Heinas – bike roadtripin po svěťácích – poslední díl

Tak a máme tu závěr Petrova cestování po SP, končíme Villingenem, zatím posledním svěťákem, a 6- 12 tým dnem Petrova roadtripu po svěťácích. Máme tu fotky tratě, popis jízd, pády, vše pro vás… Děkujem pane H !

Takže jedem…

Úterý večer – úspěšně se naloďujem na trajekt, chvíli zkoumáme loď ( jedeme jinou než jsme přijeli ) a padá rozhodnuti dát si konečně pořádné
jídlo a vyrážíme směr restaurace, kterou pracovně nazývam "zaplať a žer", v
jakém množství chcete a v pořadí dle libosti. Číšnik nás usazuje u stolu
a mezitim lod najizdi na otevrené more. Mírím na obhlídku pestré
nabídky, kdyz tu se lod zacne houpat a ja chytám vrávor. Moře je holt
dnes ponekud neklidné. Nejsem ovšem sam, všichni chodej jak opilí
námorníci a některi jedinci ztraceji i barvu. Bohužel i mě postupně
přestává chutnat, ale nevzdám se přeci bez boje. V závěrecné fázi si z
automatu čepuji zmrzlinu, zdobím vším možným a láduji. Což sem neměl
dělat. Následující hodinu srdnatě bojuji s myšlenku jít na palubu a přes
zábradlí krmit ryby…

Středa – vylodění, studium mapy a jedeme směr Villingen. Cesta ubihá v
poklidu, až na mezihru s celníky, kterí nás odstavují na dálnici a na
férovku hledají drogy. Prý náš pomalovanej kamión s CZ značkou v nich
vyvolaval pocit 100% jistoty. Zjištění, že jezdíme na kolech a ne na
motorkach jim bere vitr z plachet a propousteji nas bez dukladnejsi
prohlidky. Coz je dobre, pac to maj hosi vymakany, z dalnice Vas odvedou
do takovy velky stodoly, kde maj vsechno pripraveny k velmi podrobne (
rozebiraci ) prohlidce, coz by bylo asi fakt na dlouho. Jeste k dalnici
v Holandsku, maj tam vec, na kterou sem koukal jak blázen. Normálně
skleněná protihluková stěna, jedete kolem ní a tak 1km nic, najednou se
roztáhne a přímo v tý stěně showroom tech nejluxusnějších aut, Ferrari,
Porshe, Zonda a tak, cca. 200m a pak zas pokracuje ta protihluková stěna…

Navečer dorazíme do Villingenu a první co nám
vyrazí dech, je počasí. DĚS. Chčije, teplota 5stp, prostě hnus. Jediný
parkoviště pro obytnáky je na totalně podmáčený louce, kde je jasné
zaboření, tudíž rešíme co dál. Otec to nakonec vzdává a bere pokoj v
hotelu, což i jí po chvilce kvituji s povděkem. Konečně je kde usušit
oblečení. Truck parkujeme před hotelem na parkáči, přesně na spojnici
mezi cílem tratě a lanovkou, ideál. Jen nechápu, kudy povede sjezd, když
kopec vypadá jak totalní placka. Beru XCčko a jedu vytočit nohy, poté
lehká večeře a do hajan…

Čtvrtek – počasí se progresivně zhoršuje, chvílema sneží, zima, chčije.
Zevlujem a na 14h vyrážíme na peší prohlídku tratě. Už lanovka je
paráda, pokud někdo tvrdí, že lanovka na Klínovec je děsivě pomalí, mýlí
se. V porovnani s touto se jedna o Sinkanzen. Lanovka jede krokem a
jizda na kopec velikosti Vsenor ji trva 20 minut. Nahoře maji rozhlednu,
vcelku vysokou, s naprostou vychytavkou.

Po cele jedne strane jsou umele
chyty a jistici lana, paradni boulder. Rozhledna je bohuzel zavrena, tak
dem rovnou na trat.

Uz na startu lehce nechapu, ten je totiz umele
vytvorenej – proste do lesa navezly rozjezdovej kopec obrovskej rozmeru.
Jen je v půlce přeťatej dropem cca. 1,5m takze 2x šlápnout a uz letite,
paráda na načasování.

Trať popíšu jen v rychlosti, poněvadž fotky řeknou
asi více.

Celá trať je uměle vytvořená, prostě se rozhodli, do lesa
navezli spoustu hliny, bagrama to zformovali a pak válcema ujezdili,
přírodní část se na trati vůbec nevyskytuje ( nepočítám konečnou louku
).

Trať se da rozdelit přibližně na tretiny, 1/3 – BMX stejny podklad,
obrovske skoky, strasny XC,

2/3 – les, kameny, dropy, gapy, všechno v
děsivým sklonu, tři zatáčky…

3/3 louka, skoky, strasny XC.

Cela trat je
ale dost kratka, plus/minus jako Vsenory a neni tu co moc vymyslet.
Celkem jen asi 6 zatacek, jinak slapani a skakani. Prochazime trat,
snazim se vymyslet co s tema skokama, v lese hledame ruzne cesty okolo,
pac sejit po trati se to skoro diky sklonu neda a prichazime na louku.
Borime se po kotniky a nechapave sledujeme organizatory, kteri ve snaze
zachranit situaci vylevaji louku v nejhorsich mistech betonem. Kdo
nevidel neuveri, ale je to dost, po louce normalne tece bahno, chcije a
parta lidicek vozi v koleckach beton a leje ho do tech sracek.
Neuveritelne. Jdu se registrovat, fasuji cislo a diky nezlepsujicimu se
pocasi rusim XC vyjizdku, alternativne volim odpocinek na pokoji.

