TUX

Je pondělí a já sedím ve vlaku, který mě veze do školy v Plzni. Cesta výjimečně ubíhá rychle, v malém motoráku se kochám západem slunce, které pomalu mizí z oblohy. Je to pěkný, ale měsíc v neděli při cestě z rakouska byl hezčí… Never summer story inside.

Přestupuju do rychlíku a po slunci ani památka, tak mě napadá napsat vám o té cestě do Rakouska. Permici Tirol Snowcard jsem už tak nějak projezdil, ale stále se mi zdá málo využitá. Proto se rozhodujeme navštívit teď na jaře 3 rakouské ledovce. O uplynulém víkendu to byl Hintertux. Celý týden se počasí v Čechách a dle předpovědi asi i v Rakousku nese v duchu pekla, na horách sněží, zima, déšť a já nevím co všechno. Na víkend se ovšem předpověď malinko vylepšuje a se Šárkou ve čtvrtek večer pakujeme oktávku. Spaní neřešíme, budeme se realizovat v autě.

V oktávii oproti starému passatu je problém s hranou mezi kufrem a složenýma sedačkama. O tom vám ale asi vyprávět nebudu, řešíme to složením několika dek. Vše se zdá být v pohodě. Je půl 12 večer a nakonec padá rozhodnutí vyrazit nyní. Já usínám snad hned v Táboře se slovy, kdyby se ti chtělo spát, vzbuď mě. Probouzím se na hranicích, když jdeme kupovat dálniční známku. Jsem fresh, střídačka za volantem probíhá před nájezdem na rakouskou dálnici, jak říkáme u Hárlejek. Nikde nikdo, nasazuji tempomat, sebe do úsporného režimu, jen uhybám volantem a krk skrápím Rockstarem (další konkurence redbullu??).

Za Salzburgem konečně přichází změna, race mód a německá dálnice, je třeba jí držet, ať nepřijedeme na parkáč za svítání. Kluci si pořád chválili Kaltenbach – Hochfugen, tak mi nezbývá nic jiného než zkusit. Proto před Hintertuxem dáme ještě tohle středisko. Na parkovišti zastavujeme v krásných půl 5 ráno. Věci přehazujeme nevídanou rychlostí a už lezeme do spacáků, aby jsme za 3hoďky mohli vstát. Lehká snídaně s pohledem na holé, zelené stráně a honem na lanovku. Koukám na mapku a půlka lanovek a sjezdovek nejezdí, to je nám ale jedno. Nahoře píchnutím do sněhu zjišťuju, že je prašan. A je rozhodnuto, park jde stranou a my hledáme aspoň pár prašanových zatáček.

To se nám v průběhu dne daří, prašanu není nikdy dost, ale my se vydáváme okusit místní snowpark. Ten je menší a obsluhuje ho punkovej vlek, na kterém především "sváteční" snowboarďáci neví co a jak. Já si dávám pár jízd a nakonec to zakončuju prvním pokusem na velkym skoku, kdy nedolítávám, hrana mě nehorázně rozstřeluje a já dávám parakotoul bratra sokola, který radši směřuje až do auta. Jsme příjemně znaveni a sušíme na parkáči věci, aby jsme je mohli naskládat do auta. Přejíždíme do Mayrhofenu, kde máme vyhlídnuté místečko mimo město u řeky. Navečer se couráme po městě a den završujeme filmem v autě, kdy nám 5minut před koncem kleká notebook.

Druhý den se budíme již do azura a pádíme nahoru, cestou se zastavujeme na polní cestě, na slunci a že si uděláme čaj a snídani. V tom nás ale přerušuje stará nepříjemná bába, po vzoru zřejmě prastrýčka Adolfa, vztyčenou pravicí a výrazným "PRYČ" (samozřejmě zkráceno a přeloženo, to byste museli vidět a slyšet), tak se teda pakujem o 50m dál. Nahoře je krásně, dáváme park, prašan a když se hodlá jít kolem třetí fotit, tak se obloha zatahuje a my tedy něco cvakáme a upalujeme dolů dokud je vidět. Opět sušení věcí a jdeme se projít po okolí spodní lanovky. Vůbec nám nedochází, že nám došlo jídlo, že je po šestý hodině a všude mají zavřeno. K večeři polívka s nudlema a na snídani nejmenší zbytek mazance, co jsem kdy viděl a ještě k tomu pro dva. Pomalu připravuju žaludek na dojídání zbytků, nakonec po cestě vidíme otevřený Spar  a kupujeme houstičky. Dnes je nahoře tepleji a tak se prach už moc nedaří najít, hlavně je vše rozježděné.

Tak jezdíme více park, padají i nějaké nové triky, ale nic zázračnýho. Lyžujeme asi do půl4 a dole následuje nečekaně sušení věcí a odjezd směr Čechy. Po cestě zastávka na jednoho cheese v BurgerKingu a najednou je tma a já sleduju obrovský měsíc a promítám si v hlavě poslední 3dny. Nenapadá mě nic jiného, než že dojedu na otočku do školy a jelikož jsou ty velikonoce a my máme tuším nějaké volno navíc, tak ani nebudu vybalovat a v úterý to znovu odpálíme do hor – Stubai čeká!

A nakonec jedna rodinná foto :)

Jandy