Tenerife – part one.

Jak už jsem avizoval, byl jsem na Tenerife. Vejlet je minulostí, ale prožijem si to ještě jednou, v reportu ode mne. Určitě jste na to čekali, však ? Takže trocha léta je tu.

Takže jak už jsem psal, přišel s tím Kamil. Proběhla menší výměna emailů a doladění termínu – musel jsem to udělat až v lednu, kdy místo mě mohli jít do práce Šárka s Jandym. Kamil s tím neměl problém a začali jsme ladit co a jak. Volba nakonec padla na klasickej zájezd od SA, protože o nás bylo postaráno od A do Z a my se nemuseli starat o jídlo, ubytko, a nic dalšího. Forma polopenze, snídaně večeře. Odlet z Vídně, půjčení auta, guidování místních chlapíků, vše bylo předběžně domluveno a akce mohla vypuknout.

Kolo jsem po chvíli váhání zvolil RB IQ 6 , Petr je zlatej, Petr půjčil. Nasadil jsem tam ještě jeho kokpit z DH kola , nabalil jedny gumy navíc a pár destiček a zabalil to celý i s helmou, ploutvema, botama, a náhradním tlumákem do krabice. Pořádně to obalil, páč jsem slyšel strašný příběhy o ohlejch rámech a t p a vyrazil na cestu.
Limity zavazadel byly 20kg a 6kg příruční, kolo 20kg. S Kamilem si před odletovou přepážkou vyměnujeme čísla. Kamil kolo 33kg, já příruční asi 11, komedie. Naštěstí slečna to vůbec neřeší a my nedoplácíme nic.

Letadlo je hroznej dobytčák, klepe se to víc než Andula kterou jsme lítávali v dobách skydivingu, ale vodpich to má krutej. Za pár hodin jsme na místě. Už z letadla jsou interesantní výhledy a vše vypadá hodně dobře…

Říkám Kamilovi, že jestli tam bude přes dvacet stupňů, budu nasranej, protože se mi pak nebude chtít domu. Vylejzáme z letistní haly, a je vedro. A kruci. Triko, vaříme se a hledáme káru na parkingu. Její půjčení vyjde celkem levně, takže jsme nelenili a dali si jí na celej pobyt.

Cesta do Puerto de la Cruz je přes celej ostrov, Kam závodí a za chvíli jsme tam. Hotel klasika, tmavej a metrový stěny, ale přímo na pláži a za ty prašule – OK. Kola pěkně na pokoj a kouknout jak jsou na tom. Naštěstí je všechno kde má být a nic zlomeného – trochu jsem se bál, protože sem ke svý smůle viděl, jak s tím chlapíci na letišti mrdaj. Mrdaj s tím – Z.L.E.

Na večeři je milion důchodců, vlastně je tu všude milion důchodců a my dva jediný mladý. Rychle žerem než to stačej vyluxovat. Chodů je tu asi 15, vybereš si a přežereš se dosyta. Trochu rozdíl od mejch punky vejletů, na který jsem obvykle naučenej:) OKej, pokoj, a upadnout do bezvědomí – přeci jen jsem byl naposledy ve středu v práci, od tý doby jedu 28h v kuse a jsme voba dost znavený. Máme na zejtřek domluvenýho Gájda, takže vše je připraveno. Dobrou.

Ráno v pátek vstáváme brzy, Kam.zamořuje koupelnu a pak už jen opuletní snídaně, kde i když platí zákaz vynášení jídla ven, se pakujeme žrádlem fest. Rveme to do kapes a ládujem se do zásoby.

A jedem na bus. Je to kousek, IVeco s nastartovaným motorem už čeká a za lístek chce 3 eura. Vyváží do 2OOOm, z nuly na El Teide. Což napovídá, že sjezd to bude monštrozní. Potkáváme se s naším průvodcem tady, je to hodně zábavnej mladej kluk Deny co závodí ve slopestylu a dirtu. Spolu s náma vyráží ještě jeden místňák a jeden repre Ital, a plnej autobus…důchodců. :) Normálně sedím na sedačce, před sebou tak 5Ocm místa od vrchní části sedadla, přijde babka a dědek s dětskejma batůžkama, sednou si na sedadlo přede mne a sklopí opěradla. Rázem se nemužu pohnout, tak na to vyjeveně koukám a protestuju, a bába jen – máme batůžky ! a  neřeší mě. Grrrr… Nahoru jedem asi hodinu, je to fakt dálka a samá votáčka. Postupně přichází borovicovej lesík a výhledy na moře. Nahoře už půlka důchodců bleje a my jsme štastní, Kamil se svou moštrozná averzí ke germánskejm starcům především.
Nahoře si klucí dávaj kafíčko, protože prej je třeba se probrat.

