Cesta z města |

Nedávno jsem se bavil s Čárysem, jak přespal v -20 stupních v dodávce. Dle jeho pocitů mě ani ve snu nenapadlo, že si to pár dní na to taky vyzkouším, ale to bych předbíhal.

Se Šárkou jsme na podzim pokoupili Tirol snowcard a tak čas Vánoc vybízel k výletu do Rakouska. Hledání lidi do auta už pomalu vzdávám. Za tu ztrátu času, popřípadě kreditu a starostí jestli to dotyčný den před odjezdem neodřekne to už pomalu nestojí.

Tak tedy v neděli 26.12. pakujeme oktávku a pro jistotu přihazujeme matraci se spacáky. Přeci jen sehnat ubytko o svátcích nejni nejjednodušší, něco jsme obepsali emailama, ale nic na 100% nemáme. Já brzo ulehám, aby jsme v pondělí mohli po třetí hodině ranní vyrazit ve složení já, Šárka a naše cajky na naplánované kolečko. Kitzbuhel, Westendorf, Mnichov, Železná Ruda.

Cesta uběhne jako nic a najednou jsme v Salzburgu a když už konečně máme v mobilu navigaci a vytahujeme jí, tak zjišťuju, že pro změnu nemáme stáhlé mapy Rakouska a Německa. No nic, takže jako vždy bez navigace a mapy vzpomínám jak to na tom googlu bylo. Všechno trefujeme jak máme a za necelých 5 hodin nás vítá cedule Kitzbuhel. My ale pokračujeme dáme do Jochbergu, kde parkujeme, snídáme, oblíkáme a nasedáme na naši první lanovku. Na mapě se zdá, že cesta do snowparku nebude tak dlouhá, jak se nakonec ukázalo.

Trvala nám necelé 2 hodiny.

Na sjezdovce jsou 2 parky, jeden nahoře, takový menší – asi 2 skoky a nějaké to železo. Pak se jede kousek po sjezdovce a tam se nachází druhý,hlavní park. Zde celý den kromě lyžníků a snowboardistů lítají 2 rolby a staví railovou část. Skoky co tu stojí, jsou na třech platformách, vždy dva odrazy. Skoky jsou tak akorát, nic brutálně velkýho. Lítáme tu co to jde, je ale strašná zima, kterou ještě násobí pořádnej vítr co je nahoře.

Vytahujeme foťák, děláme nějaký materiál a pomalu se ubíráme po zmrzlých sjezdovkách směrem k parkovišti. Máme ještě chvilku, takže se stíháme svést 3S lanovkou, která spojuje dvě hory a během cesty jste asi 400m nad údolím. Po příjezdu do auta zjišťuji teplotu -17 stupňů. Jedeme zkusit ubytko na které jsme psali a jako jediný se tvářili, že mají volno. Je to asi 3.patrový hotel, kde máme cimru za 22e se snídaní. Moc se nám platit nechce, ale nakonec ubytování bereme. Ráno nacpávačka švédskýma stolama tak, že ve finále celý den nemusíme jíst.

A odjezd do Westendorfu, který patří pod mega areál Skiwelt. Snad 300km sjezdovek. Ve Westendorfu by měl být další pěkný park. Moc v to ale nedoufám, protože jak jsme zjistili, tak v Táboře je snad víc sněhu jak v celejch alpách. Zde cesta do parku trvá chvilku. V parku je menší skočka a asi 8 zábradlí za sebou. To se hodí a alespoň potrénuju na železnorudský Iron jib, který se jede ve středu. Možnosti zmrzlého parku vyčerpávám poměrně brzo a tak nějak nás omrzel a holt padat na led není to pravé.

Proto v půl1 volíme broušení sjezdovek. Přejíždíme na druhou stranu údolí, kde se nachází většina kilometrů výše zmíněného Skiweltu. Zde značně přibývá lidí a tudíž i rozbitější sjezdovky. Ty většině lyžařů dělají nemalé problémy.

Vidět člověka, který jede po černé sjezdovce 200m po zádech není problém.

