Tenerife – part two

Jsme na Tenerife a je nám skvěle, o tom už víte. Druhá část reportu v který se dozvíte o dalších možnostech, jež ostrov nabízí, je tady. Klik na víc šakalové !

Takže je pondělí dopoledne, už pátej den jsme v teplotní a počasoidní nirváně – a jedeme dál. Dneska je plán vyjet nahoru na El Teide, opět busem, ale s tím, že přejedeme na druhou stranu – směrem k místu kde jsme jezdili v sobotu se španělákama. Bohužel po příjezdu nahoru je celkem hodně větrno, a tak padá rozhodnutí nejet těch cca 1O km do kopce, protože na tohle nejsme oblečený.

Je tu náš známej repre Ital a banda mladejch typů, takže se s talijánem trháme a jedem dolů už klasickým trailem z pátka. Oprati pátku to ale zle mrskáme, snad s třema zastávkama. Odsejpá to o moc víc, a den na to nám Taliján sděluje, že to dal v kuse za 26 minut. Se zbláznil, ne.

IQ6tka stále pracuje naprosto tak jak má, vše chodí skvěle, v tlumáku 1OOpsíků a chodí v korespondenci s vidlí tak, že si dovolíš fakt hodně. Trochu teda stále bojuju s tím krosovějším úhlem, ale to se dalo čekat – někde na výjezdech z rychlejch toček mě ten předek moc nevede. Ale na přejezdech nebo výjezdech – jsem král ! A nezávidím Talijánovi s DH Trekem a mrskám si to zlehka…

Dole opět dojezdem do města prověřujeme zle brzdy, a kolem 13h už jsme u hotelu. Jen se převlíkáme a Kamil jde na silnici a já se balím s lajnou a chci jít na nějakej delší hike.

Odcházím podél pobřeží směrem na východ. První překvápko a velkou radost pak mám z objevení skal na lezení s už z dálky jasně viditelnejma cestama a omáglovanejma chytama. Paráda ! Po asi hodině chůze jsem na nějaký privátní pláži, která je fakt nádherně utopená za městem ve skalách. Pěknej plážovej bar a bohužel zákaz plavání – choděj zlý vlny a vytvářej silný spodní proudy. I když jsem dobrej plavec, tenhle zákaz neporušuju…a jdu teda eště dál.

Nakonec koukám na hodinky a jsem 3h na cestě – je třeba se vrátit. Kolem banánovníkovejch plantáží zpět směrem do města a hlavně to vzít kolem skal. At na to kouknu.

Trefuju se napoprvý, sbíhám zavřenou cestou a schodama dolů a potkávám tu nějaký místní chlapíky. Normálně tu mají erární bouldermatky, to jsem fakt nepochopil, u nás by to vydrželo jak dlouho…tejden? Než by to někdo ukradl nebo rozřezal… Ale tady je to strčený pod útesem a nikdo nic neřeší.

O kus dál je tak dejme tomnu 5O cest na lezení s lanem, všechny o dálce cca 2Oti metrů, a mnoho z nich slušnýma převisama. Materiál je čedič a tuf a cesty jsou uplně nově přejištěný, uplně to svítí. Nádhera. Všude se dá spát, jsou tu domečky ve skále i s kamínkama a myslím že když by tu člověk trochu uklidil, dalo by se tu kempovat dlouho. Z jednoho místa ve skále teče vodopád s čistou vodou, (nesmrdí) takže bys dal i sprchu a koukáš na moře – co dodat. Nádhera.

Začíná se stmívat a tak honem dom. Cestou ještě koupačka v moři a na pokoji koukám že Kamil dojezdil silnici a šel do posilky. Ty voe, on je fakt šílenec.

