Freediving – my way

Tak už jsem byl několikrát požádán, abych napsal něco o freedivingu, čemuž se bráním zuby nehty, nebo jsem se bránil. Vzdal jsem to, ale musím tu alibisticky sdělit pár informací, aby bylo vše na rovinu, než cokoliv napíšu. 

Rozhodl jsem se přeci jen něco napsat především jako splacení dluhu čtenářům našeho webu, kteří do toho spadli po hlavě, stejně jako já. Neboť toto je můj online livestyle deníček a ti co ho čtou, byli z nově zavedených pojmů jako dynamiky, zádrže, statiky, či pakování prostě zmatení. To je můj primární cíl.

Dále bych chtěl předem sdělit, že jsem naprostým nováčkem na poli freedivingu (v současné době je to asi 8 měsíců, co se tomu věnuji) a nechť tedy informace zde napsané neberou lidé jako návod, neboť dávat rady, jsem dalek. Pro případné zájemce, kteří by chtěli začít s freedivingem, prosím, udělejte si nejdříve kurz . Ušetříte si spoustu počátečního trápení, vyvarujete se mnoha chyb a zvýšíte si prožitek ze světa pod hladinou. Nezapomeňte, že tady zachybujete, pokud budete sami, jen jednou. Na konci článku sdělím pro případné zájemce vše potřebné.
Spíš prosím tedy berte tenhle článek stejně jako všechny ostatní ode mne -  jako presentaci mého stylu žití a trávení volného času, jako činnost, při níž si můžete užívat, a jako možnost – abych si tak půjčil kluků z F.I.I. rčení – add depth to your life…

S freedivingem se to u mě, pokud vezmu své naprosté začátky, dá datovat skoro přesně. Bylo to před rokem, červnu 2008, kdy jsem se v lomu Antonka, při jednom ze svých výletů za kolama, došel vykoupat do lomu. Párkrát jsem se ponořil, jen bez brejliček a když jsem se vynořil, tak kamarád povídá – si tam byl nějak dlouho, ne ? Zkusil jsem to znova a když jsem vylezl po minutě, řekl jsem si – kruci to je zajímavý, kam by tohle šlo posunout ? A začal jsem přemýšlet a shánět materiály.

Další co mě k tomu vedlo, že jsem v podstatě každý víkend někde závodil. Jako relax – co dělat. V pondělí jsi rozlámanej, na skály nepůjdeš, na kolo se ti fakt nechce, ani v úterý, a ve středu se balíš na další závody, nebo víkend na kole kdekoliv. Potápění na volno tedy pro mě byla super možnost, jak se vyblbnout, u vody, odpočinout. Koupil jsem ploutve a šel to zkoušet.

Začátky byly krušný. Pořádně jsem nevěděl nic, dneska na to radši ani nemyslím, jak jsem blbnul. Naštěstí se se mnou přes moje stránky spojil Pavlík z Kralup nad Vltavou, člověk, který za sebou již měl absolvovaný FRD kurz a několik let závodního plavání a já dostal porci informací, za což mu velice děkuji.. Posléze jsem na jeho doporučení spolu ještě s Karlosem absolvoval kurz freedivingu u Davida Čaniho a z freedivingu pro relax se stal freediving pro freediving.

O čem tedy freediving u mě, osobně je.

Vsadím se s vámi o cokoliv, že každej z vás vydrží na suchu minutku bez dýchání. Je to prostě tak. Stačí se párkrát rychle (opět podotýkám na suchu) nadechnout, ano, dojde k lehké hyperventilaci, ale prostě to vydržíte. Není to tedy nic zázračného a potenciál pro to dávat mnohem víc v sobě má prostě každý. Zapomeňte tedy na to, že to nejde. Jde a půjde, stačí si to jen zkusit.

