Karlovice – ČP DH – Katarina

Tak vám přinášíme report z Karlovic. Káťa Tothová nám napsala. Skvělě napsala. O vytírání dresy, o bahně a tréningu, o juniorech a elitě, o Heleně Kurandový, o tom všem je článek vevnitř.

Už jsem si myslela, že na tenhle výlet  pojedu vlakem, ale na poslední chvíli mě zachránil Čerw. Díky počasí, protože kdo by se tam chtěl tři dny válet v blátě.. Odjezd je naplánovanej v osm večer z Prahy. Takže já musim jet vlakem v půl pátý z Mariánek. Přídu na nádraží už nešťastná, že mi do autobusu (máme výluku) nevemou kolo. Opřu si kolo o zábradlí, rozhlížím se, kterýho řidiče bych mohla přemluvit a v tu chvíli ke mmě jeden příde, že jestli si na něj pamatuju, že už mě jednou vezl se Slovinska. Veme mi kolo, baťoh a naloží do autobusu. Nevěřim, zavřu pusu a nastoupim. Potom mi ještě samozřejmě pomůže kolo vyndat a dá mi batoh na záda.

Na parkovišti čeká Čerw. Naložíme kola a vyrazíme na pětihodinovou cestu směr Karlovice. Já chvílema usínám, ale mám dobrýho řidiče, ničeho se nemusim bát. Občas ho pobavim nějakou historkou, co se mi přihodila. Třeba jak jsme jeli nedávno z ME a já si v Rakousku chtěla dojít na záchod. Protože už jsem nějakou dobu potřebovala, tak jsem tam jenom proběhla a než jsem za sebou stačila zavřít dveře, přišel chlápek a že jestli jsem se náhodou nesplet. Ne, nesplet, blbečku.. Omluvil se a odešel. Tak jsem mu nezaplatila, muhahahaa.. Nebo taky jak jsem jela do práce na silničce, zamkla si jí tam a pak přišla na to, že jsem si zapoměla doma klíče. Takže jsem šla z práce pěšky a druhej den do práce zase pěšky.. A ztratila jsem sim kartu i s 200 kontaktama, už před týdnem. Kdo by měl pocit, že budu ještě někdy jeho číslo potřebovat, ať mi prosím pošle sms. Číslo mám stejný. Asi jsem v nějakym stádiu zamilovanosti, bo co, že se mi stávaj tyhle věci..

Dojeli jsme do Karlovic asi v půl druhý, všichni už spali.Vzala jsem si spacák a šla jsem taky spát. Pod stan dh racing teamu. Trochu tvrdej asfalt. A vstávání se svítáním, takže v pět ráno. Miluju kempování!!  Ráno mě probudí Kouč se slovy: „To jsi spala tady v tý kaluži?“ Myslim, že jsem nespala v kaluži. „Proč jsi vůbec spala pod stanem? Venku by na tebe pršelo přímo.“ Myslim, že ani nepršelo. Všechno to přehání.

V sobotu je přijatelný počasí. Je zataženo, ale neprší. Na trati je hodně bláta. Jdu si ještě lehnout na chvíli do auta, potom mi Fofík vymění šaltr, ještě si dozadu dám wetscreama a mezitim se to bláto trochu vyjezdí a vyválí. Po první jízdě si jdu vyměnit plášť i vzadu.

V druhý jízdě si naskáču všechny skoky a pak jedu s Fíkem. Aby mi ukázal nějaký stopy. V druhym lese se rozbíjí. „Sakra, já nemůžu jezdit pomalu jinak padám.“ No jo, no jo, tohle dám, tohle bych mohla taky.. tohle mi asi nepůjde.. tady je to jasný.. hmm, tady to bude klouzat. A Fík: „Tak teď si to jdi najíždět a potkáme se zase odpoledne.“ „Jo, šéfe..“ Všechno to tak nějak jde a za dřevěnym skokem se mi nepovedlo projet pařezy horní stopou. Tak si to vytlačim kousek zpátky, rozjedu se..uff, nějak mě to rozhazuje… jdu hodně za sedlo.. natahuju ruce a ouha! něco mi tam louplo.. ještě chvíli jedu.. přejedu další kořeny, už necejtim rameno a pouštim kolo.. dopsíprdele, dokočičídíry! Jdu se sesunout kopcem dolů, převleču se, umeju kolo (trvá mi to asi 3x dýl než normálně) a jdu si nadávat, že jsem tomu rameni od Andorry nedala klid. Nj, když ono se to lehce řekne, ale těžko dělá.. U záchranky vyfasuju šátek. Narkotika nepomáhají a v noci nespim.

Večer jdeme na jídlo. Objednala jsem si těstoviny s houbama a smetanovou omáčkou. Vůbec se mi to nechce jíst, hrozně dlouho se v tom rejpu.. už mi za to chtěj vypnout televizi (projekční plátno), nechat mě tam dokud to nesnim (asi dokud nezavřou).. za mamu.. za tatu.. a je to ve mě.. možná to za chvíli půjde ze mě.. Jinak žádná párty asi neproběhla, protože jsem usnula v klidu a nikdo se mě nesnažil poblejt, i když jsem spala na volnym prostranství.

