Singl trek pod smrkem – tak trochu jinak

Inu, o Singlu již toho bylo napsáno hodně, lidí tam bylo taky mrak, ale aby to někdo objel celý ve stoje a druhej za ním na BMX kole, to jste ještě asi nezažili co… A teď nevíte, jestli si z vás nedělám prdel. To se dozvíte, když kliknete na více…

No akce je jasná. Petr Heiník dostal opušťák, kterej ho teda stál celkem dost peněz, protože aby mohl vyrazit na kolo, musel ženu vyslat na několik týdnů na Krétu. Tomu říkám obětovat se pro víkend s kamarády, Petře. Ono ale není sám. Andy, kterej prostě za boha chce opušťák taky, má malej problém. Nemá totiž kolo. Ale tak moc chce abych ho vzal vyvenčit, že to klidně pojede na BMX, říká.

Hm, dobře bobře.

S PH večer polykáme lahvinku vínečka, protože jsme měli narozeniny a když nás druhej den v 9h vyzvedává Andy, kterej v rámci šetření (je v totální finanční krizi už několik let) přibírá do VW ještě pana přescenta Juniora, máme hlavu jako střep. Koukáme na stojan a von fakt nekecal, má tam vzadu naladěný bikrosový kolo, pěkně na plackách. Tak jsem si myslel, že největší frajer budu já s Frantou kterýmu nejde vytáhnout sedlovka, ale evidentně ne.

Andy už si kdysi zkusil co je to bolest…

Na Jedovou dorážíme po 2h totálního rally, Andy nerespektuje dvojitou plnou, z obyčejné plné má obyčejnou srandu, jede vnitřky, nestaví na červenejch a točí to vo hubu. Evidentně dobře poslouchal, že tyhle stránky čte i pan Heiník a s vidinou angažmá v prestižním Racetool teamu jede hranu, jíž chce zaujmout. Což se mu v mém případě daří, jsem zaujat bojem o přežití, což jsem čekal že vypukne až po sednutí na kolo…, ale Petr je ovšem zcela uchvácen jeho jezdeckým stylem, takže z toho možná i něco bude.

Na místě projíždíme značně vybydleným městem plným mátoh, klátících se sem a tam bez cíle a bez respektu skákajícíh pod kola…a tak nějak marně přemýšlíme, proč ty největší pecky dycky vyrostou v největší prdeli. Čím větší pecka, tím větší prdel…jestli je to přímá úměra, tak singl bude TOP. Parkujeme u jezera, což je evidentně jeden z nejlepších placů, protože je tu koupačka, a neplatí se tu nic. Vyndaváme ty naše vraky – petr testovačku na slajkách a opačnejch brzdách, já FRantu v dirt úpravě a Andy BMX. Evidentně nejrychlejší zdá se býti jasný favorit JR, který jednou ručkou sundavá karbonovýho Spešla…

Okej, start je tady. Andy měkne a nebere si ten 1O ti kilovej batoh s foťákama, jen 5 ti kilovej s lektvarama na přežití, já jedu na 3 jablka a PHčkovi dělá na zádech množství energetickejch tyčinek nacpanejch do kapsiček dresu krásnej hrb.

Po telefonu domlouváme sraz s Losem Tomanosem a ženou, spraveným a vyztuženým Duchnou a bráchou Buchnou. Přichází první metry singlu.

No, já jsem v totální fyzické zchátralosti po tom extempore s borelkou, tak mám jasnej plán. Nasadím to ve stoje a dám pilu, až mi dojde, zemřu. Lepší je bejt chvíli hrdina než celodenní srab. Beru pilu. Zezadu se ozývají již po 3OO metrech sporadické slábnoucí výkřiky o časovce a kreténismu. PH mi visí, takže jedu dál.

Sraz s partou je na asfaltce. Dáváme trochu vody a koukáme na ten kopec, co je stočenej do lesa vzhůru. To asi bude bolet. Zatímco ostatní podléhají temné psychedelii skrz znalost strmosti stoupání, já bez obav hledím vpřed.

Start ! 

PH se ujímá vedení, za ním Andy na BMX s 5O tkou pilou vepředu rube taky zle. Nasazuju taky tempíčko, a pomalu je doťukávám. Zbytek zaostává hned po startu. Po 3 minutách předjíždím Petra.