Mě probírá první sjezd, protože je to pecka. Ze silnice tím řídkým borovicovým lesíkem, ale žádný přírodno, regulérně to je vymakaný, jsou postavený takový ty mini klopenky a dráha je vyježděná. Sem tam se v ní válí zákeřnej šutr a všude je plno prachu, takže když jedeš třetí, čtvrtej, vidíš už prd.

První fakt prudkej úsek je po lávovým štěrku, takže drážka, votáčky, a sype se to dolů, brzdy v rychlosti nebráněj. Zde se projevuje trochu nedostatek IQ6 pro takovýhle blbnutí, a to je příliš strmej úhel hlavy, holt je to spíše endurko. Fakt se mi nechce přes klacky ! Nakonec se poslední votáčka otvírá v cca 3Om hodně prudukej sešup, kde vidím, že půjdu – a tak jdu a žeru hlínu. :)

 

Zábava ale vůbec nekončí, trail pokračuje dál v podobném duchu. Občas na vrstevnici, mírně z kopce natraverzujeme na další část sjezdu tam, kam potřebujeme, a kde nás zase přivítá parádní klopkovatej trail. Nádhera, a labůžo. Konečně po 2 hodinách jsme dole. No dole, jsme na nejvyšším místě Puerta de la Cruz a dolů to ještě máme pěknou dálku, bohužel jen po Ačku. Leč z takovýho kopce, až Denymu regulérrně zahoří brzdy – stoupá z nich čoud. Komedie.

Dole se loučíme s Italem, kterým Formuly řekly stop už nahoře, a dolu jel naprostej NCAP, a domlouváme se s Denym na další den. Ještě máme hafo času, takže si Kamil bere XC helmu, já pantofle a plavky a rozjíždíme se každej na jinou stranu a za jinou činností. Já si chci jít zaplavat a Kamil musí makat, takže XC.

Móóóře. Nacházím si plážičku která není hrochama obležená. Choděj horzný vlny, regulérně tak 3 -4 metry, se štěstím někdy méně, což tě maliiinko limituje v tom, kde do vody vlezeš. Je to tu samý skalisko a není to prdel. Nakonec to vybojovávám, ale místní černej písek mám uplně všude, jak si mě příboj mlel. Slunce tu zapadá pozdě a tma je až v půl osmý, což  značí velice dlouhej den.

Scházíme se na pokoli a Kamil jde…..běhat. Ty voe, ten kluk jede peklo. Když konečně za hodinku přiběhne, je večeře. Hladoví Němci ti ukousnou i prst, jak jsou natěšený na baštu, takže je to celkem loktovačka – leč žrádlo opět TOP.

A večer mrtovoly. Spát, zítra nás čeká bikepark.

Je sobota. Vstáváme hodně brzy, snídaně, klasika, zabalit a v půl devátý už jsme na cestě za Denym do La Laguna, kde s níma máme spicha. Na plánu je další trail z vrcholu Mirador Ortuno dolů do vesnice Arafo. Přijíždí na sraz u benzínky partička 5 ti španěláků – jsou to fakt hrozný střelci. Kouřej, pořvávaj, prostě španělsko. Nahoru jedou rellý a probíraj Carlose Sainta, jestli vyhraje.

Jsme opět ve 2OOOm, a začíná tu profukovat. Takže se dlouho nezdržovat, a frčet dolů. Opět nás vedou místní, ale popravdě bys to asi trefil i sám – koukneš z holýho kopce, vidíš dole město kam musíš dojet, a pak se už jen vrhneš do lesa.

Tenhle trail je mnohem víc po lávě a zerodovanejch lávovejch polích. Specifikem tohoto je hrozná klouzavost :) Takže se kloužeme co to dá. Kamil je samo nejrychlejší, ale Christian, další místní týpek mu zdatně sekunduje. Já se tak visím nějak za nima, co mi skills dovolí. Děsně se práší a proto musíš občas jen doufat, že ten volnej kamen, co se v Kamilove stopě kutálí, netrefíš…

V jednom místě valíme tak 4Okmh v lávovým písku, mrdá ti to s řídítkama jak na sněhu, hrozná komedie. Poněkud ubírám a propadám se dozadu, kolo je mírně řečeno neklidné, s tím XC úhlem hlavy.

Dál jsem na dnešek ufoukl tlumák od X fusion na 120psíků, a stále chodí naprosto nádherně, na doraz ho nedostávám ani na větších obstiklech, šlape to zdatně. Kolo zatím pobírá vše, co mu Tenerife nachystává až neobvykle ochotně. Zatím velmi gut.

