Drytooling v Plané

Ahoj přátelé zeleného údolí, tak dneska se podíváme na zoubek další činnosti, co se tady v okolí dá dělat. A další možnosti, jak si rozbít držku – drytooling !

To že je na DDM venkovní stěnka, ví v Táboře každý dítě a mládež. Není to samo veřejně přístupné, ale když znáš pana nejvyššího – bůh mu žehnej – dá se to nějak spáchat.

Díky panu F.je tu tedy možnost, jak si v tenhle podzimní čas, kdy zhasnou v pět, ještě po práci zablbnout dosyta. Takže jak to probíhá a co to vlastně je.

Stěnka je vysoká 8 metrů, což teda není málo, ale když se dobře postavěj cesty, i 8 m nateče. Stěna má půdorys čtverce, cca 3m na 3 m a dvě strany jsou kolmáč, zbytek převisy. O zábavu je postaráno i díky normálním klasickejm chytům, z kterejch je tu udělanejch cca 8 cest. Zábava ale přichází ve chvíli, kdy vezmeš do ruky zbraně.

Pan F s dalšíma pánama tu totiž navrtali pár dřevíček, který porůznu přidělali na stěnku, s různejma velikostma a profilama. Není tu nouze o sviňský kulaťáky, malinky hranůlečky se špičkou, a další kurvárničky do kterejch prostě cepínek nezavěsíš. No zábavy plno.

Princip je jednoduchej. Lano, presky, a do ruky zbraně. A už jí tam vkládáš. Přitahuješ, natáčíš se, zaháčkováváš, šmátráš, zvedáš se…je to o level jinde než klasické lezení, protože vlastně necejtíš, jak moc dobře ten chyt drží. Ono to jako drží, ale najednou – stačí blbě přenést váhu – to ujede. A letíš.

Natejkaj z toho ruce uplně jiným stylem, než při klasickém lezení – víc. Bolí to víc. Potencionálně se mužeš i víc zranit, nebo můžeš na toho dole hodit cepín (viď, vlasatá) z čehož vyplývá jedna hlavní věc – je to větší legrace !

Ač je venku nevlídno a sychravo, s teplotou okolo nuly i pod, trávíme tam každej čtvrtek. Ti silnější z nás jedou na kole, slabší nátury si vozej prdel autem, měkoty seděj doma u bedny. Já bývám střídavě silný i slabý.  Rozděláváme pravidelně oheň, pečeme hermelín, Pan F dělá uhlí z housek aby ho následně požil, a zřídka dojde i na svařák.V dobách dřevních stěnku v Plané navštěvovaly i takové legendy ledního lezení jako je…ne, ten ne…ten druhej – VÍŤA, nebo třeba ten malinkej nadřenej – Doudlo, a občas se mihla i nějaká ta žena, bohužel poslední dobou nás tam je silně homo parta – Franta, Touže a já. 

Hamba padá především na plánské hlavy klanu Nováků – o Víťovo svařícách panují již legendy a my, co tam býváme kolmo, míváme žízeň.

A i dam je poskrovnu – což nelibě nese především pan F, a ani mé poznámky o tom, že slečny, dívky a paničky mají většinou jinou představu trávení večera, než v mrznoucí mlze řezat cepínem do stěn naboso v lezačkách. Inu, co dodat.

Takže toliko z dnešního táborského zpravodaje, a kdyby se nějaká nezadaná krásná španělská mulatka doma fakt nudila, prosím ať se ozve sem do komentů – je dycky vítaná.

toť vše !

PS: Děkujeme panu F, že nám toto umožňuje. Budiž mu DDM nakloněn !

Zpravodaj.