Vejlet s Maňasem TL

Tak sice je už rok 2O11, ale přesuneme se o týden zpět v čase, jak mocný jsme. Byl week, všude vládla zima neskutečná a já vyrazil na interesantní vejlet za extrémním poznáním :) A obohatit zážitky jsem se tentokrát rozhodl Manase Tlustocha !

Tak si mu tam píšu zprávu, že bych jel do Prahé na Smícháč v sobotu, a večer na Ještěd, přespat dole a pak sněžnice a brzy ráno na kopec. Cestou zpět že si dáme ještě novou stěnu v Jablonci. A on že YEP. Takže plán byl jasnej.

Okej, skáču do káry, kompletně sbalen již asi měsíc v mém instantním autě. Vše je tu ready pro vše. První co si tenhle víkend užívám, je cestování k Praze, klouže to jak prase a já jsem asi hrozně nervozní řidič, neboť nechápu, proč ten kretén předemnou jede na rovině 7O, a do kopce kde se rozdvojej pruhy 115, aby pak nahoře zase zpomalil na 7O. Vidíce krev se za ním střídavě courám / letím celou cestu. Kill all christmas drivers ! 

 

Smíchov probíhá shledání s Tlustým Maňasem, aka jiří Mánek, fejsbukový terapeut, pokud by někdo nevěděl o koho jde. Je tu jen pomálu lidu, což je velice příjemné. Objevujem krásnou uplně novou 7+ která je opravdu vzdušná a vede po hraně převisu až ke stropíku – ach, je super. 

Maňas se po přemlouvání a dělání drahot vždy nechá uvrtat do cesty o číslo těžší než chce, a dycky to v klídku vyleze. Nakonec toho asi po 3 hodinách máme až kam, oba vypadáme pohuble a tak jedem do Corleone na salátek a polívčičku – vzal jsem si ho tenhle víkend do parády – hodlám ho zocelit a odplavit mu z toho je ho alkoholem prosáklého těla trochu škodlivin pomocí pohybu a dobré stravy. Žblrblá sice něco o MCD ale je umlčen. 

Během večeře voláme Tomasovi, že budem dneska kolem 20 : 30 na parkingu pod Ještědem bivakovat v káře, ať přijede na drink. Když konečně kolem 20:30 dodriftováváme na parking máme ho fakt v za zadkem, jede bokem za náma.:)

Venku je – 10 a bude hůř, je mě to jasný. V autě děláme kemping a otvíráme flašku červeného. Tomaass mi dává k Vánocům lehkou kolu, a tak se rozjíždí Houba párty. Probíráme všechno, dlouho jsme se neviděli, takže zábava je družná, přerušovaná jem mýma záchvatama kašle, co mi zůstal stále z maratomu – poleptané plíce chlorem. .)

Kolem půlnoci to balíme do postelí. Noc byla krušná. 

V 6:3O nám zvoní budík.

Budíme se, stavím na kávičku, a připravujem se vyrazit. Snídáme tatranku a v 7h vyrážíme na svah. Začíná se rozednívat a my zaplouváme do lesa a začínáme nastoupávat. Je – 15 stp. Maňas jde do tílka, protože jak je takovej ten opičí typ s macatejma prackama a tělem skandinávce tak je mu vedro.

 

Ťapkáme vzhůru a já opět zjišťuji, že sněžnice od pana Rybáka jsou prostě nejlepší – dělá je tady v Táboře, nic lehčího na trhu snad neexistuje a vycházej na…třeba…17OO,- Jsou z repek, takže si je kdykoliv opravíš sám, a jsou obrovský, takže se prostě neboříš. To Manas za mnou na půjčenejch už tak zlehka nenašlapuje :). Kdyby někdo chtěl, sněžnice seženu. 

Zastavujem na super výhledu, je zima strašná, takže když se nehejbeš tak 2 minuty, začneš horzně mrznout. Mám jen tenký rukávky na běžky a samo jdu s five tenama – model Rennie, kvalitně natřený voskem na kůži je nejlepší kombinace – ty boty jsou opravdu super. V batohu snb botky, čajo, no food, snb brejle, goráčový gatě kdyby něco. Jinak v civilu. Batoh takovej, aby seděl na bedrech a všechny váha nebyla na ramenou. Ani po 3 hodinách tě nic nebolí, dá se s tím jít fakt daleko. 

