Azure coast 2009/10 – Finále Ligure

Tááák jsme vyrazili za mořem a teplem, na azurový pobřeží, jako už tolikrát předtím. Jak trefně poznamenal PH, moderní není jezdit do MC, ale zůstat doma. On zůstal. My jsme jeli.

Jak už to tak bývá, vyrazil jsem já. Se mnou se do kupy dala ještě partička lidí, co tu nikdy nebyli – Máára z Kláánovic (Fiat), Linda a Krotitel (Iveco), Ross (Ochcavia kombajn) a já se slečnou Evou v T5. Slečna Eva je slečna, co si mě našla na Spolujízda.cz, že jede do MC, a tak jsme se domluvili – 1kč na km, společnost v autě, co víc si přát.. Great.

Cesta – 26 ráno odjezd, v 11h jsme za Plzní a srážíme se tu s Krotitelem a Lindou a Rossem a Máárou, a pak už jí držíme přes Švýcarsko do Itálie. Německo (jen co slečna Eva usne, abych jí neděsil) jedem tak 160 – 170kmh, a jinak celkem v poklidu, a klasicky nekonečnejch posledních 1OO km v Itáli – a v 22 :30 už jsme na místě. Slečna Eva přestupuje na další auto, a my jedem zakempit.
Bydlíme tam, co dycky – za Noli, na břehu moře, je teplo a skoro to není ani na topení. Jdem spát – cesta utahala…

Ráno je tááák nádherně, tak že i v triku je vedro, a koukáme že dorazily další dodávky – Maverick s Prochajdou, Matějem CH a Orym – 4 lidi, 2 věliký káry, už jsou jak my. Ještě dorazila dvojička kluků z Moravy, ladíme kdo s kým bude jezdit a tak (my jedem s Lindou, která dala do placu veláký Iveco – moc děkujeme ! ) Máťa a Ory to tu moc nemusej, a tak že se budou přesunovat večer dál.

Trail je tu takovej nic moc, hodně kamenitej volnej podklad, kterej tě moc nepustí, abys jí valil – ale i tak si ho dáváme 3x, než se rozhodujeme, že ještě zkusíme ten z Base Nata, jak nám radil Ovar. Skládáme se do dvou dodávek, a po 45 minutách děsnýho stoupání jsme konečně nahoře na Base. Vetrný elektrárny opravdu nešly přehlídnout, leč ta cesta sem není málo.

 

Bohužel co se ukazuje jako problém, je fakt, že jsme už cestou nahoru dojeli nějaký dvě dodávky místních bikerů z Finale Bikeshopu, a ti Gájdové jsou nahoře dost nekompromisní. Dáváme s nima řeč, a že prej tady jezdit nemůžeme, že je to „jejich“ a že můžeme s nima, jedině s nima.

Že prej za 35 euro na den, na osobu…a přitom kouká, že čumíme do bikovýho průvodce, kterej jsem si osobně v jejich bikeshopu za 25E koupil před rokem. Mu povídám, že je to trochu drahý, ne, jenže chlápek se trošku potáčí, a že ne, že ne drahý, že na tom makaj every day, a že "…what you say, are you fucking kidding me, méén? Its not expensive, when you came from Czech republic by Sprinter 4×4, méén…a co že je to 35 euro, méén. (Maverick si nalepil na sprintera dozadu 4×4 cedulku :) Nicméně chlápek je na tečku.

Nikdo mu tečku nedává, ale řikám mu, že tu budeme jen jeden den, a pak že jedem pryč, tomu nevěří, ale  pak když vidí že z nás byznys nebude, tak trochu měkne, ale stejně je hustej, stejně tak jako ta jeho bitch. Pak mizej pryč i s bitch, a my jedem děsnejma prasečíma stezkama dolů :) Klády, sníh, borel a celou cestu na sebe hážeme hlášky jako :  "Deset lidí na to tady dělá každej den, méén.."a tak podobně.

Naštěstí se to asi po 5OOm zlepšuje, a napojujeme se na fakt moc pěknej trail – samá zatáčka a klopenka, fakt pěkný. Já jdu hned nahoře na držku, trochu mi to na výjezdu podjíždí a už beru strom. No to jsem si taky mohl odpoustit, řikám si.
Dáváme jednu jízdu, a pak někdo ještě další, a my jedem s Lindou tankovat a kempovat. Najít benzínku, kterou bys podojil na kartu bez čipu je nemožné a jediný co se tam dá naládovat za peníze, je 2OEurovka. No komedie.

Večer se dělíme a CHarvátos parta mizí do San Rema, my pokalíme v dodžích a celkem jetý jdeme spát. Byl to výživnej den.

Finále den druhej jsme naplánovali trochu jinak – dopoledne biking, odpoledne lezení, nebo kite. Dopoledne (opět nádherně slunečno) díky Rossovi naštěstí objevujeme další moc pěknej trail, s mnohem příjemnějším profilem povrchu, a víc příjemnejma votáčkama než je tu ten rozmrdanej. Je taky o mnoho delší a stejně jako tamten, končí přímo ve městě. Je tam jen jeden krátkej přesun po áčku, a pak jí zasejc držíš.

 

Dáváme to 3x a dělíme partu na dvě části – jedna jede lézt (krotitel, Linda) a my jdeme na kite a k moři. Na kolo už nechceme, jsme unavený, nástup do bikingu tu byl fakt rychlej.

Následujou hrátky s vlnama, bouldering nad mořem a blbnutí nás na zbytek dne celkem zaměstná. Krotitel s Lindou lezou dvě cesty a jsou dead a happy. S Rossíkem se jdeme ještě podívat nahoru na hrad, kde si dělá dost fotek na fejsíček a tím se s Finale loučíme. Je třeba se podívat zase dál, a tratě v San Romolu jsou superiozní. Lets Go.

 

Jídlo, a přesun do San Rema, ale o tom bude až další část, třeba zítra. Do tý doby, čuss…Kempeři.

Fotos : já na GoPro, ale hlavně – PROCHAJDA. Díkys !  Link na celou galerii je tady, kluci a holky.