Azurové pobřeží 08 – Finale Ligure, San Romolo

Tak jak už jsem před několika týdny avizoval, chtěli jsme tento Silvester, a povánoční svátky strávit někde v teple. A tak jsme jeli na azurové pobřeží.

Už nějakou dobu předtím, jsme domluvili skupinu. V jednom autě jsem měl bějt já, a Slaboši – Teta a Slaboch. V druhým autě Kubajsz, kterej k sobě na poslední chvíli přibral Nexi. Start byl 26 prosince ráno v Plzni.

Z Tábora vyjíždíme v 7h ráno, držíme to směrem místo srazu, které probíhá bez komplikací. Nexi jsem nikdy neviděl, a ač jsem byl RT upozorněn, že jedinej normální pozdrav je „co to máš v tý držce“, zdravíme se jako lidi.
Dálnice je suchá, a my nasazujeme sportovní tempo 140kmh, což je tak akorát na dálku. Se Slabochy probíráme různá témata, a pouštíme filmy. Maléry pana účetního není málo, věru ne, Fantoci je hruznej ťunťa, Limonádový Joe nám pak dělá společnost přes Švýcarsko. Zastávka na benzín, nakrmit dodže, a blbnutí u zamrzlého jezírka…

A pass ve Švajcu, 1650 m vysoko, zima jak u mě v baráku, tzn mínus 6. A pak už jen dlouhej sjezd do tepla..

…tepla…

…už by tu někde mělo bejt teplo, kua…říkám si tak 150 km od pobřeží. Zatím je teplota stále na mínus 2, a nechce se jí nahoru, ani když to v kabině roztopím. Ach jo, asi trošku omezíme předpoklady.

 

Vichr jak svině, Vento Vento, jedno mě málem dostal na bok, a tak je posledních 50 km fakt adrenalinovej zážitek. Kemp ve Finale Ligure nacházíme v pohodě, a za velkých poryvů tak – 10C vichru staví Slaboši stan, a my se jdeme zachumlat do postálek v Dodžích. Ten stan jim FAKT nezávidím…
Ráno je VELMI studené, velmi. Tak se tu dlouho nezdržujeme, aspoň že je jasno, a jedem o Finale do města, pokoupit nějaký suroviny a hlavně bikovýho průvodce. Vše je ready, v místím bike shopu dostáváme hodnotné rady o  místních trailech – kde svítí, kam jet, kde je metr sněhu a kam jet jedině na lyžích. Ufff.

Jedem zakempit k moři. Tady je o trochu lepší teplota, ale vichr je stále dost, na moři se dělá tříšť a my se rozhodujeme, že si to dáme v BC poznávacím stylu. Jede s náma i NExi, která to ale vzdává asi po 4 km – foukalo tak, že se nedalo jet dopředu, ani když jsi byl ze sedla a dřel co to šlo. To jsem ještě neviděl. 

Jedem kus zpátky v Windsurf stylu – roztáhni plachtu a jedeš i do kopce. Pak to berem do pravíčka do kopce, a Nex zpátky k autu. S Kubajszem jsme se rozhodli, že si místní traily vytlačíme/vyjedeme, kam to pujde, a tak je poznáme, a pak koncem tejdne pojezdíme. Tlačenka trailu XX je velkej trial, trail posléze opouštíme a napojujeme se na X. Myslíme si že to snad ani nejde jet, kor na XC kolech, ale dolů je to nebývalá zábava. Netušil jsem že tohle sjedu.

Potkáváme nějaký lidi, a jedou fakt hranu – seděj na tom eště hůř než já, ty jo. Přebržděný předky, se bojíme, a tak radši jedem po trailu Zero dál. Když už jsme skoro nahoře, a fouká tak, že se nedá žít, obracíme to dolů, a na oči to mrskáme. Nadrženost je veliká, takže No respect kokos style, a až dolů hodně rychle. Dojezd městem úzkejma uličkama – super.

Balíme u aut věci, dáváme sprchu, a jedem za Slabochama zpátky do lezeckýho kempu. Ty jsou patřičně vymrzlí, ale spokojený, cesty jsou tady superiozní. Scházíme se v Pizzerce hned u kempu, a dáváme nějaký to vínko a výborný Siciliany, Formaggi, Vegetariany atak, za pár euro…

Jdem celkem brzy na kutě, zima je hrozná, a loučíme se se Slabochy – zítra totiž jedem dál, do San Rema, San Romola…

Je ráno, den třetí, a my se přesouváme za krásného jasného počasí, do San Romola. Spicha tu máme s druhou tlupou, obsahující výkvět DH punku – Matěje, Oryho, a Čížu.

Dálnici solíme co to de, a za chvilku jsme těch 7O km do San romola splácli. Konec cesty je sice trochu punk, ale když se z ničeho nic na pravíčku v odstavným objeví červenej tranzit s bandou uvnitř, víme že sme doma. Kucí maj velmi přešlý výrazy, neboť řidili celou noc, a teď dorazili na místo. Zlo, ty jo.