U mě po kurzu začal intenzivní trénink, hlavně s ohledem na to, poznat vlastní limity, pochopit jak funguje moje tělo a samozřejmě tím i zvýšit svojí fyzičku pro ježdění na kole. Začali jsme tedy s Mirkou chodit pravidelně do bazénu, v podstatě každej den. Protože jsme milí a slušní, tak nás posléze nechali plavčíci chodit s ploutvema, teda mě, a já mohl začít zkoušet plavání na vzdálenosti pod vodou. Zjistil jsem, že je to zase o technice, že snad každej sport je hlavně o technice.  Ladil jsem kopy, delfína, pořád dokola, a pořád to ladím. V dnešní době jsme tam víc než doma, občas si natáhneme vlastní dráhu, někdy chodíme i po zavíračce a plaveme a plaveme.

S odjezdem do Monaka v prosinci 2008 jsem se poprvé dostal na nějaké větší hloubky. V té době už jsem měl od Davida a Garyho koupený na míru šitý neopren Oceaner, takže zima není ani v prosinci a v Monaku jsem poprvý zkusil nějaký hlubší ponory. V současný době, (je červen) se chodím potápět do lomů.

Především jsem na kurzu zjistil, že bohužel, pokud budu chtít vážně přemejšlet nad tím dělat Freediving, je kvalitní neopren nezbytností. Bohužel nežijeme na Floridě, jako někdo že, a musíme klepat kosu tady. Pročež tohle je, spolu s ploutvema a maskou, asi základ.

 
Jak tedy probíhal tréning u mě, a co obnášel ?

Nejdřív jsem začal trénovat zádrže dechu, podle O2 a CO2 tabulek, což není nic jiného, než zjednodušeně řečeno zvyšování kapacity plic a zvyšování odolnosti na stoupající hladinu CO2. Takže pěkně podle tabulek, lehnout si na gauč, a jet si ty svoje série. Jen pro příklad – je 8 sérií, 2 minuty se připravuješ (relaxovaně rozdejcháváš), a pak 2min, 2:30, 2:45, 3 min, 3:15, 3:30, 3:45 a 4 minuty držíš dech. Můžu vám v klidu sdělit, že jsem nezačal s žádnejma top časama – z počátku pro mě byl velkej problém vydržet to do 2 minut. Nejsem vůbec talent, ale pevnou vůli mám.

 

Pocity jsou u toho fakt zajímavý. Po nějaký době zjišťuju, že dokážu při hlubších výdechách zpomalit svojí tepovku na hranici kolem 45ti úderů za minutu, a to klidně během max minuty. (na gauči) Začínám s tím experimentovat, měřím si tep během zádrží, před, po, měřím si tepovku v bazéně, při dynamikách a nevycházím z údivu co to tělo dělá v reacki na různý podněty. Například si stačí namočit obličej do vody a tep jde dolů, věděli jste to? Zkuste. Další zajímavostí pro mě jako laika, byly obranné reakce těla na zadržení dechu – CO2 hladina v krvi ti tělo hodně pomučí. Vydržíš na suchu 1 min, to už jsme si vyzkoušeli, tak si zkus úplně vydechnout, a držet – po 15 sek (tipuju) se vám bude zdát o čertech. Přitom tělo má logicky kyslíku v krvi stále dost, ne? Z.A.J.Í.M.A.V.E.

Zjišťuju, že freediving absolutně není adrenalinovej sport, tohle tu nemá co dělat. V statickejch zádržích je to myslím tak ze 70 ti procent o hlavě. Před každým zadržováním dechu dělám 30 ti minutovej strečink, hlavně s ohledem na uvolnění svalů, roztažení hrudníku a zbavení se různejch napětí, který ani nevím, že v sobě mám. Časy jdou pořád nahoru.  Zjišťuju, že nemůžu předtím jíst, a pít jen lehce, ale často, jde to pak mnohem lépe. Dýchání hrozně dehydratuje. Když se hodně soustředím, dokážu si namluvit, že je mi dobře a kontrakce bránice – jeden z mechanismů těla dávající ti najevo, že se tělo chce nadechnout – oddaluju i o minutu dál. Po 2 měsících tréningu konečně pokořuju 5ti minutovou hranici, abych v současné době měl top statiku (na gauči) 5 : 30. Zkouším u zádrží dechu (statickejch cvičení) chodit a ejhle, časy se rázem snižují na polovinu. Další výzvou teda bude dynamickej tréning – naplavávání pod vodou v bazéně.

