Wagrain s FantoMaňasem

No a byl další den, během kteréhož jsme se přesunuli a polítali další středisko – Wagrain. Zatímco se lidi zabíjeli v Jablonci, my se realizovali na klopkách, skokách, a lávkách rakouského bikeparku…

Wagrain je středislo trochu menší, zhruba jako geiskopf, ale je na větším kopci, a taky lanovka tady jezdí jen do půlky – v plánu je rozšíření tohodle střediska o další stanici – pak to už bude opravdu macatost.

Permice je tu opět za 24,5 E, asi to maj nějakou kartelovou dohodu, či co, v ceně je sprcha, wapka, dokonce se tu připojujeme už večer na FREE WIFI, pomocí níž pak píšeme Andymu provokativní smsky – měl jet s náma, ale nejel – dal raději přednost rodinné večeři s babiškou. :) Zázemí je tu teda gut.

Večer když sem dorážíme (ještě za světla) nemůžem najít místo na kempování – všude je to jen na den a do 20h. Pak nás zastavuje nějaký místní chlapík, s tím, že si to máme hodit hned vedle lanovky za pizzerii, že tam můžeme. Je zlatej, celkem jsem byl překvapenej – děkujem !

Večer točím asi 2h s točítkama, dávám si párkrát slušně do držky, a kolem půlnoci to zalamujem.

Ráno, sobota. V noci trošku zachcalo, a tak se bojíme, co a jak, ale kolem 10h už vylejzá mozol, a je krásně. Dorážej klucí pražský, dostáváme vynadáno, jak to že eště nejsme na laně, když je tak krásně, no tak se rychle oblíkáme, a jdem na to.

Je tu dejme tomu, tak 4 tratě. Jedna z nich je klopenkový a skákavý trail, s pár dřevěnejma překážkama, moc pěkným wallem a mnoha klopenek.

Další tratí je lávkovej metal, tvořenej především úzkejma a celkem sviňskejma lávečkama, především jedna z nich je slušně zlá, končí asi 1,5m dropem do hroznýho bordelu.

Další trail je DH trail, kterej nám ale po včerejším Schladmingu přijde takovej trochu jednodušší – nicméně spousta kořenů a zatáček, nepostrádajících flow, je pěkná porce pro tvoje ruce.

Další trail je různejma odbočkama z klopenkovýho trailu a mixuje tu  různý povrchy a styly, taktéž velice pěkné.

Nu, jedem to během 2 hodin asi 6x, hrozně to tu odsejpá, a podle toho to taky vypadá – střelba, smyky, skoky, furt dokola. Já si dávám neuvěřitelnej výstup, normálě letím klopenka, držím, v tak 30kmh, podjede předek, CHYTNE SE, hajsajdr jak prase, vystřeluje mě to z kola na druhou stranu, furt držím klacky, nohy ve vzduchu, nohy na zemi, začnu utíkat, a odběhnu to s klackama stále v ruce až do zastavení. Maňas jede za mnou, a nechápe. Já nechápu taky nic.

On je taky ale hodně velkej blááázen. Najíždí na jednu lávku, tak 30 m dlouhou, na začátku 10cm širokou, stoupající stále výš, proč asi. Volám na něj – na konci je drop, voe. Jede. Zrychluje. Zkouší přibrzdit. Na 20cm kladince dostává smyk. Radši pouští brzdy. Určitě se zabije. Konec lávky, drop, odraz, strašnej nááááákrm, dorazy rány děs, hodí ho to na přeďáka, zázrakem to ustojí a vyhne se stromu. Bože to je vůl. :)

No takže takhle. Ano, blbneme tu už docela dost, čekám kdy přijde rána, stále nic. Kolem 14h si dáváme pauzu na oběd, a po něm se dělá hrozná vedro, už zase, teda tady se to mění, jednu chvíli to vypadá na déšt, za chvíli je pekelný vedro, nechápu nic, ty jo. Poobědová siesta, spánek na sluníčku a pak ještě na kolo – teda Manas, já měknu, neudržím v rukách už ani lžíci.

Je nezničitelenj, ty jo !

Kolem 17h si dáváme sprchu, parádní, a pak to balíme a jedem do dalšího střediska – do Leogangu. Wagrain nebyl špatný, to věru ne, jen mě to asi víc bavilo v tom Schladmingu – ale já jsem postiženej tím DH, nebo co, asi.

O Leogangu zase až jindy, jou ?
PS: Cestou do Leo – přes pass 1400m vysoko – nepochopil jsem nic. 10km 15 procent stoupání, no pecka… Jo a zčekujte galerii kundiček a kurviček u silnic :)

Páp! Čárys.