Říjen – Jandy

Já jsem z toho teda vyděšenej, ale zima se blíží mílovými kroky. Jandy je happy, a začal malinkou přípravou. Dílna, svařování, ježdění, blbinky…více od něj inside…

V první řadě dílna. Mám ještě nějaké trubky na raily, tak proč jeden nesvařit?  Řezali jsme, brousili jsme, ba i svařovali a vyrostl nám krásný šestimetrový reilík. Je to jednotrubka a má krásnou koulebolavou výšku 1m. Doufám, že bude dost sněhu a pěkně se zahrabe. Nejdřív se musí pořešit areál, kam ho umístíme. Nějaké typy jsou, nechte se překvapit.

Jelikož nás to čekání, svařovaní a hovno dělání nebavilo, tak jsme naplánovali první trip za sněhem a zahájení sezony malinko důstojněji než na blátě v Hlasivu. Nejdříve jsme měli v deníčku na datum 28.-30.10.  zaškrtnutý Kaunertal. Lokalitu jsme den před odjezdem změnili, protože na kaunoši nestály skoky. Když utratit éčka, tak za kompletní park. Jak jsem se poté ve středu odpoledne dozvěděl, tak na kaunoši vyrostly během dne dva skoky.  My jsme zvolili areál Stubai. Park hlásil luxus, počasí jakbysmet a leží o dobrých 100km blíž a nemusí se jezdit každý den takový serpentýny nahoru.

Výjimečně vyrážíme podle plánu a ve 3 ráno jí valíme směr Rakousko, areál Stubai ve složení já (jandy), Šárka, Honza a Pavel. Přijíždíme chvilku po 8hodině. Snídáme, převlíkáme se a jdeme pro permice a rychle na kopec. Je krásně, malinko fouká, ale to nevadí. Do parku cesta dlouhá, je úplně nahoře. Park je opravdu luxusní se třema velkejma skokama, třema malejma a hromadou railů a dalších blbostí. Pomalu se do toho dostáváme, naskákáváme malý skoky, pak velký, raily jsou bez debat, alespoň mě tam padá snad všechno, co chci.

Dáváme nějakou opalovačku, zewlovačku a koukáme, jak všichni dávaj. Jsme spokojený a mrtvý. Balíme to asi ve 3hodiny a pomalu se odebíráme k autu. Jedeme hledat ubytování, máme podmínku, že přes 15e nejdem. Nakonec se nám podaří sehnat za 15,50e na osobu a noc krásnej apartmán. Něco popíjíme a jdeme spát.

Druhej den v podobnym luxusu. Já, honza a Šárka opět park. Pavel, odkojenej to závodník, si půjčuje sněžnice a hledá trochu prašanu. To je podle mě nereálný, všechno je strašně zmrzlý, ale kdo hledá najde. Usuzuje, že sněžnice na putování za prašanem nebudou to pravé. Já si to pučuju jen tak v parku a přijdou mi v lyžákách úplně na prd. Bude to chtít pásy a šlapací vázko nebo trekker. Já volím trekker jestli budu mít nějaké peníze.

Večer opět pohoda. Poslední den předáváme apartmán a jedem na kopec. Opět park, jen na konci dne zkouším nějaký ten freeride. Je to ale zmrzlý a hlavně málo sněhu a hodně kamenů. Loučíme se s luxusnim parkem a ještě lepším počasím. Dole u auta probíhá převlíkačka a nějakej ten modeling. Uroníme každej slzu a odjezd směr Čechy. U nás prvního koho vidíme jsou muži zákona, jak se flákaj na benzince a za dalších 100metrů hodně divně vyfrézovaná silnici. Po překonání motokrosové vložky je už cesta rychlá. V budějkách nějaký rádoby závodník chce dát na semaforech streetovej závod. Bodáme na něj a v klidu se rozjíždíme, on čeká a provokuje. Já jsem při každym přišlápnutí plynu najednou o 10m dál. Prostě směšný a my to stejně stáčíme na Tábor.

To je vše, teď by to chtělo poladit tiskárnu na peníze a příště vyrazit opět do luxusního parku.