Ne-dě-le. Dubné. Déšť. Trailsový lesík. Bahno. Dráchov. Písek.

A jaký to bylo v neděli, to vám poví Andy. Zůstali tu s Márou do neděle a akce byla. I když ne tak slunečná…

Budíme se ráno na Harašce v kombu já, Čárys a Mára. Kluci vypadaj pěkně vyspinkaně, zato já mám deficit. Moje nezávislý topení je opravdu nezávislý, protože si dělá co chce. Takže tuhle noc mi dává 20min a pak se nadobro vypne. Peřinka tenká, spacák žádnej. Už aby bylo léto.

Chvíli kecáme u aut a dohadujem se, kolik, že je vlastně hodin a jelikož zjišťujem, že se opravdu posouval čas, tak voláme Rosovi, že budem mít zpoždění, ale určitě přijedem i přes lehký deštík (uf to je souvětí). Sraz dáváme v lomu u Dubného. Déšť cestou trochu sílí, ale v lomu je písčito, tak to půjde.

Dorážíme na místo a jsme tu zatím sami. Jdem to okouknout pěšmo a je to radost pohledět. Kluci zase pohnuli s lávkama a to bude paráda. Tratička absolutně beze změn, pravda minule tu byl ještě sníh, teď jen mokro. Tak snad po pěti dalších návštěvách by mohlo přijít sucho.

Po trati nahoru a málem nás zaskočí Ros s plnou polní. Mažem jí k autu, převlíknout a hurá na svah. Přijíždí ještě Schwara a tak dáváme pěknej vlak. Čárys vytáh pevňáka a trochu neví, tak ho půjčuje na chvíl Schwarovi, aby ho trochu převychoval, ale zdá se že to bude na dýl. :)

 

Lítáme pořád dokola, kola jsou víc a víc od bahna, přes brejle je to ho vidět pořád míň a míň a obloha se tváří furt stejně. Na chvíli beru foťák, ale to mokro mu moc nesvědčí. Když už celkme znavený přemýšlíme o odjezdu objeví se Diego Tchi-Tcho-lini italský hřebec. Vyštýlovanej na fulu se singlem a zadní brzdou to dá párkrát s náma. Konec. Balíme.

Čárys mě ještě nutí abych nafotil něco na parkovišti, že prej bez fotek z parkáče nemá žádnej report štávu a aby pak mohl něco v reportu vypíchnout. A jelikož já nevim jak se to dělá, stejně se ale pokusim hodit vám pár slintů z parkoviště. Vánoční stromeček. Závodní sprchování. Vyteplený pantofle. Vodotěsnej foťák. Dubné. 4x smažák, 4x kofola, 2x laté, 4x zmrzlinový pohár, i s účtem za naftu z Prahy a zpět se dostávám na cenu Pražkých putik – ideál.

 

Opět dostávám od Čáryse lekci slušného chování, protože se neumim chovat a nad hlavou nám běží film o mořských pannách, kterej je opravdu dost a tak to radši balíme. Jezdit už nikam nepůjdem, ale okouknem alespoň trailsovej lesík, kde klucí z jihu celou zimu kopali, aby se prokopali až do Anglie. A to jako přesně! Je to high, je to top. Die kurve ist hoch !

 

Zleva, zprava, tráňa, klopky. Prostě naskočíš do lajny a ve vzduchu si teprv vybereš jakej dopad použiješ. Je to boží a v létě za uctivého svolení místních, bych si přijel polítat. Můžu? Prosím, prosím. Prostě pjejem chválu.

S klukama se loučíme a opět jsme jen ve třech jako ráno. Zajedem ještě na dirty do Dráchova. Tam se prej klucí taky snažili. Bahení příjezd nás neodrazuje, ale ani tady kola nevytahujem i když na písčitym podkladu se tu dá jezdit skoro za každýho počasí. Velká lajna zvětšená a malá o kousek taky a pěkně. Na malý žádný nakopaný svině a vypadá fakt hravě – v kuse asi 6 skoků.

 

To už stojí za prolítnutí. Velká je velká a zakončená pěknym bengem. I tady se přes zimu hrabalo a jestli si dám ještě pár takovejch výletů na jih, tak se tam snad vážně odstěhuju. Je tu vše.

Tož to byla moje neděle.

pa, Andy.