Dynamiky v bazéně u mě probíhaly tak, že jsem vzal prostě ploutve, 2 minutky se relaxovaně rozdejchal – pomalu, abych se nepřeventiloval, a prostě plaval pod vodou. Brzy jsem zjistil, že je to o technice, velký technice kopu. Takže jsem posháněl různý výukový programy, hodně mi opět pomohl David Čani a začal to ladit. Když to naflákám rychle, kolem 40 sek na 50m bazén – s ploutvema (monoploutev nepoužívám) tak mi třeba na 75m brzy dojde. Když se s tím flákám (kolem 60 sek na 25m) tak mi dojde taky, neboť jsem tam dlouho. Kruci, to je laborace ! Ladím to ladím a po 6 ti měsících jsem pořád nováčkem. Občas plavu 75tky, párkrát jsem otočil stovku. Ladím dál.

Před pár týdny jsem zjistil, že se v podstatě už skoro nerozdejchávám, když plavu 50m, a max pauzy mezi bazénama mám minutu. Takže jich za hodinku naplavu taky třeba kolem kilometru a půl pod vodou – odsejpá to rychle. Zkouším se teda připravit na nějakou větší vzdálenost. Už jsem dřív otočil stovku, teď jsem zvědavej, co bude, a nakonec to na 100m otáčím celkem v klidu a uplavávám ještě nějaký ten kus. Jsem spokojený… Evidentně to půjde, časem. Bohužel mi bejvá v bazéně celkem dost zima, takže většinou naplavávm jen bez rozdejchání 50tky, nebo občas 75, postupem času plavu padesátky třeba s vydýchnutím v polovině. V rámci tolerancí vůči vzrůstající hladině CO2 mi to hodně pomáhá. Nakonec začínám zkoušet 50m pod vodou i zcela vydechlej, což jde taky, a když si pak (po pauzičce s opatrným poctivým rozdejcháním) dám bazén s max nadechnutím, tak je tam přes 100m v úplnym klidu. No toto !

Asi bych měl napsat něco o bezpečnosti. Při každém tréningu v bazéně by tě měl někdo hlídat. Při potápění v lomech či moři taktéž. Já osobně do bazénu chodím s kamarádkou, a pokud jdu do nějakejch „větších“ vzdáleností tak jí poprosím, ať na mě koukne. Nejlepší ovšem je dávat si to dohromady, ona jede klasicky na hladině, já u dna.

Zapomeňte na to, že by se člověk 10 x rychle nadejchnul, rozdejchal na max, a pak šel do vody. O tom to není. Je třeba naopak dávat pomalé dlouhé výdechy klidně i 10 sekund dlouhý, krátký, mělký (jen do břicha, ne do hrudníku) nádechy. Pokud se překysličíš (hyperventiluješ), je malér na spadnutí.. Tvoje  rezerva kyslíku je poté pod vodou vyčerpána dříve, než dosáhneš hladiny oxidu uhličitého, která by tě dráždila k nadechnutí – nutila k včasnému vynoření. Nedostatek kyslíku vede ke ztrátě orientace nahoře-dole a k tomu, že i zkušenej freediver začne tonout. Je velice důležité toto hlídat. Klasickým znakem hyperventilace, s níž bych zaručeně nešel pod vodu, je třeba brnění špičky nosu, konečků prstů…to už máš hyperventilaci jak blázen.

 

Po vyplavání na hladinu nebo třeba po doplavání dynamik je třeba rychle pár nádechy-výdechy okysličit tělo, dostat hladinu kyslíku na nějakou rozumnou úroveň – tím že jsi na hladině, není vyhráno. Můžeš omdlít (blacknout ) i tak.

Já osobně dodržuju venku na volný vodě dvojnásobnej interval na hladině oproti tomu, jak dlouho jsem byl pod vodou. Když jsem dole 3 minuty, na hladině zůstanu 6min a po celou dobu u mě probíhá klidný relax dejchání. Je to sice někdy opruz a pokud jsme v bazéně, tak to moc nedodržuju, neboť tam mě hlídá (třeba v čestlicích) minimálně 2 lidi,  ale na volno venku – vždycky. Taky si lehce uženeš nemoc z dekomprese -  nedostatečného zavodnění a vydejchání na hladině si lze uhnat nedobré podceňovat.

