Luxus ve Špindlu – 20m polety

Jandy se totálně zbláznil, naskákal všechno co tam bylo, hrozná polety, 18m tablety, sice bílo, ale zlo inside. RESPECT bro !

Už loni jsem chtěl vyrazit do Špindlerova mlýna na mega akci jménem Burton špindl spring session. Ale to nevyšlo, maturoval jsem písemně z matiky a přeci jen maturitu jsem chtěl. Letos jsem tam ale chtěl za každou cenu. A taky že jsem vyrazil.

Po dlouhém rozhodování na všechny 4 dny, co tahle akce probíhá. Jela se mnou ještě Šárka. Ubytování jsme pořešili přes oficiální web akce a vzali balíček Punk’s not dead na Turistický chatě asi 100m od začátku lanovky na Svatym Petru.

 

Je čtvrtek asi půl 5 ráno, zvoní budík a já vstávám. Dobaluju ještě věci dávám snídani a nakládám se do auta. Vezu strašně věcí, jako například učení a to ze zkušenosti vím, že ho ani nevyndám, ale co kdyby náhodou. Přes garáž jedu k Šárce, naloďuju i jí a další zastávka Špindl. Teda ještě koupit celoroční dálniční známku, to se daří asi až u čtvrtý benzinky. Cesta utíká rychle, Praha, Boleslav a jsme ve Špindlu. Hledáme infocentrum, kde máme zaplatit ubytko a vyfasovat permice. Jsme tu brzo a chvíli čekáme, dostáváme instrukce a platíme. Rychle do auta a jedem na ubytko.

Už to vidím, je to mega, skoky nechápu, nic tak velkýho sem asi nikdy na živo neviděl. Rychle se ubytováváme, jezdci se to pomalu začíná hemžit a jdeme na to. Nejdřív vyjíždíme dvojsedačkou a jdeme to omrknout. Je to dost.

 

Pod sedačkou je taková funny lajna. Různý bongy, klády atd. Vedle jsou tři takový spiny, nebo jak se to jmenuje. Pak kousek sjezdovky a lajna mega skoků. Začíná to mega gapem, netuším kolik to muže mít, nemam odhad, tak 20m si myslím, i když asi ne. To nemění nic na tom že odpal je dost koplej, za tím další skok, tak 15m plošina. A dole u bufetů je corner. Další lajna je u rampa, pod ní kvótr a takovej rádius s kládou jako kopingem. Pak sou skoky v průseku. Větší odpal má tak 18m plošinu a pak sou tam menší skoky. Mě mimochodem přijdou ty menší stejně větší než největší skok na Kramolíne, na kterej jsem zvyklej. A dál je tam tam bedna do nebes, ze který se pěkně proletíš. Toť setup parku.

 

Já sem z toho nějakej zaraženej a radši se jedu se Šárkou rozjezdit na Hromovku, kde je takovej jibovej parčík s jedním malinkym skokem. Já dávám jen trubičky a Šárka je nadšená z konečně nějakýho kinder skoku, kde bude moc začít lítat. Po pár jízdách jí opouštím a du na ty velký svině. Jezdím si rampu, spiny a snažím se naskákat menší skok v průseku. Pořád si nemůžu zvyknout na to, že to musíš na všechno valit. Po pár hranách si začínám zvykat, je to v pohodě, den pomalu končí. Já odcházím s tím, že chci zítra víc. Na ubytku dáváme jídlo. Spaní super, jediná nevýhoda byla, že pod pojmem kuchyňka sme si nepředstavili jen rychlovarnou konvici, která tam byla jako náhražka kuchyňky, kterou slibovali. Takže nám byla půlka jídla z domova k ničemu. Ještě očekáváme 2 spolubydlící. Prijíždí dva v pohodě klucí ze Zlína, kterejm je tak o 15 let víc, ale dáváme s nima nějakou tu pálenku na seznámení a chystáme se spát, přeci jen únava po cestě a ježdění je znát. Klucí pokračujou dál.

 

Ráno se budíme opět do azůra. Lidí už je o poznání víc. Opět pár jízd na Hromovce na zahřátí a hurá do velkýho parku. Párkrát si dám menší skok, ale klucí z Klatov řikaj, že ten velkej je hodně v pohodě. Du do něj, bum, hrana, sakra, víc rozjet a je to tam. Času ve vzduchu máš až až. Celej den ho lítam, nějaký točky, zvykam si konečne na rychlost, už mi to ani nepřijde.

 

Pořád koukám na ten gap, je to výzva, vytahávám se provazovym vlekem na rozjezd. Je to dost, všichni tam lítaj strašný vraždy, jak v americkym videu. Vrhám se na rozjezd, projíždim redbull bránou, najednou se přede mnou postaví vodpal a já měknu, brzdím, jedu do průseku. Dneska ještě ne. Den se opět blíží ke konci a my jdem na pokoj. Tam zjišťujem, že si jeden z našich spolubydlících zlomil obratel a leží ve špitále. Je to nepříjemná zpráva a tímto mu přeji brzké uzdravení. Dáváme večeři v restauraci o patro níž, kde vaří luxusně a jsou to obří porce. Jen ta obsluha je na pěst, nepříjemná jak drátem do oka. Po najedení jdeme na večerko a párty v rampě. Dj hraje a lidí opravdu dost. Začíná velká koulovačka. My máme málo promile v krvi a tak to rozumně balíme a dem na kutě.

 

Sobota. Opět azůru, strašně lidí. Lítáme o stošest. Párkrát skok v průseku a pak na gap, musím. Nahoře to chvíli čekujem a po chvíli jdu na to, nasazuju, branka, už sem v rádiusu a letím. Je to bomba, strašná díra. Malinko hrana, ale je to za mnou.

Pak ještě první 360, kterou sem byl rád, že sem otočil. A pak už se jen lítá a lítá. Přilítá vrtulník, natáčí, fotí. Já si jezdím v klidu, když se zrovna vrtulník otáčí. Nic převratnýho nedávám a hlavně mě nebaví čekat. Sem docela unavenej, tak jdeme sledovat dění na corneru, kterej se začíná celej přelítávat. Někteří až na placku za něj, nechápu jak se můžou vůbec zvednout. Nakonec to završuje Filip Taraba double backflipem až nakonec. Na večerní párty je vyhlášenej jako best skier. Malinko se připíjíme a asi ve 2 jdeme na kutě, přeci jen musím řídit druhej den.

 

V neděli je už hůř, lidí moc nejni. Hlava se mi točí. Jezdím jen skok v průseku, má měkkej dopad. Je ale problém s rychlostí. Párkrát zkoušim ještě gap, ale dneska mi nesedí. Tak spring session završuju 360 na placku v průseku a prdim na to. Holeně nam úplně v kreši z těch velkejch skoků. Na obloze to vypadá  všelijak a nejspíš se něco  žene a tak to balíme a vyrážíme pohodovym tempem směr Tábor, zpátky mezi hnusný paneláky.

Byly to nejluxusnější 4 dny letošní sezony. Možná sem měl víc točit a zkoušet, ale na druhou stranu sem rád, že sem dával velký skoky a nezabil se. Už nechci nic menšího:) A pro příště nepotřebuju na dvojsedačku permici a pořešit spíš lepší ubytko. Toť vše o Špindlu.

A znáte to „ víc sněhu všem“  hlavně bikerum :)

Foto Šárka  a odkaz pro lepší představu jak to tam vypadalo…