Tak někdo měl za sebou andělský víkend, ale někoho si žádalo PEKLO.
A tak bylo, nebylo, za sedmero řekami, a sedmero horami, tam někde za Plzní, se nachází Satanská rokle zvaná Žihle.
A my kdož jsme zhřešili, tak naše andělské cesty, zamířili přímo do Satanovy náruče.
Když jsem se blížil do české republiky, po opět 3týdenním tripu No.2, a na X-line potkávám známé tváře, dozvídám se o pekelných hrádkách v Žihli.
A jelikož si mě Peklo žádá, volám pár lidem, kdož mě doprovodí k branám pekelným.
Ďábel Míla jede i se svou andělskou Dominou.
Dorážíme na místo, berem ty naše ďábelské stroje, a hurá k bráně pekel.
U vstupu sedí největší. Sám mocný Satan. Hnedle jak nás merčí, zvolává: Vy, kdož ste se opovážili až sem, přistupte blíže a pokloňte se. Ano, vy patříte do té elity, na kterou zde čekáme, ano, vítejte v PEKLE.
Berem čísla, (já mám hnedle 1) a stoupáme do kopců oněch pekelných skal.
A nestačíme se divit, což to tu na nás Satani připravili.
Satanská trať, je opravdu dosti náročné dílo pekelníků, začíná to pěkným posílákem do pomalu skejtového dopadu, pěkná klopka vydlážděná kameny, malá lavička a hurá do technických úseků.
Mlíko je tak tenký, že skoro vůbec není vidět a tak při tréninkách, nevím nic a letím ji mimo trať. Načítám horní úsek asi 2h, pak když už se chystám na spodní, samo poprvé na oči, ji držím, všichni řvou jeď to dáš, a tak jedu, kořeny, velký kořeny, mokrý kořeny, a za kořeny mooooc pěknej kamínek, rozměrů dětského tělíčka. Podkluz a auuu to bolí, koňár jak kráva, jsem rád, že se zvednu. Kontrola kola, uff je ok to jsem fakt rád. (půlka lidí, dojebaný rámy, dojebaný vidle a to jako že víc než míň). Takže při závodě to dokáže přejet asi jen 5lidí jinak všichni ostatní na koloběžku, a nebo na držku.
Tenhle ousek byl opravdu dost.
Pak už jen pěknej přescesťák a držíš jí v kořenech na step up, step down a cíl. Trať 1.30 první jeliťák, třetí Míla 1.34 a moje maličkost 1.46 na 10. smutným místě v elitě (kdybych jel hoblíky, byl jsem první-moje první bedna v životě) tak třeba příště.Vyhlášení proběhlo v sále, kde už běželi mocné přípravy na večerní pááárty Statusáků a dalších ďábelských kapel.
U což, kdož si tu nebyl, tak si prohloupil a třeba si Tě peklo bude žádat někdy jindy.
Ták pa na kopci Rossík
ty šprckaři jsou boží, ta hudba je klasicky army green..