Od rána strašně prší. Nikdo se k tréninku moc nemá. A když už někdo, přijede dolů jako koule bláta. Na spodní louce se jezdí hroznej motokros a každej třetí si z toho dělá klouzačku. Dál se podívat nejdu. Co kdyby mi to náhodou uklouzlo, přeci jenom mám jenom jednu ruku. Abych se necítila tak zbytečná, půjčuju věci do mokra. Fofíkovi bundu, Lence kalhoty, Majlo ode mě má wetscreama. Von ani neumí sundat zadní osu z kola! Musela jsem to udělat za něj. Pro mě zatim nejbolestivější pohyb, něco vykrucovat (a podání ruky). Maňasovi taky wetscreama, ale ten je hodnej, sundal si to sám a ještě mi za to dal pusu. Stejně mu to nepomohlo, protože procvaknul. To mě táááák mrzí..

Semifinále bych přeskočila, to si nepamatuju. Ale finále, tam se dějou věci. Někteří to srabácky vypustí. Ale třeba si nechtěj ublížit nebo se ušpinit. V ženách to zaslouženě vyhrála Helena Kurandová s časem 2:19, čimž zajela spoustu kluků.. mám z ní trochu strach, heh.. Druhá Anna Sojka (PL), ale s časem 2:31, třetí Lenka Strolená. Jana Trojanová si tim nejstupidnějším způsobem, co by ani člověk nevymyslel, roztrhne loket a je out.. V pevňácích vyhrál Majkl Červenka, dostal se pod dvě minuty a za nim Heňďa. Dojel s proraženym kolem. Juncky vyhrál Dr. Zeudberg neboli Hany a Krimmel byl až druhej. Ostuda. Jsem chtěla aby to bylo opačně.. líbí se mi Erikovo sedlácká košile. A Mr. Mrázek hluboko v poli poražených, asi sedmej. Takhle se ale na MS nedostane. Rejpu, co? Já vim, já se mu trochu mstim.. Několikrát jsem mu říkala, ať na mě neni hnusnej..

Elita jezdí strašnej speed. Dole nesahaj na brzdy, aby jim to neuklouzlo. Pražskej Čerf se rozsekal o dva stromy a ještě když jede domů je mu špatně a brní ho dva prsty. Mladší bro Čižinský to dole pošle k zemi, chvíli se válí.. má vyhozený rameno.. příde si pro něj záchranka.. Milčops, starší bro Čižinský, jim v sanitce vysvětluje, že mu to musí hned nahodit, jinak bude mít na hovno vazy.. Neudělaj to. Milčops je naštvanej. Pak už se bojuje o první místa. Jede Adam, první místo. Adam v pátek přijel se sádrou, ale v neděli už jí neměl, asi mu to doktoři dovolili, sám od sebe by si jí určitě nesundal. Za nim Matěj, příde mi, že to na posledním skoku fláká a že už nemůže.. dole dupe.. aaaaaaaa!!! Zajel Adama o malinkatej koušíček! Ještě jede Mikulenka, vyhrál totiž semifinále. Ale nemá na ně, nemá..  Matěj, ten můj kámoš kterej jezdí za F.A. S. T. dh team, tedy bere první flek. Jemu ta sportovní škola, na který teďka je, svědčí.. Jen tak dál.. Simon Charvát tu nebyl, protože si v Mariboru udělal něco se zápěstím..

Hm, nejhorší část dne – sbalit se a vrátit se domů. Za zády přitom slyšim Milčopse, staršího bro Čižinských: „Já jim říkal, ať mu to rameno  nahodí hned, že bude mít vazy v prdeli. A v tý nemocnici mu to určitě taky nenahodí. Jsem tady byl minulej rok a to snad ani neni nemocnice. Já říkal, ať mu to nahodí hned, bude mít v prdeli vazy.“  

Původně jsem měla jet domů vlakem, v tom lepšim případě bych dojela v pondělí v půl sedmý ráno. Ale pomoc mi nabídne Bishop team, vemou mě do Plzně. V autě je dost ticho. Nic se neděje.. až z toho mám nepříjemnej pocit. Chci po Koučovi, aby vyprávěl nějaký zážitky z vojny, ale že prej je unavenej.. vyprávim teda já. Z Plzně mě veme Lenka, je z Chebu a Mariánky jsou po cestě.

Ležim takhle v posteli a přemýšlim, co dělat, protože MČR je za 14 dnů. A ta ruka neni o.k. Hmm, musim si dát zaracha. Celejch 14 dnů se na kolo nesmim ani podívat, budu každej den rehabilitovat a obden chodit do bazénu..pfff, jsem na sebe tak přísná.. 14 dnů bez kola, to bude těžký.. i když už dneska jsem šla do práce pěšky..

Já bych chtěla, jestli mi to pan Čárys dovolí, poděkovat celýmu Bishop Racing Teamu za pomoc, Čerwovi za zázemí, Čerfovi, že jel s Čerwem, abych se vešla do auta, kde Čerf nejel, Fofíkovi za seřízení kola, Shamanovi za odbornou lékařskou pomoc a Matějovi, mýmu kamarádovi, kterej vyhrál, za fixaci ramene..a tomu pánovi z autobusu.

Jinak organizace závodů dobrá, až na pár chybiček. Jde vidět, že tam ty závody chtěj opravdu pořádat…

Katarina.

Za fotky děkujem Prochajdovi, jehož celá galerie je na rajčeti. Jo a všichni se koukněte ke Kátě . A taky třeba semhle…