12 dní trip v Říši

Jelikož jsme měli se
Šárkou po zkouškách, tak jsme vyrazili do Tirolska za kamárádem Adamem
"Růžou" Arnoštem, který tu byl na delší pobyt.

 My
jsme měli v plánu projíždět střediska, snowparky v zillertálském údolí
a zavítat třeba i na Kitzbuhel. Ve čtvrtek se potím u zkoušky z
fyzikální elektroniky, abych pak sedl do passatu a odpálil to z Plzně
do Tábora. Po cestě ještě vyzvednout u strýce box na auto. Sbaleno mám
tak nějak už od neděle a tak zbývá jen nakoupit nějaké to jídlo.
Všechno házíme do auta, musíme být vybaveni na vše, takže bereme i
spacáky a matraci, kdyby náhodou nebylo ubytko. Je pátek asi 4 ráno a
budík zvoní.

Je zajímavé, že se mi vstává líp než když vstávám na
sedmou do školy.

Klidným tempem vyrážíme přes benzinku směr Linz,
Salzburg, zillertal a před polednem přistáváme u spodní stanice lanovky
Gerlosu. Tady jsme domluveni s Růžou, že se setkáme. Ten asi po 14ti
dnech promlouvá pořádně česky. Následuje lehké rozježdění, já vlastně
ani jinak jezdit neumím. Nestál jsem na tom skoro měsíc a tak jdeme
pobrousit i sjezdovky a prašánek. Asi 2 dny před našim příjezdem
napadlo asi 50cm a tak je všude mnoho freeriderů. My se do ničeho
velkého na parkovkách a bez lavinového vybavení nepouštíme. Jsou tu k
vidění lajny jak z emerickejch videí. Ve 4 to balíme a jedeme do
Krimmlu, kde má Adam ubytování, v doufání, že se budeme moci k němu
máčknout.

To ale nevychází, protože se to 85letému majteli nelíbí.

Takže sháníme svoje ubytko, nakonec jsme našli za 15e což jde. Jen to
není apartmán, ale Zimmer, takže si vaříme pěkne na pokoji na kempovém
vařiči. Zde jsme 2 noci. Navštěvujeme Kitzbuhel a pak zase Gerlos při
cestě do Ramsau u Mayrhofenu, kde máme od neděle domluvenou chatu.
Dostáváme instrukce jak se tu chovat a co všechno dělat a nedělat. Je
toho mnoho, chata celá vrže a jelikož jsme v ní sami 2, tak se docela
bojíme. Topení dřevem v kamnech, na pokojích přímotopy, v koupelně
rampouchy, malinko punk ač by se to mohlo zdát jako romantika nebo
správné bydlení na horách. Nakonec jsme tu sami jen první noc a chata
se plní známejma rajderama. Přijíždí sem Richard Skandera s "rodinou",
Martin Vrbický a jeho SugarBeat team – Zuzička Stromková, Klaudie
Medlová, fotograf Chochy a s druhou kamerou Šťepán.

Následujících 5 dní
budeme jezdit do Vans-penken parku, kde probíhá Mayrhofen freeski open.
To se ale mě netíká, jelikož můj levl je oproti jezdcům z mnoha zemí
spíš zevl. Když koukám na nějaké jezdce, tak jsou tu docela jména
evropského freeskiingu. Nakonec jsem rád, protože když se závodí, tak
fronta u turniketů není skoro žádná a my tak můžeme lítat jednu jízdu
za druhou. Vždy je v parku uzavřena nějaká lajna, ale místní park je
ohromný a tak se může jezdit jiná lajna. V pátek probíhá hlavní závod,
který se jede na největší lajně skoků, jejich tably se podle mě
pohybují kolem 17m, možná víc. Skoky jsou celkem tři a jako čtvrtá
překážka je gap s vystřelovací bednou nebo si jezdci mohou dát transfer
přes díru na speedrail. Druhou možnost jsme snad neviděl dávat nikoho.
Na zbytku překážek ovšem padají pekla. Na kopci dáváme rozhodnutí, že
zavítáme na afterparty a že budeme spát v Mayrhofenu v autě.

Dole se potkáváme s klukama ze Strakonic, s Dudákem a Kotym. Mají taky
přichystanou káru na spaní a Růža ve své Kie se slabou dekou bude mít
asi největší punk. Ještě jsem se nezmínil o tom, že od našeho příjezdu
svítí každý den sluníčko a je teplo, sníh ubývá nevídanou rychlostí a
stráně jsou téměř holé, takže spaní v autě nebude takový punk jako o
Vánocích na Rudě. Kluci chtějí spát na parkovišti přímo u klubu. To se
mě ale nelíbí a pak jedeme hledat klidnější místo. Nakonec nacházíme
krásný plácek u řeky a na straně, která ráno nebude v takovém stínu
vrcholků a nás probudí sluníčko. Party proběhla tak jak si každý
pamatuje,spíš nepamatuje a nás sluníčko moc neprobouzí a my spíme
rekordně dlouho. Následuje bolehlav z rakouského nejlevnějšího
průhledného alkoholu a vaření oběda. Tentokrát jedeme na Gerlos,
protože se přesouváme na Kitzbuhel. Teploměr u spodní lanovky ukazuje
asi +13stupňů.

Pohodové ježdění a hledání lyže po lese je náš dnešní
největší výkon.

Loučíme se s Vrbičem a spol. a pokračujeme směr Kitzbuhel, po cestě
hledáme levná ubytka, což se nám moc nedaří a nakonec po přepočítání
chechtáků v peněžence volíme krásný apartmán asi 5minut od lanovky. Je
tu kuchyně, ložnice, velká koupelna, pračka a dostáváme i dálkový
ovladač od garáže a to vše za 20e/osoba/noc. Tady trávíme 3 noci a
lyžujeme na Kitzbuhelu. Hned v neděli tu jako největší náhodu v mém
životě potkáváme Nutela, táborského to skejťáka, to by nebylo nic
extra, jelikož jsme se vloni úplnou náhodou potkali ve Schladmingu.

Ale
já jsme našel asi 5jízd před setkáním klíče, které jsem pověsil u
snowparku. Nějak na to přichází řeč a Nutel povídá, že klíče ztratil a
ony bylo jeho. Nikdo to moc nepobíráme, dáváme spolu pár jízd a oni se
vrací k autobusu. My jezdíme dokud do parku nepadne stín. Sjezdovky
jsou hodně v kreši, je stále teplo. Nakonec v úterý padá rozhodnutí, že
jedeme domu. Já jsem v životě tolik dní v kuse nejezdil, ani nikde
nebyl, takže nějaká únava tu je. Alespoň zbydou eura na další výlet.

To
je asi vše z naší 12cti denní návštěvy Rakouska. Samozřejmě se toho
stalo mnoho, ale mé pisatelské schopnosti nejsou takové, abych z toho
napsal knihu.

Jandy