MRSN 4 Down

Bylo nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami leží sjezdovka Portášky. A na ní pořádá několikátým rokem jeden hodný muž s kamarády poetické rozloučení s létem a celou cyklo sezonou.

I u mne se tato akce stala tradiční a tak neváhám s učastí ani letos. V pátek odpoledne, jen co dokácím poslední strom a zaseju poslední semeno, zapřáhnu svých 140 Šemíků a vyrážím směr krakonošovo. Zde již hromada známých tváří – Prochajda, Bobo, KouleCZ, Ory, Charvát, Krab, Zvolouš, Tůra, Tomass, Brozák, Verča, Líla, Cerw, Emílek a spousty spousty dalších. Před večerním bálem proběhne malá svačinka v místním restauračním zařízení. Probírá se všechno možné (čti Radek a Markéta) a čas pomalu plyne.

Uderem osmé hodiny se přesouváme do stanu a vytoužený bál. Kapelníkovi se rozutekla kapela, takže živá hudební produkce se přesouvá na pozdější hodinu. Mezitím probíhá uvolněná zábava, lidé korzují od stolku ke stolku, popíjejí čaj a podobně. Lehce před 10 hodinou nás kapelník prvního uskupení zve na parket a zábava začíná. Lidé tančí, smějí se a popíjejí spousty čaje. Celý večer se nese v poklidném duchu, hodného chování gentlemanů a proto se nemá cenu rozepisovat.

 

Máme zde sobotní ráno. Již v 8 ráno je na parkovišti velice rušno. Ani já nezahálím, jelikož jsem přišel o páteční celodenní poježdění. Raději přezouvám na spiky, i když zatím neprší. Registrace, fasování dárků (mezi nimi první díl MRSN never dies, za což toto velmi nedostatkové zboží sklidilo velký uspěch) a hurá na svah. Trat´ je více méně stejná jako loni. Proběhlo pár menší faceliftů. První oblíbená překážka – spina, zůstala. Narostl jí sice dopad, ale ten většina stejně přestřelovala. Po spině ještě dřevěný odraz na placku a hned zatáčka. Několik dalších dřevěných odrazů jsem potkal po cestě na různých místech. Přescesťák podobný jako loni. Někdo tvrdí že je větší, což nemohu říct, jelikož jsem ho loni neskákal. Po něm ještě jeden kinder přescesťáček a zbytek tratě stejnej.

 

Počasí si snámi pohrává, zatažená obloha občas zlehka pokropí povrch, aby se neprášilo ale jinak se jezdí parádně. Bohužel proběhně několik pádů. Pár jich odváží horská služba. Nejnepochopitelnější drškou dne je bezesporu výkon Tomáše Slavíka. V esíčku nad velkým přescest´ákem nevybírá jednu zatáčku a motá mlíko za kotník. Jen zahaleká několik neslušných výrazů, rozhodně nehodných pravého gentlemana, a jede dál. Mlíko drží pevně, trhá se první kolík ze země a Datel jede dál. Trhá se další kolík a další a Tomáš se už odráží z dřevěné lávky nad silnicí. Letí ale poslední kolík drží, mlíko se napíná a pak se jako guma stáhne zpět. To vše zhruba v polovině letu. Následuje hrubá držka po který Slávovi rozhodně není do smíchu. Ostatní to ale velice pobavilo a jen kroutí hlavami.

Následuje kvalifikace. Napřed holky, kterých se tu sešlo hodně, pak jelita a hrobíci. Na několik posledních hobíků vychází krátká ale vydatná přehánka, ale jinak proběhlo vše v pořádku.

 

Následuje odpolední volno, které každý tráví po svém. Někdo hraje šachy, někdo porobírá problematiku pokusů na zvířatech, jiní už popíjejí čaj. Kolem 20 hodiny se všichni pomalu schází k večerní bohoslužbě v bílém svatostánku. Kapela tentokrát jedna. Multikulturní záležitost. Anglicky hovořící zpěvák zvučí s anglicky nerozumícím zvukařem. Obecenstvo je mezitím všudy přítomně soleno reklamou na čaj s jelenem. Ať už z videa, plakátů, celodenního vykřikování od speakera či hromadou slečen – jakožto pochodující bilboardy. Kolem půl 10 kapelník roztáčí hvězdná kola a večerní zábava začíná. Nesmí chybět přípitek čajem s jelenem. Toto, spolu s výkřiky že bez jelena by to tak dobře zahrát nešlo, se ještě několikrát v průběhu večera opakuje. Opět se tančí, zlehka konverzuje a o půlnoci všichni spořádaně do postelý.

 

Neděle ráno. Mlha, že by se motorovkou dala krájet. Do toho zlehka prší, v půl 11 ještě nikdo netrénuje. Spíše se popíjí čaj a podobné.

Nakonec závislost na ježdění přebíjí pohodlnost a tak i přes lehké mrholení jdeme jezdit. Bahínka přibylo, v zatáčkách už ani spiky nepomáhají. Co jsme včera natrénovali, je nám ted uplně k ničemu. Většina je ráda že vubec přežije – hlavně kořenová pasáž je opravdu výživná.

radek broz splnil slib a jel v trenkách – to se cení, bro !!!

A máme tu závod. Starták vypověděl službu, což ale nahradí lezecké lano, pár karabin a jeden silný chlapík. Postupně se začíná rozjíždět vyřazovací boj. K vidění je spousty komických kreací. Hlavně na první rovince, kde to každej rozjede ale do zatáčky se už nevejde. Já osobně ve své jízdě padám dvakrát a stejně nakonec rozjíždku vyhrávám. Postupně se odděluje zrno od plév. V elitě jasně vede Vágner, to jeho levitující štýlo nechápe skoro nikdo. Bártič letí taky hroznou. Holky jezděj jak o život, nebojej se toho. Kdo je ale nejvíc – týpci na HT. Vrbič, Henďa a několik Joeů. Neskutečně nakládaj celobrkařům. Závod veselé ubíhá, do toho vesele prší ale zábava na vysokem stupni.

Celkové pořadí nakonec takto: Holky – 1. Radka Sližiková, 2. Terka Votavová, 3. Jana Trojanová a 4. Domča Šromová. Hrobíci – 1. Štěpán Novotný, 2 – Jirka Stavinoha, 3 – Zdeněk Hendrich a 4 – Martin Mužík. Elite – 1. létající Adam Vágner, 2. Joey Vergel, 3. – Erik Kimml a 4. Bártič.

Jako každý rok se tato akce, navzdory počasí, opět vyvedla.

Díky MRSN a celé crew za príma víkend!

Všem zrakveným brzké uzdravení!

A za rok opět nashledanou nad šálkem čaje:)

Napsal Máára z Kláánovic, a nafotil DR.Zack – díkys bros !