Kauerntal opening

Zima se pomalu blíží a ke mě přilítla nabídka jet na Kaunertal, kde již po dvacátépáté probíhal opening. Letos to vyšlo na datum 15.-17.10.

 Mám malinko problém sehnat někoho, kdo by se mnou jel. Nakonec se přidává plzeňský rider Adam "Růža" Arnošt. A jelikož jsme dva, tak padá volba na kemping v autě. Ono vlastně nic jiného na výběr nebylo. Odjezd jsme naplánovali na čtvrtek odpoledne, ale jako vždy bylo zpoždění. Tentokrát to nebylo tak naší vinou jako tím, že na odpoledním cvičení mi učitel opravdu, ale opravdu nechtěl prozradit jak, že to mám zapojit. :) 

Ze školy jedu přestavět Passata na karavan. Vyhazuju sedačky, opěrky, roletku a ještě nějaký zbytečnosti. Natahuji matraci a zkouším si lehnout, ještě jsem na té matraci nespal a tváří se to luxusně. Nakládám věci a nabírám směr Nýřany u Plzně, kde nabírám Růžu. Nic už nebrání k najetí na dálnici a vydání se směr Mnichov, plno měst a Kaunertal. Cesta ubíhá bez problémů a bez zastávek. Už od Garmishe se ale za námi drží černé auto. Jede pořád a když chceme zastavit flekuje to před náma, tak radši rychle dáváme za jedna a mizíme. Třeba jen chtěli poradit, ale to už se nedozvíme.

Okolo jedné ráno dorážíme do vesnice pod kaunošem, do Feichtenu. Hledáme místo na zakempení, nacházíme party stan a kempíme u něj. Dneska je noc ještě v klidu, ale to se určitě změní. Zalejzáme do spacáku a usínáme během chvíle, matrace nemá chybu. Ráno se probouzíme do mlhavého rána, snídám při pohledu do místního hotelu, kde si hosti užívají švédské stoly. Polykám poslední lžíci vařicí polívky a už jsem skoro rozmrzlej.

Jedeme do riders office, kde mám spicha s Camelem ohledně permice. Plnej knedlík a už si to kroutíme serpentýnama vzhůru za sněhem. Z mlhy pomalu vykuje sluníčko a u přehrady je úplně jasno. To zvyšuje naší chuť k prvnímu pojezdu. Vyjíždíme k hornímu parkovišti, převlíkačka a dojít posledních pár vejškovejch metrů ke stanicím lanovky. Zde se nacházejí promo stánky snb a ski firem. Je možno cokoliv si pučit a otestovat, nebo jen prohlídnout a nabrat katalogy a stickerky, bez kterejch jak všichni víme nic pořádně nejezdí a musejí se lepit na všechno. My volíme druhou možnost. Mám toho na sobě novýho až moc a musím testovat svoji výbavu, zda bude lepší než ta rozpadlá.

Určitě vítám brzdičky na svém vázání, ty se tváří, že by mohly i něco vydržet a já už nebudu muset honit ujíždějící lyže po celém areálu.

Park je řádně připraven, nic jiného bych ani na opening nečekal. Je připravena jibovací, hravá zóna a pak lajna 2 platforem s mega skoky. Na nic nečekáme a jdeme jezdit, první letošní obloučky jsou nejisté. Jezdíme, jibujeme a poskakujeme celej den, něco i fotíme na krabičku od mejdla.

Z ledovce nechvátáme a po ježdění zevlíme na parkovišti dokud nás nedostihne stín okolních kopců. Začíná být zima a parkoviště je skoro prázdné. To nám dává impuls sjet dolů a hledat místo k zakempení. Připojuje se k nám ještě jedna parta z Čech. Rozděláváme oheň z hromady palet. Ohňů je tu víc a přijíždí myslím i traktor aby hromadu odvezl. Sousední kempeři staví z dodávek barikádu a tak má traktor smůlu. Z transportera vytahují elektrocentrálu a obrovský repra, noc bude asi hlasitá. K tomu se přidává začínající party v party stanu. Jelikož máme oheň a nejsme tak v punku jako sousedi, tak k nám přichází několik lidí na konverzaci. Dáváme pizzerii po česku.

A jak mizí alkohol, tak na řadu přichází otázka jak se dostat na party. Nikdo neví jak, ale najednou jsme všichni uvnitř. Hlavně, že nikdo neplatil, jak jinak u nízkorozpočtovýho výletu. Kolem druhé ráno to balíme a jdeme spát… 

Ráno se probouzíme, někteří v autech, někteří venku u ohně a některé budí policii. Ta přijela řešit ohně a pálení dřeva. Jelikož je náš oheň nejdál, tak ho polejváme a takticky jdeme na ranní procházku. Čekáme až se malinko uvolní prostor a můžeme vyjet. Na ledovec přijíždíme asi na desátou, to moc nevadí, protože se vyplnila předpověď a počasí nám už moc nepřeje. Stále je ale viditelnost dostatečná, tak jezdíme.

Další nemilé překvapení je zavření větší části parku, kvůli probíhajícím pro kontestům. Nicméně pořád se dá něco ohoblovat. Ke konci dne začíná posněhávát, my se ohříváme a sušíme věci v místní restauraci.Po sjezdu do údolí navštěvujeme zdejší nejnudnější bazén a každej nechává olejovou skvrnu na hladině. Po řádném umytí stejně všichni lezeme do věcí v kterých jsme jezdili, mělo to cenu? Oheň tentokrát neprobíhá, prší a stejně všechno dřevo odvezli. Stojíme venku na dešti a popíjíme, někteří více, já méně. Chci být ráno fit a nahecovat to ráno na kopec. Předpověď hlásí snad 40cm novýho a chuť po prašanové zatáčky je veliká. Tentokrát každej férově platí vstup, já jdu spát. Vedle klukům hraje soundsystem celou noc, vlastně i když odjíždíme odpoledne z ledovce, tak si frčí pořád svojí kalbu.

Ráno všechny budím po sedmý a je na nich vidět, že party byla mocná. Procházím ráno městečko a všude flašky od alkoholu, občas i nějakej rozšlapanej telefon a strašnej bordel. U silnice stojí tajný policajti v dodávce a pozorujou, kdo na silnici moc kličkuje.

Cesta vzhůru je dneska zajímavější, sníh je tady, opravdová zima. Prolém je, že při příjezdu nahoru zjištujeme, že je bílá tma a není skoro nic vidět. Dáváme nějakej prašánek, napadlo ho asi 25cm, ale je to pomalý a ještě není pořádnej základ. Někdo to balí, ale my s Růžou se hecujeme a držíme do půl 4. Chvílema se prodíralo i sluníčko. Opět probíhájí kontesty a pojezdy.

Po ježdění se rovnou vydáváme domů, cesta ubíhá vcelku rychle i když většinu cesty leje. Tak to byl letošní Kaunertal opening. Opět perfektní, párty, konečně sníh, spokojenost veliká.

- Jandy -