 

Sníh je spíš tvrdej a na něm 2O cm prašanu, takže asi ideál – jde se opravdu dobře. Vybírám ty největší kančí stezky, aby jsme hlavně neviděli lanovku, sjezdovku a hlavně žádný lidi. 

Nádhera,slunce vychází, svítí skrz opar a inverze skrývá konec Liberce, v dálce je vidět Sněžka. Docházíme až k lanovkám a padá rozhodnutí dobýt Ještěd, i když odtamtud se s tímhle ledovým povrchem budem na prknech blbě dostávat.

Posledních 3O metrů je po čistém ledu, vykopávám stupně a modlím se at nesjedu dolů. A konečně jsme navršku. Pokořili jsme ještěd ! :)

Přezovám se a dumám, co si dám příště. S tímhle kombem co jsem šel bych vyrazil kdidně na celej den, fakt se to dalo v pohodě a nic nebolelo (ramena). Tak příště. 

Dolů volíme levou stranu a hned nahoře ještě s prknem v ruce vidíme chlapíka jak po silnici, která je pod sněhem, jede v těch cca – 17 nahoru na KOLE !! nechápem, respekt největší. Za 15 metrů dál mi to uklouzává na ledu a já si dávám celkem do držky, hlavně přes zápěstí a koleno. Bolí to fest, ale jede, nazouváme prkna a jedem dol.

Ledovejma korytama, potokem, úvozem, hustým lesem, celou dobu bojujem o život na děsným povrchu :) Jako odměna po výšlapu – ideál, haha. 

Ve 12h jsme u auta. Lezu v autě po kolenou a dávám tam nějaká věci a koukám že po mě zůstávaj fleky na zemi. Co to je ? Aha, už to chápu, přes dvoje kalhoty mi krvácí koleno. No že sem si dal až takhle, jsem nečekal – a taky to vypovídá něco o tom, jaká byla zima – ani jsem to totiž necítil, hehe. 

Sněžnice s Manasem byly prostě super ! 

 ——————-

Cestou zpět jedem ještě do Jablonce. Manas chce někde na jídlo, což mu ale zamítám se slovy – není čas :) Welcome to my world of hunger…

Stěnu chvíli hledáme. Nepolevujeme a nacházíme to po pár zeptáních. Ono je totiž o co stát, v prospektech povídají o 16,5 metrech vejšky. Konečně jsme in, značený to uplně moc dobře není, ale dá se. 

Chlapík je v klídu, ceny jsou celkem levný a hlavně – je to úplně nový. Největší šok nás čeká po příchodu na stěnu. Na zemi jsou koberce, prostor je to obrovskej, a ty voe…MAJÍ VYHŘÍVANOU PODLAHU !!! 

Hele, vám kdo nelezete se to možná bude zdát jako kravina, ale to je to nej co jsem kdy zažil. Už žádný zmrzlý nohy, tohle je prostě slast, prostě fakt slast. 

A stěny ? Parádní. Možností převisů je tu fakt nepřberně, a dýlky některejch cest interesantní. Ono když ti na stěně visí nápis – v tomto sektoru potřebujete lano 50m tak už ti musí bejt jasný, že ta cesta bude i o vytrvalosti.

Nádhera. 

A po 2 hodinách lezení to totálně vyhládlý balíme. Manas hubne před očima, a já jsem taky dost průsvitnej. Dnes  v no foodu, včera na salátku, myslím že už se mnou nikam nepojede. Cestou domu sní o MCD a ženách, nejlépe o ženě z jejíhož nahého těla by pojídal hranolky a pomazával by jí kečupem, no prostě krásnej konec krásnýho vejletu. 

A v 16h ho vyhazuju v Praze. V 18h jsem na společenské večeři v Táboře. Smrdím, jsem v hadrech co jsem byl na sněžnicích, z kolena mi teče stále krev protože je to na šití a poslouchám řeči o tom, jak zlobí jejich děti…jedním uchem. V hlavě mi pořád plyne kaleidoskop toho co jsme za poslední den a půl zažili a jsem malinko duchem nepřítomnej, a jsem….šťastnej. Páč tenhle víkend byl opět naprosto best.

Tak zase někdy ! 

Díky Manas !!!