No tak jedem na útes, kde parkujeme dycky, a jdem se voblíknout, a že to testnem. Nahoru se svezem s tranzíkem, a za volantem se prostě nějak prostřídáme. Nahoru je to jako dycky – zatočený, prudký, ale Mates je zkušenej trucker, a zatáčky bere s bravurou. V posledních 3 točkách na nás ale čeká led, a to není nic příjemného, když jsi zavřenej v pixle a kopec je to takovej, že to bereš na jedničku. Lehký bočáčky napovídaj, že i Mates docela bojuje.

Racing skills ale říkaj svoje, a jsme nahoře. Tu sucho a slunce a tak rychle ven z káry, ať se nezblejem, a jdem na to.

První je takovej testing všeho. Povrch je sice suchej, ale zmrzlej – je to tvrdý jak beton, a tak se s tím nějak perem. Jedem jednu DH, jednu FR, a obě jsou super – trochu jen rozbitější než loni, zdá se mi. Sem tam taky trocha listí, ale jinak se to dá. Nefotíme nic, není čas řešit nějaký fotky :)

Po těhle dnou poznávacích jízdách si dáváme tu FR až dolů k silnici. To je teprve kopanec, je to hodně dlouhý, a dle mě jednodušší, a proto např pro mě lepší. Prvosjezd na oči má dycky něco do sebe, ty jo.

Jsme dole. Matěj nás párkrát vyvezl, neboť mu vídle lehce šahá na olej, a vůbec nešahá na tlumení, takže dostává dvojnásobnou vejplatu, nu paráda. Stejně to už chceme dneska zabalit, je skoro 16h, a klucí ještě nespali, a šicki jsme dead.

Kempujeme na útesu, dáváme hrozivej film o upírech, naštěstí těsně před koncem, než všichni zemřou ve strašných bolestech, dochází baterka. To jsem si oddychl, a můžu si jít v klidu převlíct trenky do dodávky. Konce jsem byl ušetřen…

Dobrou noc.

Další den ráno máme jasnej plán. Sjedeme si s Dodžem do přístavu, a pak vyjedeme dalším dodžem nahoru, a pojezdíme, a jako závěr dne si dáme ten cca 20 km freeride po břebenu až k moři. Vypadá to velmi výživně, a myslím, že to i takové bude.

Jelikož však vstáváme velmi pozdě, stíháme ten den jen asi 3 jízdy. Kluci dostali inštrukce od Commencal frajera, kde jsou další dvě tratě, a tak si dáváme ty – já to jednou svážím dolů, a klucí to letěj. Ory háže smotku, a klucí jsou spokojený. Prej to bylo super…

Jelikož se připozdívá, tak je asi načase vymyslet, co s tím dlouhým FR k pobřeží. Představa že jsme dole za tmy, nás moc nerajcuje, a jelikož je už asi 15h, jdem jasně na to. Vyjíždíme tranzistorem až nahoru, necháváme ho zamčenej u krajnice, a jdeme na to.

Motocross drifting. Jinak se to asi nedá vystihnout. Cesta, asi na šířku auta, a plnej. Furt jen brzdy, vysednout, brzdy, vysednout, poťáhnout, vysednout, plnej, brzdy, vysednout, nohu ven, šlápnout, brzdy, nohu ven… takhle třeba 15 minut ? Hrozný honičky, poťahovanej diktát, no prostě paráda. Dvakrát míjíme nějakou „trať“ ale neboť tohle nás drží, jedem to až k asfaltu.

Zábava ale nekončí. Asfaltovo/štěrkovej/a uplně asfaltovej konec střiženej v závěru městským prasečím wheelie kontestem – toť věru nejlepší zakončení best trailu. Obvzláště Čížovi motoGP kreace s Gázou, to jsem snad ještě neviděl, asfaltový tobogany smykem taky ne. Jednou se poradit s navigací, a pak už se jen vynořit asi 1km od auta na pobřeží – fakt super zážitek.

Je 16h, a klucí musej nahoru pro auto. Rozhodujou se, že si to ještě jednou daj, i přes padající šero. Nakonec dorážej zpátky skoro spoelčně s autama – skoro za úplný tmy…

Kempujeme na hulváta na parkovišti, neboť se konečně utišil vítr, a tady dole u moře je taky krásně teploučko, cca 15 přes den ve stínu, na slunci líp. I večer je to pohoda. Parkoviště je u obchodního domu, kterej se i s parkovištěm zavírá kolem 20h, ale nikdo se nějak nemá k tomu, 3 punx dodávky s českou zvěří vyhodit ven. Takže parádní kemping zadachse v centru města – ráno to máš pro čerstvý rohlíčky asi 10m.

Dokonce i vrchol punku – sprcha na prkovišti za plného provozu obchoďáku, nebyl problém, hehe.

Večer Transitkrů solí měšťany, my si dáváme filmík a vínko, a kolem 22h jdu naposled pochcat květináče, a spát. Zítra nás totiž čeká přesun do Sospelu, na další DH FR kolaci, ale o tom až v dalším reportu.

Je třeba vám to solit v malých pravidelných dávkách, aby jste se nenastřelili moc.

Takže dobrou noc.