Po večeři jdeme na drink do města a když se kolem 23h vracíme, je stále 2OC. Nádhera. Zítra bude rest day, Kam nechce dělat nic, tak já taky nic, já rest day občas rád. Jen se mi to nikdy nepovede, haha…

REST DAY:
Dneska jsme svorně vynechali biking. Nožky sice nebolej, ale je třeba dát tělu prostor regenerovat – to není z mé hlavy, to jsem slyšel na pokoji : )

Takže ráno po snídani beru Kamila a lezačky a jdem zkouknout ty skály na vlastní kůži. Začním na bouldru, nikdo tu není, takže pěkně soukromí. Dávám bouldermatky, a zkouším traverzy. Ty jsou celkem v pohodě, urvu to i já a to nejsem žádnej nařáchlej Franta. Horší je pak zalézt klasicky do skály na převisy. Ty jsou tu spíš teda stropy a dávaj už mocně. Patičkuju kde můžu, chytám se špičkama uplně všeho a něco pokořuju. Nevím jak se hodnotěj bouldry takže žádný čísla vám tu nenapíšu. Ale bylo to spíš víc než míň.

Nakonec jdu ještě na ty dlouhý cesty. Protože nemám ani sedák, lano, potažmo aspoň máglo, dávám jen opět nějaký spodky – tak do výšky zlomenin, ne do výšky smrti.  Dopady jsou tu fakt zlý, takže radši neblbnu víc než takhle. Nakonec to přežívám a jsem celkem vyšťavenej. Po 2 hodinách…viva la rest day : ) Kamil radši nelezl, neboť striktně odpočívá.

Jdem zpět na hotel, s tím že já jdu potápět a Kamil jede na Pico del Teide. Už tu byl před pár lety na 14 dní a ani jednou se tam nedostal.

Moře a potápění – moře v blízkosti Puerta de la Cruz je fakt syfl, abych tak použil oblíbené slovo mého spolucestujícího. Na dně hnus, skrz velký vlny zvířeno zle a viditelnost prostě mizivá. Moře tu má taky celkem divnou chuť, normálně mě z tho pálí v hubě, prostě jak říkám – syfl. Balím to teda po půl hodině – jestli tady topit, tak někde úplně jinde.

Jdu teda celkem brzy zpět na pokoj a kdo je tu…Kamil. Opět se na Pico del Teide nepodívá, protože máme prázdnou gumu u auta. No paráda, z toho má jeden radost. Takže balíme lajnu, věci na koupání a jdem se koupat, s tím že až skončí španělákům siesta a konečně otevřou obchody (12 – 16:30 pauza) tak si v bikeshopu půjčíme pumpu a uvidíme, co to do druhého dne udělá.

Natahuju lajnu mezi palmy, to jsem ještě nikdy nedělal a chodím jak Muž na Laně. Koupačka a pak zpět na lajnu, pořád dokola, ruce už necítím a nožky taky bolí. Rest day jak sviňa.

Kolem 17h jdeme do bikeshopu a půjčujem si pumpu a dáváme tam z nuly zpět ty dvě atmošky. Uvidíme co to udělá do zítra.

A pak už jen přesun na hotel, večeře a znaven jdu ještě na procházku na pobřeží. A kolem 23h opět spinkat. Zítra je velkej plán, kterej snad vyjde. Takže dobrou
!

Středa.

Po včerejším Rest Day jsem rozbitej jak francouzský káry po roce ježdění. Leč dnes je plán na El Teide a pak po ose nastoupat ještě nějakej ten metr (spíš tak dvě stovky vejškovejch) na další trať, co kdysi jel Kamil, a kam nás dnes vezme další španělák Mojžíš.

Autobus už je klasika, jen zjišťujeme že se tu dá koupit permice na asi 6 jízd a že je pak autobus za 2eura, nebo tak nějak. No nic, jsme nahoře. Zde na rozcestí siestuje policie, která asi hlídá aby někdo nejezdil na kole v terénu, haha, komedií je 2o vystoupivších sjezdařů z autobusu, s integrálkama a tak. Policie odchází na kávu a my máme volný pole pro to vyrazit po áčku nahoru na horu.

