720 roadtrip 2010 – část 7 – WAGRAIN, Lipno, and the end.

Takže roadtrip jel dál. Po deštivém konci Saalbachu jsme přejeli asi 5O km do Wagrainu. Tady jsem už byl, a věděl jsem, že je to tu fajne. to co nás ale čekalo, byla třešnička na dortu celýho tripu…a o tom a o jeho konci, je vevnitř článek !

Takže odjezd ze Saalbachu, a hlásím se vám opět já, Čárysa stará padesátiletá. Namířeno a naťukáno v navigaci je : Wagrain. Po příjezdu sem se ubytováváme za restaurací, jako když jsme tu byli s Manasem TL a jdem se seznámit s osazenstvem místního bikeshopu.

A koho to za chvíli nevidíme ?! Doráží Cihla, kterej tu na léto dělá správce bikeparku. Fakt ho rád vidím, kluka jednoho divokýho.  Mámetu večer grilovačku, takovou multi-kulti výměnu. My češi, jeden mexikánec, maďarka, Rakušanka, Angláni, atd – fakt super. Žereme maso a lejeme Radlery, asi sme všichni teplý, tvrdil Tomaass, protože jediný co je vostrý je pít klasický pivo. Zábava družná až do pozdních hodin. Mr. Cihla nám domlouvá na další den nějaký slevy na permanentky, protože my mu uděláme propagaci – a to my uděláme. Jde se na to vyspat.

Ráno je nebe jak vymalovaný. I přesto že v noci sprchlo, bude povrch suchej – tím sem si jistej – za prvé to tu rychle vysychá díky drcený prosívce, za druhý tu kluci udělali kus práce s odvodněním – kopec je teď takřka bez louží. Vyjíždíme nahoru, a fakt že jo. Parádní je to ! 

 

Dolů beru kluky (byl jsem tu jako jedinej už dřív) na nejklasičtější lajnu. ANdy je z ní nadšenej, jako že jedinej byl ve whistleru, a povídá, že se jim A line styl fakt povedl. Jeden skok za druhým, mnoho fakt velkejch a pěknejch klopenek a obrovský vollride, a pár dřevěnejch vyskakováků. Ty voe, tohle je prostě pecka !

Další jízdu musíme jet to samý, páč jsme se nenabažili. Je to ZLO ! Levá, pravá, leva pravá skok a levá, skok a pravá, prostě tu zešílíš radostí. dobře, není to extra z kopce a ortodoxní DH jezdci tu budou znuděný, ale zábava – a o tu jde především je na stupnici vysoko.

 

Jedeme pak další možnosti, co tu traily nabízejí. Jeden, čerstvě dodělaný, je užší a přírodnější, s novejma pletivem potaženejma lávkama. Zastavujeme u kluků a dáváme fotoshooting. Je tu fakt prdel, německý newspeak a český "ty kokot" a podobný fráze jen pršej. Andy fotí, já fotím, točíme na GoPro a ladíme tablety..

 Wagrain je prostě moc fajn. Ještě chvíli probíráme s klukama další vývoj tohodle bikeparku, a protože lanovka vede až na vrchol (ted zastavuje v půlce, a na vršek je to 1000m převýšení) je tu v plánu navézt bikepark až zcela odshora. To bude teprve pecka, nechápeme nic. Teď tu má trail 2km klopenek a odshora to bude dalších 5900 metrů – to znamená neuvěřitelnej trail. Sem se musím vrátit, protože tohle…tohle…tohle bude prostě ráj. Dyť řikám že ráj.

No jedem dolů, dofocujeme a dotáčíme poslední záběry a doole se rozhodujemeco dál. Je jasný, že Schladming nás po tomhle zážitku s jednou DH tratí bavit nebude (ještě se jezdí jen od půlky, vršek je zavřenej) a tak tu zůstaneme na noc. A zítra se přesuneme rovnou na Lipno. Máára slibuje, že sestřihá video do 2 hodin, a fakt se mu to daří. My mu zatím ogrilováváme klobásky, hermelín, krmíme ho a s vinikajícím chlapíkem z Pizzerie dáváme večerní chilloutek pěkne na cikány.

Bylo tu nádherně, fakt jo. Wagrain doporučujeme ! 

Děkujeme Cihlovi a celé crew kolem. A vy, kdyby jste se sem chtěli podívat – zčekujte stránky

A video ? Video od Mááry ! 

Tak a druhej den, přejeli jsem na Lipínko. Bylo stále krásně, a na Lipno to byl jen kousek. Nikam jsme už nechvátali, protože trip byl dlouhej a výživnej – naložili jsme se tedy k vodě, koukali na holky, popíjeli levnou kolu a jedli pečivo – všechno to, co nám tak chybělo na dlouhým tripu. Večer přišel co nevidět, a my jsme obsadili oknama Houbu, což je stánek přímo na parkovišti. dorazil vymrdanej ross, byl o 3 kg mlíčí lehčí, a zábava na večer mohla začít. 

Drinky, povídačky s holkama, odchod do Exilu, tanec, drinky, spánek. My starci dřív, oni maldí dýl. 

 

A ve čtvrtek. Jelikož jsme včera v noci vytvořili družbu s pár děvčaty, tak ta nejvolnější z nich (ve smyslu pracovní náplně na čtvrtek se rozhodla strávit s náma celý den. Koupili jsme teda permice, Pavla si půjčila spešla a šli jsme na lano. Pod lanem makal akorát Schwara, shledání jak po letech…

..tím ale musíme zamáčknout slzu, neboť jsme se dozvěděli, že krásnej track pod lanem bude muset skončit – teda jeho lesní úseky. Takže in memoriam vydáváme video z tracku, jako památku.

 

Oddělali jsme si zábrany, a 4x si to slítli. Nádhera. Však ono to bude nádherný i pak, až to kluci doladěj. Brzy tam zajedem a přineseme další info. Lipno pojede.

Pak nás dostihla přeprška, při níž bouchlo do lanovky tak suprově, že jí zastavili. Přesunuli jsme se teda k vodě, rozdělali cikánský ležení a cirkus mohl začít. Atrakce jako slacklines, točítka, málo lidí a my byli happy. Nádhernej den na Lipně skončil srdceryvným loučením s novejma lidičkama :) však my se ale vrátíme ! Muhahahááá.

 

A protože jsme byli objednaný k Vlčákovi na grilovačku, odjeli jsme v podvečer tam. A následující den, přes Bechyni, na Monínec – o čemž jste se mohli dočíst vlastně už dřív, tady.

Takže 720roadtrip 2010 skončil. 21 dní ježdění po 12 ti bikeparcích, Projeli jsme 5 zemí a najeli 225O km. To vše za cenu lidovou, jež ani náhodou nevyváží zážitky které jsme získali. Já asi nemám slov. Děkuju všem co jeli, co byli v pohodě a dokázali občas kousnout nevyhnutelné tření, jež muselo vzniknout – jsme jen lidi. A my to dali ! 

Nikdo se nezranil, nikdo nic nezničil, a to jsme to drželi pod krkem. 

Díky. 

A jen se nabízí otázka – co příští rok ? 

Skandinávie.