My naštěstí nepadáme, ale pro změnu nám dělá problém spleť lanovek, sjezdovek a malinko se ztrácíme. Sjíždíme do Brixenu, ale my potřebujeme zpátky do Westendorfu, takže buď zpátky na kopec co jsme jezdili dopoledne a nebo skibus? Volíme skibus, který se nečekaně otáčí a veze nás na druhou stranu. Na první zastávce vystupujeme a čekáme na ten, který nás odveze zpět k lanovce. K té přibíháme 2 minuty po vypnutí turniketů, personál nás nakonec pouští a my v 16:20 jedeme vzhůru. Po vystoupení z lanovky to vlekař balí a my jdeme z budovy po tmě. Venku už je skoro tma a nás čeká pěkná štreka dolů. Jedu bez brejlí a celou cestu probrečím :)

K autu přijíždíme někdy po páté, převlíkáme se do suchého a večeříme jídlo sportovců. Vysočinu s kečupem. Jedeme podle plánu a já nabírám směr Mnichov, zde ale nezastavujeme a pokračujeme na Rudu. Zde už ubytování nemáme, přichází na řadu matrace a spacáky. Teploměr v autě ukazuje -20,5 stupňu. Já mu nevěřím a jdeme se podívat k dolní stanici lanovky na rtuťový, ten ukazuje -17. Dáváme čaj na Blažence a já rozhoduju, že pojedeme spát na Samoty do auta. Přehazujeme věci na přední sedačky, s rozumem se oblíkáme do termo věcí a zalejzáme v čepicích do spacáku. Já ještě kontroluju spacák a ten má papírový extrém v -15.

Necháváme pootevřené okno, aby šla pára ven. Nakonec se jako největší problém neukazuje zima, ale můj kufr na kterém spím a jeho hrana, která mě tlačí. Šárku ráno dokonce musím budit a vstává se slovy, že je jí teplo. Lem spacáku kolem obličeje je omrzlý a jinak to jde. Mě byla malinko zima na horní část těla…

Jedeme na benzínku na čaj a dáváme výšlap k belvederskému snowparku. Sněhu tu je všude plno, kam se hrabe rakousko. V 11 jedeme do centra Rudy, kde by se měli konat závody Iron jib pořádáné harakirigangem – hlavně Richardem Brožem.

Parkujeme auto a jdeme to omrknout, padají první pokusy na překážkách. Nahoře je 6m rakev box a dole je hlavní překážka 6m zábradlí přes kombíka. Nechybí ani rampa s disko světlama pro večerní show, snad jen disko koule chybí. Jdu se převléci do zmrzlých kalhot a ještě zmrzlejších lyžáků, které nečkaně v -20 neuschly. Je to boj, ale vyhrávám a jdu si dát první jízdu.

Překážky jsou luxusní, snad jen dopad za railem by mohl být lepší. Sjíždějí se jezdci, kterých je nakonec 27, cca 10 lyžníků a zbytek na snowboardech. Lidí kolem tratě je strašně moc, dokonce musí policie řídit dopravu. Ve 2 začíná kvalifikace, 4 jízdy pro každého, a začínají padat všelijaký triky, jejichž názvy neznám nebo se mi spíš nechtějí vypisovat.:)

Poté je hodinová pauza na jídlo a relax. Porota sčítá body a pár lidí vypadává. Já postupuju do pozdně odpoledního jamu, který bude zakončet dvěma finálovými jízdami pro každého. Rakev box se začíná vynechávat a začínají se hrotit triky na auto. Nakonec z toho všeho vypadávám jako vítěz, fasuju cash, nějaké ceny a pohár.

Lidé se rozcházení a po večeři následuje párty v klubu INET a noční sprint někudy zadem do Německa na ubytko k Alexovi Hladíkovi. Za to mu děkujeme. Ve čtvrtek už jezdit nejdeme a pomalu se odebíráme k domovu. To byla poslední cesta z města v roce 2010.

Výsledky Iron jibu:

Kategorie SNB:
1. místo – David Čonka
2. místo – Tomáš Běl
3. místo – Honza Hůrka

Kategorie FREESKI:
1. místo – Martin Janda
2. místo – Dan Koudelka
3. místo – Alex Hladík