Říp (BMX DH or porndabing ?)

Jsou traily a kopce jejichž pokoření se vám vryje do paměti svojí strmostí, technikou, rychlostí, okolím, a nebo tím, že tam, kde se všechno tohle skloubí a FR bike je ideální volba,  vy krotíte BMX. Článek o BMX DH inside..

Vzhledem k tomu, že jsme měli cestu kolem a tenhle kopec prostě nešlo přehlídnout, padla najednou v autě hláška: „Hele, to by bylo dobrý to sjet“. Pak následovala chvíle ticha rozseknutá: „A proč ne hned dneska.. když už jsme tu“ a velmi jednoduchej plán byl na světě. Čárys samozřejmě hned věděl komu cinknout a tak, když už jsme byli všichni vyskákaný dosytnosti, čekal na nás Coolo, aby nám odtajnil cestu jak k vrcholu praotce Čecha a následně dolů.

Coola nacházíme celkem bez problémů na popsaný odbočce do telefonu a potom není ani větších potíží mu viset na asfaltu, ale jakmile vjedem na polňačku mizí nám firemní fóbie v obalcích prachu. Naštěstí cesta nám brzo vystavuje stopku a tak dál musíme po svých. Berem lehký oděv neb fouká jak svině a už jí mažem nahoru. Cesta začíná velmi mírně, ale já sleduju každej kořen v obavách o procvaknutí, nebo zamčenejch klackách. Tyhle obavy se po 10ti minutách objevují jako velice lichý, neboť kopec se najednou zvedá a do cesty vstupujou volný šutry a po chvilce i nějaká skalka. Cestou nahoru teda nepřestávám kroutit hlavou a mám přiblble tupej výraz, protože tohle nebude hezký. Po hezký půl hodince jsme konečně nahoře na hoře Říp. A řeknu vám těch tůristů, to je peklo!

Všichni samozřejmě šlapu po silnici z druhý strany, kde je samozřejmě i placený parkoviště. Jdem se teda ještě podívat na placku kolem týhle boule i z druhý vyhlídky, kde dostávám kázání od starších důchodkyň, že takhle se na tom kole teda nejezdí. Pohled do kraje ale dává zapomenout všem strastím a vidina zaslouženýho sjezdu přepíná mysl do Race módu u kluků a do Survive módu u mě..  Napadá mě, že jsem to ještě mohl dát na silničce a nebo trialu, kterej by byl snad v některých pasážích nejvhodnější. Nicméně sjezd je tu a tak se vrháme do prosluněnýho svahu. Dávám klukům náskok, protože vím, že jakmile se mi to v tom svahu rozjede, tak toho se zadní brzdou moc nesvedu.. Trail začíná pevnýma šutrama, kde mám ještě šanci. Pak přichází na řadu skalka s prvním lehkým odšlápnutím a pak už si jen pamatuju, jak to bylo tak z kopce, že i dvoje kotouče měli co dělat. Co naplat musim kus zcyklokrosovat.

 Poslední pasáž si ale užívám. Teda její začátek. Vyhecovanej davama fanoušků (čti Rossem a Márou) pouštim brzdu a za těch sto metrů se to rozjíždí do pěkný palby. Obraz rozostřenej a pak přichází neskutečná výplata v podobě kořenů viditelnejch, před kterýma pouze zatnu pozůstatky svalstva což interpretováno do fonetickýho přepisu zní jako: „Huh..“ a kořenů skovanejch lstivě pod listím, což zní jako: „Huh..uh..“ (při večerním sledování videí u Máry je toto video z mojí helmy oceněno velmi vysokou známkou, obzvláště pokud člověk zavře oči a zaposlouchá se do zvučné akustiky výrazů: „Huh.. Huh..uh  ..He.. Huh.. aaa..huh..“ pornodabing z 80tejch hadr)

 

Nicméně každej trail někde končí a tehnle skončil po konečný fázi lesního slalomu přímo u auta, kde jsme si hned vyměnili naše zkušenosti z jízdy. A ta moje na závěr pro vás je: Jestli vás někdy napdne sjet Říp na BMXu – udělejte to. Bude to zážitek na celej život!

-a-