Nojžíš nasazuje brutální tempo. Má sjezdovýho Moondrakera, Boxxera, měký to je jak prase a DH gumy. Je v triku a v sedě to rve do kopce, vedle něja ká na totálně pozamykaný IQ6tce a Kamil na Scottu. Hej, nemužem mu uviset. To snad není pravda. První odpadá Kamil, ale nedivte se – španělák fakt letěl. Rvu jí vedle něj, občas ze sedla, občas v sedě, a von, zastrčený sedlo dole, v sedě, a pořád mi něco povídá. Umí sice asi 4 slova anglicky, ale to mu nebrání, aby nejel stále a v kadenci tatata. 

Že jsem udejchanej že nemužu mluvit, škoda zmiňovat. Takhle až nahoru. 

Kamil doráží chvilku po nás a my stojíme na parkovišti ve 2200 s výhledama jak z pohlednice. Povrch se opět mění v uplně jinou konzistenci a my se vrháme směr nový track. 

Začátek je takovej traverz po ubočí hory. Je to ilegál, takže Mojžíš řiká, že je lepší odsud zmizet – nám jako cizincům by se prej nic nestalo, ale on by dostal pokutu. Prej máme ujíždět, haha. Kdyby něco tak : "Fast Fast, no stop, police !" Tomu jsme rozuměli.

Trail je ale vyježděnej do vyježděna. Klouže to opět mocně, prostě láva a štěrčíček, je to paráda. Počáteční přejezdy po dunách se mění v točky a klopenky v řídkým kosodřevinovým bordelu a postupně i v lesíčku. Tahle trať je top- neskutečný zatáčky, před nima díky konstantně klouzajícímu povrchu si rozhazuješ kolo o devade už třeba 5m před točkou, prostě best.

 

Chceme něco fotit, ale kašlem na to, protože se nedá zastavit – tohle je prostě tak super, že na to kašleme. V půlce jedem trochu skalnatou domrdávku v borovicích, ale jen kvůli doměně, která nás čeká o kus níž – klopka do klopky s klopkou v klopce co navazuje na klopku – naprostá nirvána…třeba 1o minut. Nádherný prstředí a hladkej povrch, že by to šlo i na HT a nijak brutální kopec – s Kamilem tohle vyhlašujeme jako top pro naše typy kol. 

Dole jsme šťastný a je to na nás vidět, takže Mojžíš jen září a je nadšenej a pořvává Fast Fast a Maňána a tak. Jdem s ním na dring do restauračky k jeho kamarádovi, dáváme sváču a sledujem závody na silnici s autama. A že se tu závodí fest. Nás už čeká jen asi hoďka cestou na hotel. Tak se loučíme a padáme. Tenhle trail byl zatím top z toho, co jsme tu všechno jeli. 

hotel, Kamil se přezouvá a jde na Xcčko. Já chci opět na skály, takže ladím lajnu, lezky a jdu na to. Bouldruju tu asi hodinku a pak jdu plavat do moře. Docela toho mám plný zuby, protože ač jsem myslím dobrej plavec, mámvelký problémy dostat se zpět  moře – půl kiláku ke břehu mi trvá tak 30 minut, možná i dýl. Když pak mluvím o tomhle problému o dva dny později se Zenem (lítal s vrtulníkem pobřežní stráže), sdělí mi, že je lepší nechat se odnést podél ostrova k jinému břehu, k němuž ten proud vede třeba na 2O metrů, a doplavat to tam. Ale měj na tohle morál. 

No nic, jsem na břehu a mám dneska dost. Kamil taky, večeře a lokty s Němci a další tři dny naprosté nirvány jsou za náma. 

A to je vše. Poslední report přijde zítra, a tím to skončí. čeká nás brutální Xc a deštíček v pralese. Tešte se :)