High Jump !

Letní sezona je v plnym proudu a k létu neodmyslitelně patří voda. Doted sme byli sice zvyklí na vodu co na nás padala, ale tento víkend byl ve znamení padání do vody.

Šipky ze stavidla u rybníka už sou nudný, lomy dobrý, ale povětšinou tak do 10metrů vejšky. Organizátoři letošního Highjumpu v Hříměždicích opět nelenili a 10 metrovou skálu obohatili o 6 metrové lešení. Výsledná výška skoků byla 16m, 12m a vedle ještě houpačka, počítám tak 7. Do toho spousty ruzných menších možností. Účast potvrdil nejlepčí skokan součastnosti Orlando Dugue.

Neváhal jsem tedy, v sobotu ráno nabírám Lindu a hurá směr voda. Na míste menčí fronta aut, Krotitel je na místě už od pátku, navádí nás frontu objet. Zastavuje nás klučina, tak vysvětluju že Linda je profi skokanka, že spěcháme na trénink, týpek nás vysílá nahoru:) Zde už čeká Krotič a fasujem VIP lístky, děkuji ještě jednou. Máme zarezervovanej luxusní flek hned u lomu, paráda.

První zjištění, drtivá převaha polonahej lízátek (zdravim Rosse). Začíná se mi tu líbit. Je tu postaveno několik podii, nákej ten velkej terénák, kamionek od Oakley, pár stánku se vším možným hromada bárů a občerstvovacích stanic.

 

Skočka vyzerá libově. Konstrukce sicel lehce chatrná ale výhled ze shora parádní. Jdem tedy na průzkum. Potkávám hromadu známejch. Je tu Turkey, Dudák, Maňas, pár lidí ze školy, od nás z dědiny a okolí a další. První vyzívám houpačku. První pokus pohodička, pěkně odprostředka a hurá do vody. Trochu studená. Druhý pokus, zkusim beko. Zjištuju že nemám pro mě potřebný švih a hurá na šipko placáka. Rázem je mi teplo. Ostatní pěkně double, aj pokus o tripl beko či forno. Malý prckové se toho nebojej. Chytám hrazdu a do toho mě prosí malej klučina, estli ho nevyzvednu, že na ní nedosáhne. Hned po něm další dva. Nechápu, nebylo to málo. A do toho si tak ze čtyrky skáček ultraprcek v křidýlkách. Všichni skáčou odevšad, mezi plave pes, pohoda klídek.

Následuje závod houpačka. Turkey dává pěkně, beka, má to v paži. Sledujeme a do toho debatujeme o veži. Kucí vedle povídaj že pohoda, že to dáme. Díky ružový pásce mužem v klídku za mlíko, pozorujem závodníky jak trénujou. Dem to vyzvat. 12 metrů, moc neotálet a vyslat to dřív než se začnu bát. Pohoda, oproti 10 stejný, užívám si to. Týpek povidá že 16 o dost horší, tím sráží mé sebevědomí a já začínám pochybovat. Nahoře krásnej výhled, ale týpci se v tý hloubce nak rychle zmenšujou. Dolu se neslejzá, prej. Ak nechávám skočit spoluskokana, aby mě dyžtak vylovil.

Letěl sem dlouho, dopad lehce hraním, tudíž mega mrda. Naštěstí studená voda dobře probírá, lezu ven, mám radost jako malej. Po této zkušenosti největší respekt každýmu kdo skočí jinak než po nohou. Následuje debata jakou rychlostí člověk dopadne z 16 do vody. Ačkoliv se snažíme, ak fyzika ani matika nám moc v hlavě neutkvěla. Stavim borce v redbull čepici, Mr. Dugue. Ochotně odpovídá. Z 26metrů to vychází asi na 90 km/h, 16 počítá tak 50 km/h. Při 50 sem už jednou na kozzách na zem padal, vodní hladina muže z této výšky být jako beton, takže dašlí pokusy s dík odmítám. Orlando se jeví jako pohodovej týpek. Kecáme, vypráví jak pořád cestuje, jen za svůj týdení pobyt v Čechách odletěl ještě na exibici do Londýna. Chválí dobrý pívo a ženský, klasika:)

Rozjíždí se závod. Sedáme na utes hned vedle věže, kde díky pásce a několika nařáchlejm chlápíkům není moc lidí. Beka, froňa, vruty, šipky na milion variací. Malej 9 letej kluk, stojka do salta. Ženský neskutečně ladný štýlo, Dugue s Michalem Navrátilem (náš nejlepčí skokan) show. Šipka do forňa, Ve dvou aj třech najednou. A do toho partička bláznů holdujícím splahdivingu. Což sou polety na co největšího placáka. Prdeláč ze 16 metrů vysoko s rozeběhem tak 20 daleko, no problem. Profíci kroutěj hlavama. Následně přicházi na odraz 12m slečna Evička. Sundavá šatičky a žabky, očividně né s uplně čistou krví se začíná promenádovat po odraze ve spodním prádle. Davy šilí když v tom se rozbíhá a nasazuje největšího prdeláče dne. Lidi se mužou zbláznit, řvou jak pominutý, svíjíme se smíchem. Holka rudá prdel i záda, chce na šestnácku. V tom jí naštěstí ochranda zabrańuje, v tom se tam podaří prohlouznout nalitímu týpkovi s ortézou. Vrávora u okraje, lidí řvou, týpek skáče.

Chudák pan potapeč co na nás dohlížel. Jeden závodník hraní převelice. Dlouho se nevynořuje, Potapeč je nervozní, konečně vidím jak se chudák jednoruč vyhrabává na hladinu, bílej jak stěna, naložil si dost. Nakládaj ho na loď ale na břeh už vylejza po svejch. Exhibice Orlanda a hurá finále. Zde highlight pro mne kapitán (šipka s rukama podel těla) z 16m do největší dálky celého závodu. Nechápu. Vítezí nakonec Michal Navrátil za styliš ninja triky.

Večer maj kucí od nás, Dejf s Alenem exhibici na biku. Maj tu dřevěnej skok, ak tahám kolo a du s nima trochu polítat. Lidi ocenili mí koníky ak sem spokojen. Ještě s náma lítaj dva borci na pitbiku. Kaňa, tablety a další. Kluci nakonec vláček, bike pitbike, všichni beko, lidi spokojený a hurá kalit. Tři podia. Jagermister diskoška, pak hlavní podium, kde hrajou týpci jazz, po skončení nastupujou český negři v hustejch mikinách s ještě hustějšíma kecama, tak ustupujeme a hurá na poslední stage. Zde systémová hudba. Týpek hraje velmi dobře, trávím zde zbytek večera.

Kolem jední odchytávám roztančenou Lindu, nakládám do auta a hurá směr Špičák, kam kolem 4 ranní, po zběsilé noční rally dorážíme.

Počasí přálo, lízátka pěkný, párty sranda a skoky zážitek. Dík organizátorum.

Maara

Za fotky velký dík Turkeymu, zde od něj komplet galerie