Co dělal Tomaass na sklonku roku ?

Tak trochu opožděně co já a poslední měsíc v roce, myslím, že jsem se neflákal. Ne, určitě sem se neflákal. Slohové cvičení je uvnitř !

No to byl teda měsíc zase! Jestli já to dám vůbec všechno dohromady, hmm takže je čtvrtek nějakej jeden z prvních prosincovejch tejdnů, jsem u mě na koleji a je tady Junior a Veronika, jdeme do hospody a následně na premiéru Kolotoče. Tam u videa klopíme s kamaremanskejma, čti ElKloko a Lukaso, vodku z flašky a všichni tři jsme docela na kašu. Lukas teda nejvíc, což následně zpečeťuje blitkou pod stůl a já ho oblíkám a odvádím na tramvaj, komedie veliká.

ty vole, eMtý je mu normálně podobnej…i když je samozřejmě menší…

Jinak párty dobrá, Maňas nevyměkl, přišel a neodešel sám, jak doufal, já jsem se zase vyfotil s Robertem, jednou budu jako on. Druhej den na chvíli do školy, pak se s Maňasem a Lílou flákáme po městě a tak. Jede se na Strahově ten slavnej rallyesprint, tak se na to jdem s Lílou podívat, auta parádní, tři kila za vstup nedám. Konečně je šest, balíme káru, po menším čekání nabíráme i Bětu a jedeme na výlet.

Na jakej výlet? Normálně jsem se rozhodl, že se vydám se třema ženskejma na první lyžovačku na víkend na Špičák. Jedeme teda já, Bětule, malá LiLi a velká vAGINKA. Spaní zařídila Líla, milujeme jí. Tři postele, tří ženský a já, ne nedělo se nic, jsem přece na to ještě malej. Ráno snb, vytáhnul jsem i Klu-ski, park zatím žádnej, sněhu dost, na rozježdění ideál. Večer rozvízt holčičky zpátky do jejich postýlek a unavenej na kolej. A v neděli jsem dělal hovno, díky za super víkend holkýýýý!

 

Už přes dva tejdny v Praze, některý trenky jedou druhý kolo, peníze docházej, chtěl bych docela domů. Píše mi Martina z Plzně, že se s klukama dohodla na párty v Turnově, tak jakože bych jí vzal. Čekám na ní teda, je pátek, tma, zima, na pětkrát jsem nanosil věci včetně snb, kola, spacáku, kluzek a já nevim čeho všeho do auta, otočím klíčkem a nic. No starý auto je prostě zábava, nikdy nevíš.. Obvolávám všechny, kteří by mi mohli pomoct a seznam lidí je velikej, děkuju teda nejprv všem, abych na někoho nezapomněl.

 

Ještě večer přijíždí Beruška (poznávám základní části motoru!), problém je jasnej neteče tam nafta, baterku už jsem skoro vymlátil, takže buď něco s čerpadlem nebo filtr a nebo si to prostě někde přisává vzduch. Otravuju milion lidí, ale řešení se nenachází, takže to zase všechno nosím zpátky, Martina zůstává v Praze, trenky pojedou třetí kolo a domů se v dohledný době nepodívám.

Druhej den na auto seru a jedu radši s tomkem do Písku, kde je to super a po dvou tejdnech si zase sedám na kolo. Večer se koná ta Represent párty a už už a překonal jsem rekord tulamore dew z léta, ale nakonec jich byla tak polovina jenom, zdravim Hečka.. Jo a děkuju Viktoroj Plasoj, protože Martina ztratila lístek od šatny a on to vyřešil. Nikdy nevěř ženskejm a lidem nad 30, říkal učitel v autoškole..

 

Postupně přijíždí MTL s kterým zjišťujem, že nafta opravdu neteče, ale elektronika, která přitahuje ventil, funguje. Pak se staví Kája s kterým rozebereme celý palivový vedení, až z nádrže a lokáme si nafty, abychom zase na nic nepřišli. Nakonec odtáhnem káru ke Kájovi domů a spolu s ním a s MaňasemTL docházíme k závěru, že si filtr přisává někde vzduch. Druhej den se teda vypravuju pro novej filtr, kupuju bez přívodu na vracák, protože je levnější a prej s tim můžou bejt tyhle problémy, s Kájou ho naplníme, odvzdušníme čerpadlo, ještě si předělám spínání ventilu na tlačítko a Pašík zase šlape jako hodinky. Děkuju moc Kájovi, bez kterýho nevim, co bych si počal, protože tohle bych v tom mrazu asi na chodníku a bez elektriky neopravil. Další pátek s narvanou károu k prasknutí a myšema teda domů, jupíí.

 

Doma se chlastá pořád stejně, možná ještě víc, za chvíli v klubu cartman s milhausem začnou bydlet. No a jsou tu Vánoce a mě se zase rozbíjí auto, takže Vánoce trávim zalezlej pod autem, protože teď sice jede, ale nebrzdí, stalo se to tenkrát čárysoj na hjundaji, pamatuju, takže jsem na tom stejně, trubky od brzd prorezlý, děravý, na ručku se v týhle klouzanici radši nikam nevypravuju, nemám to kde zvednout a už vůbec nevím, kde o Vánocích sehnat nový trubky, parkuju to před garáž, dolejvám fridex, ať nezamrzne a seru na to. Vánoce mi letos připadaj snad nejmíň vánoční ze všech, takže to moc vážně neberu, ale jinak jsme všichni šťastní a veselí a máme se rádi.

 

Jako každej rok se uskutečnil vánoční dh závod, do kterýho jsem nastoupil v poměru nejdražší kolo/nejlevnější osvětlení a byla to špatná kalkulace, protože nesvítící baterka a neznalost místního terénu způsobila to, že jsem se stratil hned po startu ve skalách a běhal tam s kolem jako debil. Vyhrál to opět Luďan, kterej jel na maxmaxoj a stejně nám to všem nandal, já nakonec čtvrtej, děkuju Lašíkoj, že neporušil tradici a dal to zase dokupy.

 

Zbytek Vánoc každej den na kolo, občas do hospody(kluci skoro každej den do hospody) a na Silvestr jsou v plánu hory.

Je úterý, předposlední den tohohle roku, tma a já sedím s tomkem v autě, který s náma upaluje směr Paseky, pryč od „civilizace“, problémů, vánočního shonu, ženskejch, internetu, počítačů, teplý vody a přažský špíny. Jsme tu zatím sami, vyrážíme na běžky do hospody. Další den přijížděj rodiče, jejich kamarádi, sestra a tak, věkovej průměr 40 let, běžky, lyže, snowboard, klu-ski, alkohol, kytary, alkohol, sáňky, alkohol a neustálá pohoda a klid hor, důvod proč se vracet zpátky do reality mi není znám. Fotek moc není, proč bychom se měli pořád fotit, já mam dobrou paměť ještě a vy co jste tvrdli ve svejch městech a ožralý se váleli v narvanejch hospodách byste akorát záviděli.

To byl můj prosinec, co jsem zapomněl, to jsem nenapsal, fotky jsem nakradl, kde jsem mohl, děkuju všem za příjemnou společnost a Čárysoj za tunu novejch hadrů, pa tom.