První prašan

Jandy a spol vyrazili na hory. Sníh, a dokonce první prašan…a dostali sebou i moje Go Pro vídeo…takže zatím report a materiál vevnitř, video bude následovat…

Nejdříve vás obeznámím s Dachsteinem, před prvním prašanovým výletem na Obertauern. Je někdy konec listopadu a už sem zase dlouho nepojezdil a Dachstein láká svoji blízkostí. Sháním lidi do auta, na ubytko opět zapomínám. Nakonec dávám dohromady 5 lidí. 2 lyžníci – Já a Denis, 2 snowboardís – Šárka a její brácha a jako poslední člen je běžkař Alex, teda telemarkysta abych neurazil. Odjezd je naplánován na sobotní brzkou hodinu ranní. Cesta uběhne rychle a už se hrabem vzhůru nejdřív deštěm, pak sněžením až na parkoviště.

Je napadáno tak 10cm, možná ani ne. Každopádně je to letos první sněžení, tak probíhá koulovačka a hned po ní převlíkačka. Kupujeme permice a zdarma řádnou tlačenici na lanovku. Nahoře je park pokryt čerstvou sněhovou peřinou a já začínám pociťovat, že jsem výlet podcenil a nenamazal.

Ani jeden z našich dvou dní se nedokážu rozjet na skoky. V průběhu dne mi to přestává vadit, jelikož jsem zakoupil nové lyžáky a ty tlačí velkým stylem. Musím doufat, že se vytáhnou, jak se všude píše. Nechtěl jsem, aby mi byly velký, až se vyšlápnou a nevím, zda jsem to nepřepísk. Jeden jibovací den končí a my jedeme hledat ubytko. Nacházíme obrovský apartmán, kde jako bonus dostáváme ruskou vodku. Ráno malinko zaspáváme a na kopec přijíždíme dýl. Počasí se poněkud zhoršilo a strašně fouká. Plno lidí to vzdává a areál se uvolňuje. My se ale nevzdáváme a držíme.

Jibujeme a pak s Alexem nacházíme menší hranku, kde zkoušíme nějaký ty kotrmelce. Den se pomalu blíží ke konci a my dachstein poklidným tempem opouštíme. Po cestě potkáváme čerty a kdyby nám to jedna paní neřekla, tak bych se asi i bál. Netušil jsem, že chodí o tejden dřív.

Druhý výlet nás zanesl na Obertauern, kde se konala každoroční oficiální otevření areálu. A z toho pro mě plyne, že bude lyžovačka za 20 éček rakouských. Již několikátý rok padá volba dopravy na autobusový zájezd, který pořádá táborská průmka, které jsem absolventem. Nevím, ale už si asi začínám zvykat na dopravu autem. V autobuse se nemůžu pořádně poskládat na sedadlo a zaujmout řádnou polohu vhodnou pro spánek. Když zaberu, stavíme na benzince, hrůza. A tak mi nezbývá nic jiného než většinu cesty propařit na PSPéčku a prokousávat se turnajem v Tekkenovi.

Vyjímečně přijíždíme včas a tak se soukám do malejch lyžáku, který jsou snad menší než před 14dnima. A z vaku vytahuju konečně prašanový lyže K2 hellbent. Lidi okolo koukají a podle mě váhají, zda to nejsou dva snowboardy. Sníh poletuje a vypadá to, že se najde i nějaký ten prašan k napsání první lajny. Jedem vzhůru lanovkou a zkoumáme terén, je napadáno i na sjezdovce. Volba padá na ní. Lyže mají tzv. reverse camber, takže patky ani špičky se nedotýkaj sněhu. Netuším, jak se budou chovat a proto mě první jízdu trestaj a já jdu 4x k zemi nažrat se sněhu. No tak takhle by to nešlo a přesouváme se dál, lyže potřebujou prašan.

Na sjezdovku prostě nepatří. Místy je to dost vyfoukaný a nikdy nevíš, co tam bude za sníh. Nicméně nějakej ten prašan se najít dá. S lyžema se začínám sžívat, a jakmile mají alespoň 20cm prachu je to bomba. Jedou jak tank, něco skočit není problém, prostě luxus. Úplně zapomínám na park a ani se tam nestíháme jet podívat. Prý tam byli asi 3 železa, takže nic za co by stálo za to tam jezdit. Snažíme se něco potočit na půjčenou GoPro ve fullHD. Po návratu domů to sice nahrávám do počítače. Na záběry se můžu podívat, ale program na střihání s nima moc nehejbá. Ale něco se podařilo.

Tak a to je asi tak vše co můj mozek pro dnešek dokáže vyplodit.

Jandy