720 roadtrip – Maribor 2011

Hej bros. Ještě si vzpomínáte, že jsem byl s partou 2 měsíce pryč ? Jestli jo, tak tu mám další retrospektivní report tentokráte z bikeparku Maribor. Klik na více akce…

Okej, jen tak pro přehle jste se zatím mohli dočíst o našem 2 měsíčním tripu toto : 

wagrain start tripu

livigno dh 

livigno část dvě

francie část jedna

frencie část dvě

leogangu

saalbachu

schladmingu

lipna

videa v šemenoringu

článek ze semmeringu

Okej a teď, po odjezdu z Semmeringu jsme na cestě do Mariboru.

Ve slovinském Mariboru jsem před pár lety závodil na WC, a samo jsem jel jako posranej, ale to je historie a dosti bylo závodní hysterie, dnes je jiná doba a roadtriping je mi vším. A protože v bikeparku Maribor otevřeli nějaký nový traily, jsme na cestě tam.

Za slabý 4 hodinky a 6,5 litru na 1OO km jsme ve slovinsku, dálnička za 15 e (kurvy drahý) a pak už jen pohodový doťuknutí pěknejma dálnicema. Parkujeme na super placu, vyhrazeným jen pro bikery, přímo nad stanicí lanovky, co stojí 3 eura na den a noc, jede tam wifina, jsou tam sprchy s horkou vodou a wapka a hlavně je to celý za plotem, klid a závora na čip.

Takže kemping super.

Dojíždíme sem asi ve 13h, a tak se s Rossem shodujeme, že si dneska už na kolo netroufnem, že si dáme tolik potřebný rest day. Tak mě nenapadá nic lepšího, než vyrazit na pěší prohlídku bikeparku alá svěťák ve čtvrtek.

Což o to, plán je to fajn, ale nějak jsem zapoměl, jak moc je to tady do kopce a jak moc je to dlouhý. Nahoru stoupáme po DH trati, Ross jen valí bulwy a pohekává nad tou porcí kořenů. Za 1,5 h jsme na startu WCčka a jsme teprve v půlce kopce. Jaksi jsme zatím nenarazili na ty macatý gapy a nový tratě, tak hledáme dál.
Nakonec jsme dorazili až nahoru na vršek a tam odchytáváme místní kluky a ti už nám ukazují.

Jinak by to bylo celkem těžko najitelné – je to zvláštně značené.

Okej, vypadá to celkem datelně, až do chvíle, kdy přicházíme k těm macatejm gapům. větší nesmysl jsem snad ještě neviděl. Jeden míří dolu, druhej větší je koplej nahoru, největší míří zase dolu. Na každej nutná jiná rychlost. No komedie.

Přičemž ten největší je prostě zlo.

Večer  po 4 hodinách chůze sme spíš víc unavený než míň, natahujeme lajnu, a dáváme chill outík v kabince lanovky.

Druhej den jdeme konečně na věc. Lanovka jede už od brzkého rána, skoro se mi zdá, že snad jela i v noci – to musíme ještě prozkoumat. Nahoře jsi celkem rychle, trochu tu od roku 2OO8 investovali a kabinka je fakt pěkná a bezpečná.

A tak a tratě. Jsou tu…asi 3.Pod lanem a pak fakejsi FR…

Pod lanem jsou tratě dvě. Vršek je parádní – horzně to letí a je to čistý, skoro to nedrncá a tak jí smažíme. Klopka střídá klopenku a v lese jsou i pěkný naskakováky a pár gapíčků, což zasíláme všechno z první a na očka. Níž je taková hluchá střední pasáž, kterou s Rossem nenávidíme, protože se tu jede dlouho po cestě (cca minutu) a je to takový kolodojebávající. Pak už jsi zase pod lanem, a začíná svah.

Svah jak prase ! V něm klopenice a občas slušnej mordor, obvzláště tam, kde se tratě dělí na "dh" a "FR"a konečně jsme u gapů. Vybíráme si každej to svoje, a dopadová rychlost i z pouhé dvojky je značná. Vzhledem k tomu, že mám u přední osy zlomenou FOXinu, tak se nepouštím do větších věcí.

Spodek je fakt pecka. Rychlost a super střelba. Ke konci tratě jsou i pěkný velký lavice, na jejíž dvojce jsem tak dlouhej, že jsem myslel, že to zahodím. Už ve vzduchu jsem věděl, která bije, ale po strašné ráně na placáka uplně za dopad zjišťuju, že urdžím stále mnohé, i když jsem starej dědek : )

Celej den lítáme a je to fakt super. Jasně, po Semmeringu je to rozsekaný, bez skoků a flow, ale to jen pokud jsi byl v Semmeringu. Pokud na tom nesedíš uplně obráceně, musíš si to tu zákonitě začít po pár jízdách užívat.

