ČP DH Bouřňák – SuperMEF team zasahuje

No takže se vám rozjel českej pohár ve sjezdu horských kol, jo, taková ta vaše nejvyšší soutěž v motocrosování na kolech. A o tom jak si kdo ustlal a s čím se kdo vynořil na novou sezonu, kdo má jakej hadr a kdo se fakt umí bavit, bude náš dnešní report.

Na poháru je rok od roku především vidět, že se lidi nebojej utrácet. Kolik novýho kvalitního materiálu se vynořilo na spodním asfaltovém parkovišti, sloužícím letos jako základna, bys nevěřil. Samej novej Trek, stávající se tímto asi nejoblíběnějším kolem na letošní rok, Lapiery, Santa cruz, občas se tu mihne nějaká socka s Cove, či Morewoodem, občas nové RB, snad jen Kája Šliksbír opět jen přivařil další kousek železa na františkův tank. Samozřejmě Čížové, s metalovejma karbon kytarama, moto botama, a strašnějma kydama – drobné  vyjímky v jinak novém přetechnizovaném a převoněném českém poháru.

Jen by nás zajímalo, jestli je tu ještě někdo, kdo si koupil kolo za katalogovou, plnou cenu. My se dozvěděli ceny všeho možného, že sme nechápali. Už ani není třeba nafoukávat výkony, žádat o sponzoring, propagovat sebe – slevy se dávaj jaksi automaticky…

Parking obsazuje slušná parta lidí, horní parking skoro nikdo. Kouč si pro letošek honí kládu s klukama s Bishopu a tak vytvořili kolaboraci s obrovským párty stanem, vzniknuvším spojením mnoha malých dohromady, čímž vyhrává opět cenu za největší depo, gratulujem ! Drinkama taky nešetří, a neboť není hlídán Plamenem, kterej se radši válí doma v posteli a předstírá vzdělávání na zkoušky, dělá bordel, pije, kouří, a vypráví neslušné vtipy. Jako největší Rally jezdec si dává offroad vložky s trojkou plným, aby pak na garančce soudruzi z VW měli radost. Plamen, už ho nikam nepouštěj !

Jezdců se vyrojilo jak much, zřejmě nalákáni na vůni podniků českého poháru linoucí se odshora, a jsou čím dál tím mladší. Grafobaláci konečně odstřelili svůj T4 vrak aby se teď voněli v T5 a opět jsem tam kromě šedivého vlka Hynčici zahlédl i pár mladejch koloušků, kde to ten Taťka Flora pořád bere ? Filip Matuš je vychovatelem mládeže, kterýžto titul převzal od PH, a učí mladého Dominika no front brake styl. Čárys se nechává slyšet, že na to sere, ale každej ví, že mu to prostě nejde, sjede to čtyřikrát a pak se s přítelem Andym realizuje na druhé trati. Aspoň nic nepředstírá a nehraje si na lazara, jako třeba Krab, kterej si nechal po 2 měsících konečně zafačovat ruku, geniálně zlomenou na zimním soustředění v MC. K vidění je Jozič, jak u tratě brečí, že je super hlína na MX, že chce na moto. Je tu spousta Adamů Vágnerů, ani nevím kterej je Adam. DH brutale team solí opět strašný hlášky, především v hospodě. Titul závodního zevla vyhrává Karlos z Nejdku, kterej přijel 100km, vybalil kolo, sedl si do depa a tam proseděl 3 dny. Vypracoval si tak pěkné opálení, barvy červené, společně s přítelkyní Petra Heiníka Zuzankou, která se taky jako obvykle celý den nepohnula ze židličky. Kaschtana se evidentně dotkla finanční krize, a protože musel zaplatit raketu za starý Adamovo kolo, za pár zbývající korun pořídil autovrak. Martin Mitvalský je nějakej podrážděnej, asi ho ty věčný teamový přestupy už taky vysávaj. A nakonec Bratři Čižínský opravili starý MAD komba a Hynek si našel holku, gratulujeme, k vidění bohužel nebyla. Atd atd – prostě jezdci a komunita ČP DH je opravdu interesantní !

Co napsat k trati. Trať na Bouřňáku patří bezesporu k tomu nejtěžšímu, co se u nás jezdí a to především díky svému sklonu. Když se k tomu přidá slušná porce zatáček, mnoho vyjetých boulí, v nejprudších úsecích schody, okořeníš to dvěma třema sviňskejma skokama s těžkým nájezdem a odjezdem a celý to zaliješ celodením deštíkem, vzikne ti guláš, kterej byl pro většinu lidí snad až příliš velkou porci, při jehož konzumaci se jen málokdo nezasvinil i za trenkama. Takovej Martin Srba ten den třeba vyměnil troje. Jedny na první skok, druhý na druhej skok, třetí na cílák. Muddysurfing byl v sobotu tou nejblíběnější zábavou především v dopoledních hodinách. Po vysychání docházelo k zrychlování, naskákávání a vyhazování tun bahna z trati, a ta i díky celodenímu vytírání dresama účastníků dostávala čím dál tím rychlejší profil. Kubajsz prostě dobře staví.

