na 20 euro na den.

Letos to byla sobota 13.12. Odjezd autobusem z Tábora je ve 3:30. V Rakousku hlásí nový sníh a snad i nějakou kalamitu či co. Ale ta se obertauernu netýkala. Cesta skoro až do střediska po suché silnici. Přijíždíme jako vždy pozdě, někdy v před 10. Parkoviště praská, samý češi, taky co jinýho čekat.

Dostáváme permici a hurá na kopec, je prašan. Počasí nic moc, docela fouká a občas není vidět na krok a jindy je zase sluníčko. Nejhorší je, že nejedou všechny lanovky. Nahoře se rozdělujem na skupinky, já vyrážim s cyrilem a piňdusem do prašanu, je to žrádlo.

Řádíme a domlouváme se, že se pojedem podívat na park. Ten je na druhý straně areálu. Cesta nám trvá dlouho jak nefungujou všechny lanovky. Přijíždíme k lanovce, která nás vyveze na horu, na jejíž druhé straně se nachází park. Strašnej vichr – sedačka jede krokem a kymácíme se sem a tam.

Konečně jsme nahoře, jedem omrknout park, nikde žádnej skok, velká to škoda. Dole je pár želez, všechno bedny – rovná, lámačka, duha a rovně-nahoru. Ty nás moc nezajímaj, jelikož vidíme vlevo od lanovky krásný netknutý místa s prašanem. Samozřejmě dostávájí přednost.

Je to na nás docela svah, po první jízdě to piňdus vzdává. Já a cyril lítáme pořád a hledáme netknutej prašan. V dosahu lanovek je to s postupem času docela těžký. Zkoušíme pofotit prašanový zatáčky. Já cyrila opouštim, přeci jen mam parkový lyže a sou symetrický a maj příliš dlouhý paty do prašanu.

Du zkusit park, bedýnky luxus, potkáváme tam druhou partu z busu. Hoblujem železa, padaj kreše i věci do čistoty. Triky vás jako vždy nebudu zatěžovat, protože ani já pořádně nevim co se jak jmenuje. Uzavření lanovek se blíží a my se vydáváme směr parkoviště. Jak ale nefungujou všechny lanovky, tak to začíná bejt nadlidskej výkon se někam dostat, musí vystát frontu na dvojkotvu a za ní pak špalat pěknej kousek k další pomě a odsud mlhou k lanovkám.

Sjezdovky sou samá boule a ledovka. Rveš jí rovně a jen doufáš, že tě podrží vázaní. Jen ty lidi tě občas zdržujou. Dorážíme k parkovišti, někdo de do busu, já ale ještě s kroupičem vyjíždim nahoru  a zkoušíme pofotit jump přes stromky do boulí. Moc brzo cvaklý, šlapat se mi to nechce, nejni to nic extra, a sjíždíme k busu. Převlíkačka a vyrážíme směr Tábor…

To je asi vše z Obertauernu, chci víc prašanu. A omluvte speciální matrixový fotky, prostě to foťák nepobral.