Další den přijíždí na parking další alegorické obytňáky. Komunikujem tu jak velká rodina, rakušáci, italové, slovinci, všichni v pohodě…nechápu proč mnoho lidí z ČR cítí tu nutnost domlouvat se s někým na veljetě. Dyť je všude tolik lidí, co žijí jinde, maj jiný zájmy, zázemí, žijou prostě jinde a komunikace s nima je tak zajímavá. Já nepotřebuju vědět, jak to vypadá na Moravě nebo v Praze, mě zajímá jak se žije v insbrucku, jestli se dá jezdit v Itálii a kde, jaký je počasí v zimě ve špáňu…a to mi poskytnou lidi, co jsou z Evropy, ne čech. Fakt radím seberte se někdy sami, a vyražte někam sami. Já za tenhle trip mám snad 1O novejch známejch, mnoho pozvání do všech končin Evropy, prostě možnosti a posunuté hranice…

To jen tak mimo mísu.

Naše mísa je ale DH. Lanovka v Mariboru je taky užasná. Sedíš večer u ohně, a je 2Oh..lanovka jede. Je 22h, lanovka jede. Pozor, je 23:45, lanovku vypnou…aby jí ve 00:30 zase pustili, a jeli celou noc…každou noc. Nechápu nic. Nechápem kam ty lidi vozí, jestli je nahoře nějaká párty, nebo jestli tam vozej kurvy, nebo nevíme. Nebo dýlujou drogy a nahoře přistává vrtulník…

Prostě byznys tu jede.

Další den objevujeme za spolupráce místních kluků secret traily. Je to naprostá petelice lesem na měkým podkladu, kořenech, votáčky a velkej speed na oči, kterej mě moc baví. Kolo je hravý a snadno mění směry kam se mi chce, což je v tomhle ruským lesním ruletářství dost podstatný eso.

Jednou to jedeme i s klukama moravskýma, co nás pronásledujou už od Semmeringu (jsou tu s rodičema) a vyjíždíme až daleko za Mariborem. Ale sjezd dolů snad 1O km, fakt neskutečný. Cesou zpět musíme po silnici. A mám příběh.

Jedu si takhle po chodníku, 35 stp C, a najednou u mě přibrzdí dva rakušáci v Sharanu, stáhnou okýnko, a volá na mě : "Taxi?"
Nechápu nic, tak na něj koukám a šlapu.
Znova se táže : "wanna Taxi?"
A dělá mi místo na silnici.

Okej, už to mám. Skáču z chodníku a beru okno.

A už jí řežeme. "Faster, faster ! "
80 kmh po Mariboru, já tam vlaju a chlapík jede Anglii.

Za 4 minuty jsem v kempu.

Mě se prostě takovýhle věci stávaj, nevím čím to je…
Dávám zmrzlinku a čekám na zchvácený kluky, který dorážej za 2O minut.

Tak nic, nebudu to dál rozebírat. Tolik mi tu zase neplatěj. Prostě shrnutí. Maribor byl top co se týče zázemí. Perfektní parking a luksus depo, naprosto užasný kundičky, neustále chodící kolem a očumující, perfektní společnost, Highline přímo v depu a slacklina v permanenci. Dokonce jsem dělal rozhovor pro Mariborskej deník o slacklinách. Největší šou, opět, proč právě já ? :) Asi to bude tím neškodným zjevem senilního tupce, jinak nevím, asi se mě lidi nebojí…

Tratě v Mariboru jsou spíše těžší, občas to pěkně klouže, at už na prachu nebo občasném lesním bahýnku. Aledaj se tu najít i kousky opravdu pro děti. Skoků dost, a nový pasáže v budování. Za mě prostě Maribor dostává dost bodů – nebejt tak daleko, asi bych tam ještě zajel. Možná zase cestou za mořem, někdy.

Pozitivem byla i návštěva Tommase, Emmy, Luďánka a ženy, který jeli od moře. Fakt milý, dostal jsem najíst (už chápu Tome, proč ona) výbornejch špaget, nafasoval jídlo a bylo nám dobře – škoda že jen tak na chvíli.

A po třech dnech Mariborského sjezdování jsem s Rossíkem vyrazil na jih, za mořem, na potápění. Trip stále jel a my měli před sebou ještě několik týdnů akce – tak proč ne.

A to je vše. Odjíždíme. Tak zase brzy.

Čárys, 8 srpna, 22 :45