O vývozy se staraly PPL dodávky s Kubajszovcema za volantem – Kuby dědou, Tátou a dalšíma lidma, který sice neznám, ale určitě byli nějak příbuzný s Kubajzovcema. Strojovej park od loňska obměnili, takže maj teď rychlejší, větší a silnější svině od PPL a komu někdy něco dovezlo PPL, ten ví, že tyhle káry pomalu nejezděj. Měli jsme tu smůlu jet jednu jízdu v PPL dodži řízenám Mílou Kubajszem a už víme jak se cítí dobytče jedoucí na porážku. Kyselej pach potu, strachu, smrad výkalů a močí, na podlaze zvratky, 10 lidí namačkanejch v temné plechové piksle která tě voťukává v každá točce a přeřazení – a to jen za 30 kč – je adrenalin, vedle kterýho největší blicí atrakce na Matějský jsou prostě nuda ! Kdo nezkusil, o moc přišel.

Večerní program byl také po oba dva večery, víc než uspokojivý. Když pomineme závody ve vychlastání všeho co teče skoro všemi účastníky ČP DH, snad nemůžem nezmínit snad již klasickou zábavu předzávodních večerů – soutěž kdo omrdá slečnu M. Tentokrát, již podruhé, padl los na Radka Broze, který si tuto kratochvíli vyzkoušel poprvé v Meziboří, svádějíc to pak na své zlé dvojče, což mu ale všichni, nevěříc rozdvojenost osobnosti, nežerou. Je třeba říct na jejich obranu, že v tom nebyli tak úplně sami ! Především jim ke stvrzení své lásky pomohli Čerw se Sušice, a CERW z Rakovinovníka. Poté, co slečna M odešla na toaletku, sebrali jí ze stolu telefon, a poslali kamarádovi Radkovi smsku s jednoduchým, první signální soustavu spouštějícím textem : „Omrdám tě“ čímž výrazně napomohli sblížení těch dvou mladých krásných lidí. A když nad ránem konečně došlo k výměně genetické informace, ani tady nestáli jen tak v pozadí, ale byli jim blízko, blíž, hned za plátěnou stěnou coleman stanu, dokumentujíc vše podstatné na různá multimediální zařízení, jež vše uchová pro budoucí generace. Velká gratulace po dokončení styku se soudružkou Babinčákovou byla snad již samozřejmostí. Slečna M, již známá svou pověstí byla pak několik desítek minut naháněna po parkovišti zbytkem elitní špičky poháru v čele s mistrem Čepérem s jasným úmyslem dodělat, co Radek načal. Respekt !

No a takovej závod. Závod je přehlídkou různých stylů, kreací, válení a racing štýla. Martin Srba opět neponechal nic náhodě a seřezal ty mladý kluky do latě, což je prostě nejvíc. V ženskejch se navrátila po X letech hvězda z dob 10cm vidlic – paní Kurandová, ukázala všem s velkým odstupem jak se to má dělat. V expertech kraloval Jouda ze Strakonic, sice o fous, ale je to tam. Elitní motocrosaři, v jejichž umístnění se defakto rok co rok mění jen pořadí a ne jména, hrozně zaletěl Richard Smolinský, ať je ten jejich team jakej chce, tak on prostě umí. Druhej Adam Vagner, a o kousíček ho sejmul Matěj Charvát, za což mu patří velká gratulace. Petr Heiník, člověk s nejmenším počtem najetých kilometrů na kole za poslední rok, stále v top 10, respektive 6tej. Filip Matuš jako vychovatel mládeže jde příkladem především na svejch stránkách, kde sice propaguje všemocný chránič páteře, ale sám v reálu jezdí jako nudista – triko a trenky. Snad ještě zmínit HT, kde byl růžovák až druhej, za Majklem Červenkou – co ten má po těch letech drcení pevnýho rámu místo kotníků, je mi záhadou.

Takže doufám že jsem zmínil vše podstatné a na nic jsem nezapomněl. Jak vidno, český pohár ve sjezdu horských kol je podnik, nabízející veskrze všestrannou zábavu. Mladí závodí bez rozmyslu, staří jsou staří ale stále rychlí, nebe je modrý, voda je mokrá, a ženský mají tajemství. A koho to sere ?

Nikoho.
Všechny to stále baví.

Díky za zážitky a my se zase ozvem.
SuperM.E.F. team.