Pátek – snažím se najet trať, což se mi vůbec nedaří a mám pocit jak
bych na tom sedel obracene, nedari se mi dat ani jeden skok a chytam
nejakou depku. Koukam na ostatni na prvnim skoku, abych se nejak hecnul.
Borec, rozjezd, kratkej, strasna rana, kopyta az za usi. Druhej,
kratkej, dopad mezi kozy, Boxxer se lame v pulce do praveho uhle. Balim,
jedu se kouknout na druhej skok. Borci, strasny kule, dupou jak
pominuty, pred hranou na brzdy. Furt do kola. Az nejakej 20catej to
dava, strasny kule. Nemuzu se na to koukat. Na louce se diky bahnu
neskace nic, neni vubec rychlost. Po 6ti jizdach v hluboke depresi balim
s vysledkem, ze vsechny skoky objizdim, les mi vubec nejde a na louce
neotocim nohama. Paradni. Vecer se alespon odreaguji pri sledovani
nejake nemecke komedie – je to dost, strasny veci, dva Snitzlove jedou
na dovolenou na Ibizu. Nerozumim sice ani slovo, ale rezu se celou dobu…

Sobota – počasí vypada lepe, vstavam brzo, na kopec jedu jako prvni s
jedinym cilem – naskakat. Trocha koncentrace na startu, spurt, odraz a
prvni je tam, chytam konecne rychlost, davam druhej az do dopadu, stejne
i treti. Zastavuji, koukam na ten posledni a nachazim jinou stopu.
Tlacim zpet, rozjezd, chvilka strachu a je tam. Parada. Les v rausi
prosvistim jak nic a je tu louka. Ta konecne vysycha a je i trosku
zmenena, takze by to melo jit.

Druha jizda, vse vychazi, davam i komplet
louku. Davam jeste dve jizdy, koukam na ostatni a jelikoz uz asi nic
nevymyslim, pro dnesek balim.

Večer jdem na 4x, trat hrozne dlouha, v
profi sekci obrovsky skoky, nemecti divaci naprosto studeny – vubec na
nic nereagujou, nefandej, nic. Muzu rict, ze takhle spatny divaky sem
jeste nezazil, atmosfera na bodu mrazu. CZ skvadra bojuje statecne, ale
stesti tentokrat moc nepreje. Michal Prokop ve finale kazi start, drzi
se na druhem miste, ale ve snaze vyhrat trochu kazi a dojizdi ctvrty…

Neděle – rano trenink, cestou na kopec strasna kosa, nahore absolutni
des. Rychle dolu. Pan Polc nas upozornuje, ze je NS – NonStop, tzn. v po
trati jsou tajny a pokud zastavite v trati a budete koukat, jste
diskvalifikovani a uz se nesvezete. Parada, po ranu a hned v kuse. Tak
jedem, prvni skok, kratkej, velkej dvojak, kratkej, vletim do lesa,
strasnej rozstrel kociruju po cely siri trate, jedu dal, kameny,
strasnej rozstrel, mizim pod mlikem mimo trat. Chvilku sedim a zkousim
se srovnat. Dojizdim dolu a premejslim kde je chyba. Mno nic.

Jeste
jednu. Nahore chvile koncentrace a na prd. Prvni skok kratkej, velkej
dvojak uz na najezdu tusim ze budu hodne kratkej a taky ze jo. Kopyta z
pedalu, odjezd ala superman. Hmmm. Jedu do lesa, najezd, mizi mi predni
kolo, tancuju po cely trati. Kaslu na to, trat dojizdim na turistu a
dole premyslim, jestli se na to v ramci zdravi nevykaslat. Vnitrni boj
znacnej, takhle spatne sem nejezdil uz hodne dlouho. Nakonec se
rozhoduji vyrazit na kopec a nejak to splužit. Krouzim kolem rozhledny,
snazim se rozhejbat nohy, konecne se ukazuje slunicko a nalada trochu
stoupa…

Chvilka koncentrace a jedem, prvni skok vychazi, nabiram
rychlost, dvojak slysim rev dua Joza, Krab, dupu, na cistotu, uklidnuju
se a letim do lesa, zbytecne moc brzdim, ale jistota je jistota, les
mozna az zbytecne pomalu, ale coz. Najezd na louku, a prvni chybicka v
najezdu do zatacky, koriguji, uz to vsak stoji za prd. Dupacka az do
cile, skoky jakz takz, cil projizdim absolutne mrtvej. Cas 2:18, sekera
15s na prvniho, 105 flek. Na tu bidu jeste docela slusny. Nakonec s
jizdou i spokojenost, jen skoda toho lesa a na louce to chtelo vic
dupat. Na 80tku chybi 2s. Tak snad priste. Balime a konecne vyrazima
smer domov…

No a já bych k tomu jen chtěl dodat – díky moc za reporty, byly super, čtivý a fakt zábavný. Fakt parádní práce, u počítače i na trati… RESPECT a THX.

Foto : Petr a pan Heiník