Milhaus a Cartmen na jihu 1

Milhaus a Cartmen vyrazili na dovolenou, a přifrčeli k nám do Tábora, s rodičema. Nu, tedy, ježdění bylo jasný. A tak jsem je vzal na TANX.

To se takhle zjeví kluci najednou u mě v krámě, koukám jak z jara, a rodiče v závěsu – Halamové vyrazili na klasický letní vejlet ! Slovo dalo slovo, a plán na večer byl jasný. Vezmu je na oldscholl TANX.

V půl šestý nastopený před obchodem, já skáču do chráničů, a jedem na lokaci. Po 1OO metrech stoupání se vrháme přes Sady dolů k Tismenickýmu potoku, což je na rozehřátí fakt pěknej FR přes městský zídky, výztuhy svahů, a pár schodů. Jsme dole v údolíčku, kluci si pochvalují městskej DH a stoupáme do kopce k TANXu.

Nahoře jsme za 1O minut, i Cartmen statečně šlape, má normálně nabušíno, sem čekal míň hochu ! Takže jsme nahoře na TANX, krásnej rozhled na kraj, ukazuju jim kde jsme měli kdysi Cihlenu, a že kdyby zbyl čas, můžeme se tam juknout – i když už tam není skoro nic. Lehkým rozjezdem mizíme k začátkům dnes již historických a legendárních tratí.

Tož jsme tu, ukazuju klukům 3 varianty začátku – kdo tu nebyl, tak tu máme 3 možnosti, jak se vyblbnout – 3 tratičky, různě se prolínající, každá obsahující pár skočíků, a nějakou tu zákeřnost. Dřevěný věci tu nenajdeš, neboť to tu vždy vydrží asi 2 dny – pak to někdo rozseká, cíleně. Takže vše jen na přírodno, max s pár hliněnejma (přirozený profil povzbuzujícíma) nástavbama či výztuhama.

Začáníme tratí 3, se sestupákem do rokle. Nebyl jsem tu 2 měsíce, ale to už je jedno, zajel bych to tu i asi o půlnoci, myslím. Milhaus se chvíli učí vybrat zatáčku pod sestupákem, a když to naladí, dává jí celou s přehledem. Kartmen fotí, a my lítáme. Je to tam, nutno se posunout vedle, dál.

 

Druhá trať začíná dirtem (nebo lesním dablem spíš) a navazuje klopenkama s jedním skokem před cestou, a dalšíma klopenkama, společným koncem ústícím do tratě 2,3,1. Milhaus opět chvíli váhá, než nasadí – nicméně když mu ukazuju rychlost (menší) čistí to, a opět následuje nalítání a kotel srandy. Klopenky dostávají pochvalný komentář, jsem rád.

 

A nezbejvá než si vychutnat trefovací přescesťák, kterej tu máme už od nepaměti. Dopad se nám za ty roky slehl v krásnou bikrosovou trefovací placku, takže teď je to fakt parádní čelendž to trefit – ani se nedivím, že se do toho Mílovi nechce, hehe. Nakonec ho do toho s Cartmenem doslova dořváváme, aby to pak počistil krásným BMX heiníkem, radost poledět. 

 

Já se nahoře 2 x válím, točím vysoký frontflipy přes řídítka, ale to by vás asi nezajímalo, snad jen že to byla kalsická neznalost terénu, což je u mě, jakožto místního, na pováženou. Nicméně komedie zaručena – co bych neudělal pro pobavení návštěvy…

Prasečím Freeridem mizíme z vršku tratě na doměnu v podobě tekutého zlata, pěkně z kopce a lesem, až k hospodě – kluky zvu, jihočeská pohostinnost dostává volnej průchod a my v klidu popíjíme a povídáme. Nakoenc již jen 3km streetkem a kratkou tlačenkou přijíždíme zpět k obchodu, místu odkud jsme před dvěma hodinama vyrazili.

Rozlučka, klucí mizí za rodinou, a na další den plánuju, že je vezmu do Bechyně. Jo, to udělám. Ale o tom až někdy jindy. 

Díky kucí za návštěvu ! 

A Cartmenovi za fotos…