Když jsme konečně dole, přichází přesun do Bikeparku Tenerife. Skáčem do aut a za půl hodinky jsme tam. Příjezdová cesta je opravdovej punk, hlavně nezobnout gumu u auta – to by nebylo dobrý, fakt že ne. Proč si tu cest nespravěj…asi siesta :)

Bikepark Tenerife.

Takže se rozkládá na kopci asi o velikosti…vršku Monínce. Nahoru se vyváží náklaďáčkem, kterej je dost, jakože dost punky. Stojí se na korbě tohoto a kola jsou hozený přes postranici – kupodivu to nikde neštrejchá a nezavádzá. No a cesta nahoru jeden výmol vedle druhýho – fakt dost. Kamil si to 3x dává nahoru po svejch, jako že po ose, jednou se nevejdu na náklaďák já, takže taky tak. Vidli zamknout, zadek taky, a už si to mrskám. Je to kopec jak kráva. Oba jsme dycky rudý jak rozčílenej skopčák před infarktem.

A tratě ? Tratě, teda spíš lajny, jsou tu 4. Snake line…4x line, black line a ještě jedna  line. Nejdřv jezdíme tu 4x line, je to samá votáčka a mini skok, směrem do cíle se skoky zvětšují ale stále nic strašnýho. Do cíle je celkem macatej gap, kterej vyzývá jen Kamil, a to ještě na moje naléhání že potřebujem fotku, haha :) Ono bych si to skočil taky, ale Petrovi jsem slíbil, že to neudělám. Tohle by mohla bejt poslední tečka za mučením IQ6tky, přeci jen je to určené na endurko….

Snejk lajn je zatáčkovatá věc, která nás asi baví nejvíc – pořád tu padáš kolem hlavy dolů, sem tam po klopence z lávky, sem tam klasicky po dirtu. Občas i nějakej ten skok, samozřejmě. A co cíle už klasika, spojení s 4x line, kde ostatně ústěj všechny tratě.

Jedeme variaci toho snejku, trať číslo 3, která je tu jako že první, jako původní. Není to nic hladkého a spíš domrdávka, je vidět, že už tu pár lidí projelo. Mě se moc nelíbí, je to hrozná dr.tikolka. Padáme zpět na snejka, a jezdíme ho až do konce. Že na tom sedím obráceně, netřeba dodávat.

Je 17h a všichni jsme už hodně jetý. Kámoši španěláci co s náma byli od rána odpadávaj, a my už jsme taky dost – teda já, Kamil je asi…nezničitelnej, nebo co je to. Tak to tu balíme, loučíme se s Denym a jedem dom. Bikepark nebyl špatnej, ale skoro bych řekl že se mi traily tady, na přírodno, s minimem „umělejch“ staveb líbí víc. Leč zítra sem ještě zajedem, natočit nějaký záběry a vyfotit pár panoramat.

Doma jsme v 18h. Kamil je uplně mimo a jde běhat a skákat žabáky. Na to nemám absolutně morál, a za to jakou má výdrž má můj obdiv. Sice pronáší něco o tom, že se hrozně těší, ale nemyslím si.

Večeře a plány na neděli jsou teda jasný. Znova bikepark, a odpoledne XC. Takže dobrou noc.

A je tu neděle, a ještě bych teda něco dodal k Bikeparku. Ráno tam přejíždíme autem, z Puerto de la Cruz je to asi 2O minut cesty po dálnici, fakt pohoda. Dneska jsem se rozhodl, a Kamil taky, že si to budem dávat po ose nahoru. Není to zase tak strašný, pokud teda pomineš cca 10 min makačky takovým svahem, že se ti zvedá předek. 1:1 převod ideál…

Většinou to funguje tak, že když přijede dolu punky náklaďák, tak než ho naložej a vyjedou nahoru, jsme tam.
Dneska jsme si dali za úkol něco nafotit a potočit – nakonec je z toho jedna jízda focení, a jedna točení – prostě klasika. Hlavně jezdit. Nakonec to dávám nahoru po ose 6x a jsem celkem unavenej. Vedro je zlý a fouká vítr…dycky proti :)

Hážu zlou smotku na tomhle wolu. Nějak mě to vyplatilo na sjezdu z něj, a už jsem to nevybral v úzký pasáži co vede od völa. Štrejchačka levou o bambus a už válím kotrmelce, Kamilovi přímo pod nohy. Konečně jsem mu taky předvedl něco pořádnýho, haha !

Zválenej a znavenej dávám eště asi 2 jízdy a pak už to balíme. Byli jsme tu skoro celej den. Jedem dom. Večer taková klasika, zewling na pobřeží a vínko ve městě plným…důchodců. Jak jinak.

Tak to je prozatím vše, víc si povíme v druhé části reportu, kde odhalím další možnosti ostrova… :)

Tak pá.