"Chrly…chrr…chrrr…" šeptne mi do ucha, když ho míjím.
"Chrrrcht, crr,..co..co ?"
"Errr..flusss…"plivne krev," znáš profil kopce, vole !?"
Seberu zbytky vzduchu…"Neznám…chcrrrcht…" ucedím.
"Zemřeš, vole "chrchlá k mým vzdalujícím se zádům…
Prokašlávám se vpřed…

Ono je to tak…když prostě na houpacím kole bez převodů jedeš do prudkýho kopce, máš jen dvě možnosti. Držet jí, nebo z toho slézt, protože pomalu se jet nedá. Takže jí držím, funím víc než Pawlovská při kopulaci a zuby ven. Nicméně, není ten kopec až tak strašněj, neboť za chvilinku jsem na hoře a mám celkem pauzu k dobru…doráží Petr a Andy.
Na Andyho koukaj všichni jak na zjevení, jestli to jako myslí vážně nebo ne. : )

Junior přijíždí totálně vydeptanej z toho, že ho 3x předjem 8mi letej kluk.

Čekáme na ostatní a když doťukávaj, jedem dál. Ještě kousek je to silniční cyklistika, lae už nijak děsná, a pak už to začíná. Andy first, první les, a konečně ochutnat to, o čem to tu má bejt. A ?

A jo. Je to pecka ! Letíš, mačkáš, klopíš, kloužeš se, občas šlápneš a pořád pumpuješ. Nejvíc ! Celkem temnej les, celkem klouzavá prosívka, ale profil bmx tratě je prostě top. Prvních pár zastávek u různě rozstrkanejch hospod a další a další kilometry singlu. Je celkem zajímavě značenej, něco je modrý a něco je červený, my jedem červený. Z kopce občas někoho doťukáváme, občas uhnou a daj se předjet. Je mě jasný, že tímhle stylem se to jezdit nemá (aka DH race), ale sorry. Nejde jinak, je to totiž moc lákavý a boží, takže si za to můžou stavitelé sami. Tak.

Samozřejmě jsou tu i stoupání, nejen dolů sype se člověk, však i do moc pěkných výjezdů nožky své potrápí ! Zde se velkou výhodou ukazuje 2 měsíční fyzická tortura, potravinová askeze a dřina v horách. Nikdy mi nedojde, nikdy ! :) Rvu jí za PH, před PH, ke konci už většinou cukáme opstatním a posledních 1O km jedem úplně sami…Dochází nám asi i ve stejnejch místech.

Nakonec jsme po 3h (hlavně skrz ty čekačky na vydechlého Lose Tomanose, haha) u stánku na nějakým parkingu, kde prej maj auto kucí. Nás čtyři ještě čeká pár kilometrů (spíš víc než míň) k autu…pěkně do kopce, haha. Na závěr ideál. Před koncem už mi Petr cuká, přeci jen 3h ze sedla jsou znát a mě bolej šlachy pod kolenama.

Jsem však dalek toho, abych si stěžoval, protože dycky, vždycky si uvědomím, kdo jede za mnou. Spešldejv, největší nátěrák všech krosařů, král BMX DH, Andy. Objel to celý a jestli jsme na něj někde čekali, tak max minutu a max dvakrát. Jsi B.Ů.H. !

U auta je strašlivý vedro, tak hážu své vyhublé tělo do trenek a hurá 200m na koupák, kterej je obležen nádhernými ženami všech národností, člověk neví, kam dřív pohled zabořit a jde se radši zchladit do vody. Voda čistá, krásná, a děsně studená. To říkám i já, co jsem vlezl pod led.

Nakonec je nás tu celá parta, kluci kolem Losose přijeli taky sem, kecáme, kocháme se, pijem kofolu, Los žere buřty, a Duchna po přemlouvámí ukazuje housenky na zádech a bocích. Prostě krásnější závěr dnešního dne jsem si nemohl přát. Přežili jsme, teď ještě přežít tu rally s Andym zpět.

Singl trek pod Smrkem ně nadchnul. Je moc pěkně postavenej, hravej, dobře vymyšlenej. Samozřejmě i negativa mám. Je celej v lese. Nikde žádnej pohled do krajiny, nic. A klouže. A to je asi jediné, co mě vadilo. Že když už si vyrubeš takovej metal po Áčku, že se aspoň nepodíváš do kraje.

Tak a report hotov. Snad vám absence fotek nevadila, možná bych mohl nějaký ukradnout z MTBS, ale nevím, jak je to dneska vážnej zločin, ono se to teď celý tak nějak dramatizuje, všichni sou opatrný a tak to snad radši nechám bejt. Prostě kdo si to umí představit, umí česky a baví ho číct, ten svou porci k sníédani dnes dostal. Vykradu Idnes.

Snad chutnalo.

Tak zase někdy, někde, pááá

Čárys.