Potápění není taky jen o nadechnutí, zadržení a ponoření. Již několik centimetrů pod hladinou stoupá podtlak ve středouší a je třeba ho okamžitě upravit, vyrovnat. To se dělá pomocí několika metod, snad nejlépe popsané je to na stranách potápěčských . Určitě se spousta z vás šnorchlovalo na dovolenejch u moře, a cítili jste v určité hloubce už bolest v uchu, nebo dutinách – to už je špatně. Vyrovnávat tlak je třeba okamžitě, neboť s bolestí už je to špatně, pozdě. Radím si článek přečíst, je fakt poučnej. já osobně s vyrovnáváním tlaku mám docela hoňky, nemám takovou průchodnost jakou bych chtěl, takže se snažím si různě pomáhat – pít čistou vodu ve velkém množství, abych nebyl „ulepenej“ nepotápět se když mám dutiny trochu zanesený třeba lehkou rýmou, a tak. Někdy ani dolů nechodím taky rychle, jak bych chtěl – i proto se snažím dávat hodně do tréninku statik, abych pak měl pod vodou čas a nemusel někam do hloubek chvátat.

Freediving je specifická forma zábavy. Hodně lidí se mě ptá, co z toho mám, že jim to přijde jako blbost, občas to někdo rovnou zavrhne hned mezi řečí.

Jak to asi vysvětlit. Jak popsat. Představte si pocit, že se nadechnete, a ponoříte – super pocit, ne? A teď si představ, že tak dobře, jako je ti pod vodou třeba 10 sekund, tak stejně dobře je mě tam 2 minuty. Víš jakej je to pocit, když se zanoříš a žiješ si na chvilku, která ani není tak krátká, v naprosto jiným světě ? Nic nevážíš, vznášíš se a vlastně ani necítíš jiný prostředí…nebo když si lehneš na dno v moři a koukáš nahoru, na vlny, lesknoucí se hladinu a stále je ti dobře…nedochází ti vzduch, nic… Nebo jak to jede dolů samo – kolem 10 ti metrů se rozjede vlak, a už nekopeš, nic neděláš, a samo tě to táhne do hloubek, níž a níž, jen vyrovnáváš a ani se nehneš…

Je to droga, fakt je.

Mohl bych ti psát ještě dlouho, ale myslím že to stačí. Pro nastínění o čem že ten freediving vlastně je. Znova apeluji na všechny, kdo by chtěli se tím nějak zabývat – neberte tento článek jako návod k bezpečnému potápění. Udělejte si kurz, nejlépe u Davida , kde jsme ho absolvovali i my, nestojí to moc a pro vaší bezpečnost i prodloužení a zlepšení časů strávených pod vodou je to to nejlepší, co můžete udělat. I pro zvýšení vaší kondice.

A když už nic jiného, vy nechcete poznat novej level zábavy a svých limitů ?

Prosím, jen než se rozloučíme, nezapomeňte striktně dodržovat následující pravidla :

•    NIKDY se nepotápět sám!!!  
•    dodržovat těsný "buddy" systém :
Což stručně je : vizuální kontakt s partnerem ve vodě, jeden nahoře jeden dole, nezanořovat se na nádech společně. Po vynoření vyčkat nejméně 30 sekund u partnera.
•    NEPŘECEŇOVAT sám sebe (nejhorší domněnka – "vždyť dělám jen krátké relaxační ponory…")

•    nenechávat si snorkel/dýchací trubici v ústech během ponoru

Mohl bych psát ještě dlouho, ale to by se nedalo číst…takže jen takhle, stručně, nastíněno o čem celé potápění na nádech vlastně je.

Tak to byla moje cesta. Užijte si tu svou…

Čárys.

Foto já a některé od Petra Vaverky – moc děkujeme !  

A ještě přidávám video, berte ho s rezervou :)

a nějaký linky třeba na dynamiky a nebo na statiky