Saalbach den dva

Tak jak jsme včera pojezdili jednu trať, vymysleli jsme na dnešek, že
pojezdíme jinou lanovku, ale stále Saalbach, prostě jen jinej kopec.
Víc lávek, víc sucho, víc jízd, 17 ojro again, vše vevnitř…

V noci…chcalo. Ale jelikož máme ze včerejška hadry v totálním seschlém bahně, je nám to všem jedno – hlavně že je to suchý, a aspoň neřešíš, jestli vezmeš louži nebo ne. Nikam nechvátáme, z poklidu kempu nás všechny směrem k lanovce vyhání až mr. Henkie, kterej chce po včerejším průplachu těch jejich Radlerů ven a to rychle. Takže kolem 11:30 jdeme opět na lano. Opět stejná cena za permici, a už to mrskáme nahoru.

Už jsme tu byl asi před 2 rokama s Horsefeathers teamem na tripu, takže aspoň zhruba vím co a jak. Lanovka je oproti té co vede na X trail asi poloviční, ale zase za tu dobu stihneš natočit víc jízd. Nahoře se s tím moc nemažeme, a jedem na rozjezd tu lehčí lajnu.

Vršek je dobrej, jen lehce naslizlej a mě po tom včerejšku přijde jako fakt lehkej. Takže jí držím, klucí za mnou a pak to přichází – Joe to zalamuje vostře přes klacky – a nemá zrovna freš zápěstí. No to nám to začíná. Tak ho necháváme ležet, a jedem pryč.

Kecám.

Jede k autu a my objevujeme nástrahy táhle tratě, jako třeba hovna v kloenkách, slizký bahno na výjezdu jedný z nich, který mě skoro dostává na krovky, opět hajsajdr jak prase, ale ustál  sem to, atd. Dole nicméně tuhle atrakci zavrhuju, a za ten den jí dáváme už jen jednou, radši mizíme na tu „profiline“

Ta je o mnoho lepší, má novej kus s klopenkama a transferama do klopenek, a i pár skoků by se tam našlo. To mě baví velmi, kus je tam i lesní pasáže, takže bod zábavy tak 7 z 10, což je gut. Ke konci trailu (asi ve 2/3) je serka dropů, teda spíš dropíčků tak do 2m  velikosti, a jeden celkem dospělej přescesťák tak 2m na 4. Ten vyzývám a čistím, což pak opakuju každou jízdu, neboť je to asi jedinej trochu větší polet tady.

Klucí měknou, Ross se vymlouvá na bolavej kotníček a Joe má zápěstí v prdeli, takže nic. Rossi chybovals !

Hodně to tady frčí, za cca 2 hodiny dáváme asi 8 jízd, a tak se tu nějak každej po svém realizujeme. Já si ladím zatáčky, pěkně si nadjíždět a lámat to tam, a míň brzdy, a to těžiště Ježíši, pořád mi to hle nejde, pořád jsem v tomhle nováčkem, nebo spíš kreténem. To už se asi nějak obstojně nikdy nenaučím, ach jo.

No a po několika dalších vylomeninách to balíme. Dole kemp, naházet špínu do pytlů a konečně oběd – už jsme všichni hladový dost. Nakonec káva a skočit do auta, a přesun směrem CR, na Kozzy style, což zvládáme asi za 3 hodinky. Pohodka.
Fakt je to Rakousko pro Jihočechy blízko. Aspoň něco.

Tohle středisko není špatný, ale na celej den by tě to tady fakt nebavilo. Možná spojit tyhle dvě dohromady, je to od sebe kousek, to by pak byl asi ideál den. Nu, tak někdy příště.

A nezbývá než napsat ještě něco je Kozzám. Kozzy jsou prochcaný, všude se válej kusy bahna, louže, lázně, odpadků a kelímků fakt jak na technopárty, a závod se ruší. Teda přesunuje asi. Konzert, pekelný poga v blátě, všichni na káru, Kozzy jsou rok od roku víc a víc o párty, mi přijde. Tohle už snad ani není slopestyle, tohle je prostě Woodstock.

Myslím že by se pro příště mohly kozzy udělat jako fesťák, jehož doprovodným programem budou kola, to by byla jistota.Posuďte sami v krátké galerii…

No moc.

A s tím počasím – to už je asi takovej kozí evermuddygreen. Tak snad jindy.

jo a ještě bych měl pro vás třetí galerii, takovej lifestyle nafocenej golfistou, ode mne.
Jen tak pro zábavu, aby jste viděli…